Koukám na další a další titulky, dle kterých pan premiér, někdy z rozvahou, jindy trochu cholericky (a chaoticky), "rozdává" miliardy tu té, tu oné skupině občanů (či voličů). Jindy zase staví dálnice (třeba pár kilometrů za rok) nebo nemocnice či školy. A je to zcela špatně.

Ne to, že náš stát investuje či platí mzdy, ale to, že se zcela z této komunikace vytratilo, co vlastně vláda (po souhlasu parlamentu) se státními stovkami miliard dělá.

Ona totiž vláda peníze netvoří, ale jen je přerozděluje (a během toho část peněz, za poslední léta stále víc, sama spotřebovává). Peníze, které od nás (lidí a firem) stát vybere ve formě daní či jiných plateb, zase lidem a firmám v různých formách vyplácí. Pokud to nedělá moc dobře nebo "má smůlu", tak "čísla nesedí" a vznikají dluhy (které lze chvíli kamuflovat účetními triky, jako je pozdržení třeba vratek HDP, jak teď vláda chystá, ale realita tyto kreativce nakonec dožene).

Přerozdělování peněz by se mělo dělat odpovědně, tak, aby to společnosti jako celku prospělo (tedy třeba nezapomínat na různé jejich části a hlavně zajistit hladké fungování státu) a rychlé růsty některých výdajů vyvažovat úsporami jinde (neb vysoké daně ekonomice a často ani příjmům státu nepomohou, což pro dluhy platí také). Hlavní je postupovat "udržitelně", tedy tak, aby dnešní radostné titulky oznamující vyšší mzdy či důchody nebyly brzy následovány nadpisy chmurnými, které občanům sdělí, na co vše peníze nejsou a jakých "výdobytků" se budou muset vzdát. Zrovna toto je moc důležité, neboť spousta výdajů, typu navýšení mezd či penzí, nepostihne rozpočet jen v jednom roce (kdy na ně stát má), ale tento vyšší náklad (který se bude ještě dále navyšovat valorizací či u penzí třeba změnou demografie) bude s rozpočtem žít tak dlouho, dokud se pravidla (nebo vůbec celková situace ekonomiky a rozpočtu) nezmění.

Odpovědné vlády ví, že je to těžké rozhodování, neb každá volba někam peníze přidat s sebou nese snížení či menší růst výdajů jinde. Hlavně, než udělají do státní kasy novou velkou díru (i když třeba ze správných pohnutek), odpovědní politici posuzují a pečlivě zvažují, zda si "to" mohou z pohledu dalších let (a někdy i dekád) dovolit. Obvykle to tak aspoň trochu je, i když výjimky existují. U nás tou největší byla vláda premiéra Paroubka (deficit v ekonomicky dobrém roce 2003 se přiblížil 7 %) a "úklid po ní" byl velkým oříškem pro vládu následující (ta během 4 let dostala deficit k úrovni 1 %).

To, zda "díru" dnes dělá i vláda pana premiéra Babiše, se ukáže později - dnešní rozpočtová čísla vypadají opravdu hezky, ale jsou "produktem" silného růstu ekonomiky. Navíc dlouhodobé náklady, které dnes vláda vytváří a které bohužel nevyvažuje úsporami, se projeví až v časech horších (a můžeme jen doufat, že do té doby nástupci dnešní vlády dostanou dnes rychle rostoucí výdaje pod lepší kontrolu). Ale i přesto se do historie dle mého soudu zapíše. A to jak doposud u nás neviděnou ochotou bez náležitých analýz a aspoň střednědobého plánu některé pro rozpočet velmi citlivé položky zvyšovat a jinde, z čistě populistických důvodů, (sic jen) jednotky miliard z rozpočtu vydávat. A s tím spojenou, ekonomicky zcela zavádějící, "personifikací" těchto kroků (prakticky výhradně typu "já, premiér, Vám dám více peněz"), která navíc, jak se zdá z průzkumu veřejného mínění, funguje.

Holt nejsme v ideálním světě, ve kterém by součástí třeba hrdého vyhlášení vyššího než "propočítaného" růstu důchodů padla i informace, že o to méně peněz bude třeba na sociální služby, které jsou pro řadu seniorů neméně důležité. A nebo, v případě většího zvýšení mezd jedněch státních zaměstnanců by též zaznělo, že o to méně si pomohou ostatní.

Snad se tam (nebo skoro tam) jednou dostaneme. A mimochodem, v tomto světě by se někdo premiéra, "bojujícího za vyšší platy pro leckoho", které hradí z peněz náš všech, zeptal, proč on, jako miliardář a vlastník mnoha firem, v některých z nich platil jedny z nejnižších platů, jaké se u nás vyskytují. Snad ne proto, že ty by, na rozdíl od těch státních, platil vlastně ze svého…