Na úvod, a pro vyjasnění, o elektromobilitě píši často, byť je to jen malý zlomek mozaiky kroků, které mohou pomoci řešení klimatického problému.

K tomu, aby doprava nesehrávala dnešní roli ve zvyšování klimatického rizika, a stala se tím, kdo pomůže dosáhnout obratu v tom, kolik emisí z lidské činnosti do atmosféry směřuje, totiž nestačí zdaleka jen prodávat elektroauta. Obrovskou roli musí sehrát změna organizace dopravy, která nabídne mnohem lepší (klimaticky příznivější) hromadnou dopravu a zajistí také přesun k energeticky efektivnější, úspornější, levnější, a též klimaticky únosné dopravě zboží.

Nicméně i tak, to, co se děje v auto průmyslu, stojí za pozornost. Zajímavé a důležité to je jak z pohledu nastupující nové technologii (což mne fascinuje), ale i kvůli rychlé změně, kterou do velkého a významného průmyslu tato změna přinese. S tím je spojena i hrozba, kterou by nezvládnutí a nepochopení této změny mohlo přinést naší ekonomice (neb role "šampiona odcházející technologie" není zrovna lákavá).

Obávám se, že nepochopení významu těchto změn ukázalo i české Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svých plánech na snížení a zpřísnění dotací na nákup elektromobilu (pro firmy). Pro žadatele o dotaci vyhrazuje "celých" 50 milionů korun. Přitom důvodů následovat cestu, kterou volí velká většina evropských (nejen) zemí, je dost. Nejde jen o "loajalitu" státu k automobilovým výrobcům (kteří v naší ekonomice hrají velkou roli), či o to, aby ve městech přibylo aut, které zplodinami neohrožují okolní chodce. Ve hře je i stimul pro vznik infrastruktury (nejen státem dotované) či nahrazování (z Ruska) dovážené ropy domácí (ideálně zelenou) elektřinou. Samotná logika dotací není zase tak neobhajitelná – spousta studií poukazuje na to, že státy nedostatečně(!) daní spalovací auta, neb škody, které jejich provoz provází (tzv. externality – škody zejména na zdraví a životním prostředím) jsou vyšší než uvalené daně. Vyšší zdanění (třeba jen firemních) "konvenčních aut", a využití příjmu na dotaci aut (čistých) by pak nejen zabránilo potřebě čerpat jiné daňové příjmy, ale odpovídalo by i logice.

Náš stát se ale rozhodl jinak, a tak mě napadá pár poznámek, které pro mne ukazují na úplně hezkou a poněkud krátkozrakou "logiku", jaká zřejmě k rozhodnutí vedla:

1. Samozřejmě, že na podporu této strategické oblasti a cesty jak zlepšit (u nás dost) špinavý vzduch ve městech (prý možná jen mimo Prahu) nedáme "naše peníze", ale necháme co nejvíc zaplatit Unii.
2. Jako autovelmoc, u které hrozí neúspěch transformace jejího hlavního průmyslu na "nový normál", do podpory nové technologie (a tedy prodejů nových aut) zainvestujeme tolik, kolik byl stát ochoten zaplatit jako příspěvek na sídlo dnešního premiéra Babiše, Čapí hnízdo.
3. Zato to ale zcela absurdně "přeženeme" s výší dotace, takže těch pár jednotek či desítek šťastlivců si fakt pomůže hodně (výše dotace bude v řádu mnoha stovek tisíc na auto).
4. Díky tomu to ale nebude systematická podpora (ta by byla malá a dlouhodobá), ale loterie. Jak si možní zájemci poradí s nejistotou, zda dotace (opravdu velkorysá) "bude nebo ne", navíc v situaci, kdy automobilky nejsou sto auta ve větším množství rychle dodat, to fakt netuším.

A tak se mi zdá, že snad v každém bodě tohoto rozhodnutí se stát rozhodl špatně. Tedy pokud faktickým cílem není udělat z naší země (i zde) někdy docela směšně působící revoltní ostrov uvnitř Evropy, který nejlépe ví, jak věci (ne)dělat, a proto se svými rozhodnutími snaží ukázat, že to fakt nejde...

P.S. Ještě dodávám, že se u nás s podporou některých politiků rodí "třídní a sociální" revolta proti elektromobilům (třeba pan premiér zmínil, že naši zemi ochrání proti nesmyslům Bruselu, jako jsou elektroauta) i lidem, co si čistá auta za hodně peněz kupují. K tomu bych dodal jen toto (ač to je zjednodušení) - každé takové auto na rušné křižovatce ve městě znamená menší ohrožení těch, co na ní stojí, nebezpečnými jedy (neb si mohli koupit třeba Porsche, nebo obrovské naftové SUV a na křižovatce je turovat). Žádná nová technologie, ve svém počátku, není dostupná velké části lidí, neb je velmi drahá (vzpomeňme na první mobily). Ale tato je i dnes prospěšná i pro ty, co si ji nemohou zatím dovolit. A ti první, co si ji za drahé peníze kupují, ji dělají více dostupnou později...