Poslanci ve Westminsteru došli ke stejnému závěru jako poslanci zde ve Štrasburku. Projednat hrozně důležitou "věc", která možná ovlivní miliony lidí v jejich zemi na (možná) desítky let, jejíž text má více než 200 stran, a to za pár desítek hodin, není to, co mají poslanci parlamentů dělat.

Jakkoliv je možné, že je to další "odbočka", která má "vykolejit" Johnsonův deal, je to pozice zcela logická. A vznikla vinou Downing street, která začala fakticky jednat až před pár týdny.

Sázet na to, že jsou na stole dvě možnosti po sobotě, nechci, zkusím tedy tři:

1. Pokud by leadeři zemí EU 27 neposkytli prodloužení, čeká nás "tvrdý Brexit". Považoval bych to za velkou chybu EU27.
2. Boris Johnson se bude soustředit na to, aby "svůj deal" parlamentem prosadil, byť se zpožděním pár týdnů. Protože mezi tím Johnson (na místo zalehnutí do příkopu) požádal o prodloužení do konce ledna, k tomu datu by došlo ke "spořádanému Brexitu". Podle mne to stojí za pokus.
3. Premiér Johnson "hodí svůj deal do koše", buďto se bude soustředit na "něco zcela jiného", anebo dojde v UK na volby. Dle jejich výsledku asi všechny představitelné možnosti budou na stole.

A ještě jedna věc je "na stole". Předpoklad kabinetu Johnsona byl, že se podaří (dohodou) odejít 31. 10. 2019 a o 14 měsíců později ukončí "přechodné období", které dává ekonomice čas se připravit na nový režim, který bude mezi tím vyjednán.

Extrémně krátký čas na vyjednání "nového vztahu" by docela jistě vedl k tomu, že by nevznikla "velká investičně - obchodní smlouva". Ta se obvykle vyjednává roky a v EU ji musí schválit všechny země (a jejich velké a někdy i "malé" parlamenty).

Z toho plyne, že Johnson buďto chce jen poměrně "malou" obchodní dohodu (tu schvaluje jen parlament Evropský, ale ani její vyjednání není snadné), anebo nechce dohodu žádnou. Takže, docela tvrdý Brexit by byl zpět ve hře.

Znamenalo by to, že Unie by měla mnohem bližší obchodní vztah třeba s Kanadou či Jižní Koreou než s ekonomikou, která dnes náleží do společného trhu a je co by kamenem dohodil.