Ostrý spor ohledně analýz o koronaviru a relevantnosti dat mezi architektem českého lockdownu, panem Prymulou, a známým akademikem, panem Münichem, není zdaleka jen konfliktem osobním, ale sporem strategickým.

Setkává se v něm, dle mého soudu, konflikt direktivního přístupu představitelů státu bez extra snahy poskytovat informace a využívat jiné než "státní" know-how s přístupem, který staví na otevřené komunikaci s občany a využití znalostí a schopností nestátních institucí, jejichž analytické či jiné schopnosti mohou zlepšit kvalitu rozhodnutí, která stát činí.

Dalo by se říct, že to je konflikt mezi přístupem minulého nebo tohoto století. A nebo přístupem Číny, a modernějším, na co nejlepším zpracování informací stojícím postojem jiných zemí (a do jisté míry i logikou, že roušky lze koupit v Číně, a nikoliv rychle podpořit jejich produkci doma).

Ti, co sledují, jak funguje oblast rozvoje informačních technologií v našem státu, co za jaké peníze získáváme, se jistě mohou domnívat, že větší otevření prostoru pro nestátní know-how buďto, aby podporovalo rozhodování vlády, nebo upozorňovalo na slabá místa, která mohou vést k rozhodnutím špatným, by bylo jednoznačně ku prospěchu a zlepšilo podklady pro rozhodování…

Bohužel, tento "konflikt" probíhá u nás prakticky neustále, poměrně často s podobným výsledkem, kdy mimo jiné naši státní experti zřejmě nechápou rozdíl mezi daty individuálními, daty anonymizovanými a daty agregovanými. A mají za to, že oni vše ví nejlépe a ostatní je hlavně nesmí zdržovat.

Předpokládám, že dosavadní data o infekci, pokud jsou aspoň trochu slušně sebraná, umožňují třeba odhadovat pravděpodobnosti nakažení při různých sociálních interakcích. Kvalitní práce s těmito daty umožní určit nejlepší sekvenci otvírání ekonomiky. Takovou, která představuje přiměřené zdravotní riziko, a pomůže restartu ekonomiky. A maximální využití těchto dat je přece v zájmu všech.

To, co víme o vládním rozhodování, bohužel naznačuje, že vládní kroky spíše ovlivňují problémy domácího mazlíčka předsedy vlády než takového analýzy. Pokud je "neumí" stát, odborníci z akademického prostředí či jiní experti by s tím jistě pomohli. A v "civilizovaných státech" se to zjevně děje.

Za tento přístup českého státu jsme zvyklí prakticky denně platit. Třeba plýtváním veřejných prostředků či špatnými nebo chybějícími investicemi. Místo kvalitních expertních podkladů totiž vychází často rozhodnutí z dojmologie, politických zájmů či zájmů lobbystických. V krizích, jako je tato, to bolí dvojnásob.