Spojené království zaujímá nešťastnou první pozici na žebříčku zemí postižených pandemií. Ve vzduchu navíc visí otázka, zda na podzim nedojde k další eskalaci nákazy. A k tomu všemu se blíží i datum 31.12.2020. Datum, kdy z rozhodnutí Spojeného království (respektivě jeho premiéra) dojde ke "skutečnému Brexitu".

Letošní vystoupení Spojeného království 1. února totiž bylo jen "politické". Platit začalo přechodné období (které vyjednala s EU premiérka Mayová), to zachovalo pro firmy, podnikatele i občany vztah Unie a UK prakticky beze změny. Již před tímto datem politici Unie unisono varovali, že dojednání pravidel budoucího vztahu bude složité, a chceme-li zachovat co nejvíce z těsných vazeb firem, podnikatelů, výzkumníků či studentů, stojí před námi mnoho práce.

Premiér UK Boris Johnson, který je hlavním architektem radikálního Brexitu, dokonce ani v situaci vrcholící pandemie, kdy on sám byl v ohrožení života a většina vyjednávacího týmu (na obou stranách) byla v izolaci kvůli pozitivním testům na koronavir, možnost prodloužení lhůty nepřipustil.

Dosavadní jednání, řečeno velmi diplomaticky, přináší jen nepatrný pokrok. A jak upozorňují jeho účastníci, rozřešit obtížné politické rébusy nové dohody v kyberprostoru, kde jednání nyní probíhají, je velmi těžké. Času na zásadní posun je ale málo, formální schvalování dohody musí startovat již před začátkem podzimu.

Problémů k řešení je mnoho, jsou srozumitelné, leč nesnadno řešitelé.

První. Pro firmy a investory je klíčová otázka přístupu na trh. Unie nabízí UK neomezený přístup na svůj trh (fakticky největší na světě), ale podmínkou s tím spojenou jsou stejné nebo ekvivalentní standardy regulace (třeba zdravotní u zboží). Jen tehdy totiž faktická možnost pohybu zboží a služeb bez překážek může být naplněna. To je pro UK nepřijatelné, neb heslem Brexitu bylo, že UK si vytvoří svou vlastní regulaci nezávisle na světě kolem. Znamená to, že dohoda – pokud se má zachovat alespoň v některých oblastech "obchod bez překážek", který minulá premiérka firmám i po odhlasování Brexitu slíbila – musí složitě vymezit, kterého zboží se to týká. A nalézt vyvážené řešení mezi zájmy obou stan – otevření trhu EU pro zboží, které firmy z UK intenzivně vyvážejí (třeba whisky) a zavření pro vývozy opačným směrem, (třeba pro víno) není jistě přijatelná cesta.

Další, nesmírně složitý problém, je pro nás ne zcela uchopitelná otázka rybolovu. Jakkoliv se týká jen omezeného počtu podnikatelů a firem z omezeného počtu zemí, má obrovskou politickou dimenzi (a navíc, i na ni se ze strany Unie samozřejmě vztahuje princip "jeden za všechny, všichni za jednoho"). Zejména na straně UK proponenti Brexitu naslibovali tamním rybářům, že Brexit podstatně zlepší jejich možnosti (a tím si získali i jejich hlasy). Lovci ryb, na straně druhé, správně cítí, že UK tahá za kratší konec provazu a čekají od svých politiků zlepšení své situace. Samozřejmě, řešením by bylo plus minus ponechání současného stavu, ale zda a kdy se k tomu obě strany doberou, není snadné hádat.

Problémy jsou i v dalších oblastech, včetně otázky práva, soudní či policejní spolupráce a mnoha jiných. Ale jen tyto dva problémy připomínají kvadraturu kruhu, navíc řešenou pod časovým stresem.

A to v situaci, kdy politiku obou stran jednacího stolu zásadně ovlivňuje (snad klesající) krize zdravotní a rychle akcelerující krize ekonomická. Možnost, že se k ní připojí i krize způsobená vznikem nákladných obchodních překážek v noci z 31.12.2020 na 1.1.2021, je bohužel docela reálná.