V jednom velkém městě byla jedna čtvrt. Je jedno, zda se jmenovala Havlíčkov nebo Zemanov, nebyla ani velká, ani malá a žilo se v ní dobře.

Tamní konšelé měli velkou starost, aby se tam žilo ještě lépe. Pozornost věnovali hlavně tomu, aby občané mohli "dobře jíst". V čtvrti proto bylo spoustu větších či menších hospůdek a jídelen, které navštěvovali i lidé odjinud.

Konšelé si však všimli, že jedna z velkých vývařoven, kam chodilo spoustu lidí, již jaksi chátrá. A dumali, co s tím. A nakonec to vydumali. Postavíme vývařovnu novou! Krásnou, velkou, podobnou té, která stojí nedalo již skoro půl století.

Jistě, padly i argumenty, že je lépe podpořit místní malé firmy, aby zakládaly různé menší hospůdky a možná, že někteří lidé si mohou bez restaurací poradit. Padlo i to, že ve čtvrti se rozmáhá obezita, a tak není od věci spíše podpořit zdravější stravu, než servírují vývařovny. Části lidí také vadilo, že velká vývařovna vytvoří moc smrdutého odpadu a neví se, kam s ním. Ale kampaň konšelů "vývařovna nebo hlad" zabrala a občané za konšely, ve velké většině, stáli.

Ukázalo se ale, že od úmyslu k příboru a talíři na stole vede dlouhá cesta. A navíc, firma (čtvrtí částečně vlastněná, se jménem ZEČ), kterou si konšelé vybrali ke stavbě (neb pár vývařoven, dávno postavených, provozuje), se ke stavbě neměla. Dokonce si dovolila říct, že nápad to je příliš drahý a nadmíru riskantní. A ozvaly se i hlasy, že otázku jídla je lepší řešit v celém městě, a nikoliv odděleně a nevýhodně v každé čtvrti.

Konšelé ale svůj nápad vskutku milovali (respektive někteří z nich, a ti další se báli jejich zloby), a tak na to zaklekli. Nejprve zařídili, aby v jejich čtvrti příliš hospůdek vznikat nemohlo, i přesto, že ekonomicky to dává smysl (malé stravovny by potřebovaly jen malou, ne-li žádnou podporu od konšelů) a přineslo by to stravu různou a zdravou. A nebyl by problém s odpadky.

Poté slíbili ZEČ, že pokud bude tamní strava příliš drahá (což je jisté, v čtvrti, kde se touto cestou vydali, bude jídlo ve vývařovně stát dvojnásobek dnešní ceny v restauracích), tak na vepřo knedlo zelo pro strávníky budou přispívat. A neb není jasné, na kolik talíř pokrmu vyjde, zaplatí, kolik bude třeba. Aby na to měli, zavedou novou "vývařovnovou daň", kterou zaplatí všichni (a o jejíž výši nikdo nic neví), ale lidi ujistí, že "se jim to vyplatí".

Ale ani toto neuvedlo věci v pohyb. Ukázalo se, že na několika místech, kde se konšelé vydali touto cestou, se jídlo proti plánům notně zdražilo. A navíc, stavba trvala mnohem déle, a tím vznikly nemalé finanční patálie. I proto jsou konšelé v tomto městě se svým plánem tak trochu osamoceni.

Ale nakonec i s tímto si poradili. Firma ji totiž může, několikrát během přípravy a stavby vyvařovny, prodat konšelům. A dostane zpět všechny peníze, které do přípravy či stavby investovala. Konšelé sice nikomu nevysvětlili, co by si poté s tímto dárkem počali, ale heslo "vývařovna nebo hlad" stále fungovalo. A to i přesto, že během diskuse přibývalo hospůdek v okolních čtvrtích a občané z Havlíčkova (či Zemanova) tam občas také zašli. Nikdo je odtam samozřejmě nevyháněl.

Vytoužená stavba se ale pořád ne a ne hnout. Ale konšelé si vždy ví rady. Neboť si firma stěžuje, že na tento drahý a velký projekt nesežene levný úvěr, slíbili, že jí peníze půjčí sami (nikoliv osobně, ale samozřejmě z obecní kasy).

Zdá se, že si poradí i s dalšími trably. Ukázalo se třeba, že vodovodní vedení v místě, kde má stavba být, nemá dost vody a v celé čtvrti se rozmáhá sucho. Ale i přes postupující sucho prý "bude vody dost". Není také jasné, zda bude současně s novou vývařovnou fungovat i stará, stojící opodál (neb nechat ji žít tak dlouho, dokud bude sloužit, se zdá být rozumné). Pokud ano, bude se muset vybudovat mnoho nových parkovišť a zajistit, aby se k nim lidé dostali. Stejně tak je jasné, že kvůli velké kapacitě se jídlo bude muset rozvážet a konšelé budou muset zainvestovat i do posílení rozvážkové služby (což přefakturují samozřejmě občanům i když jinak než novou daní). Další trabl je, že o stavbu se uchází několik firem, se kterými má čtvrt i město neblahé zkušenosti. A neboť nejde jen o stavbu, ale i zajištění provozu a bezpečnosti u velmi specifických přístrojů, nezdá se spolupráce s nimi (vlastně závislost) nejlepší cestou. Ovšem problém je, že část firem „neproblémových“ podobnou vývařovnu zatím nepostavila, což možnost výběru omezí nebo rizika zvýší.

Ale i s tím si konšelé určitě poradí. Navíc, čtvrt právě trápí chřipková epidemie a díky většině vládnoucích konšelů v zastupitelstvu se otvírá možnost potřebná zmocnění pro konšely, aby vývařovnu zajistili (ať to stojí, co to stojí) rychle a bez větší diskuse.
Otázka je vlastně jen jedna. A tou je, o co vlastně jde, že to stojí za velké finanční dobrodružství, obrovská rizika a pokřivení fungování trhu? Jde o ega konšelů? Myslí si, že tímto ukáží nejlépe, jak jim jde o veřejné blaho? Jde o nedostatek informací (neb čtvrti opravdu hlad nehrozí a stravu lze zajistit i jinak)? Nebo o to, aby po cestě (k třeba i neúspěšné stavbě) se správní lidé dostali k milionům?

Jistá je ale jedna věc, účet za tuto podivnou "péči o veřejné blaho" zaplatí právě občané Havlíčkova (či Zemanova).

Ps: Mimochodem, naše vláda se snaží, aby parlament rychle schválil zákon, který představuje bianko šek pro stavbu jaderné elektrárny v Dukovanech. Bez jakékoliv znalosti o tom, kolik to bude stát a bez posouzení alternativ k rozvoji naší energetiky.

Zaručeno ale bude, že ČEZ, který stát stavbou pověří, bude dostávat, pomocí daně, vyrovnání ceny elektřiny z jaderky proti ceně tržní, pokud bude vyšší (poslední známá cena podobného kontraktu je víc než dvojnásobek ceny elektřiny na trhu, cena elekřiny z obnovitelných zdrojů, dle posledních aukcí, o něco víc než poloviční). Mimo to, náš stát, na rozdíl od ostatních, nepodporuje rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů a decentralizované energetiky a navíc pdoporuje strategii vývozu elektřiny vyrobené z uhlí, což stojí mnoho našich občanů zdraví.

ČEZ mimo to bude mít možnost, v případě, že se projekt nebude dařit, jej převést na stát. A obdržet všechny vynaložené peníze, včetně nákladů přípravných prací. Co by se stalo poté, není jasné. Nejspíše by stát dohodl s ČEZ, že projekt dokončí (a připlatil si za to). Poslední novinka je to, že ČEZ dostane na stavbu úvěr od státu, neb existuje riziko, že úvěr z trhu by byl kvůli vysokému riziku příliš drahý.

Jak by byl řešen souběh provozu nových a starých bloků a jaké by to vyvolalo investice (třeba do rozvodné sítě) není zcela jasně, stejně tak zda opravdu není problém s dostatkem vody na chlazení.

Vzhledem k tomu, že velikost bloku má být (zřejmě) 1200 MW, ze soutěže na dodávku vypadávají nové evropské bloky EPR, které se v Evropě, ač s nemalými problémy, staví. Zato nabídka ruského Rosatomu přesně tomuto omezení odpovídá.
V souhrnu platí, že ČEZ na sebe nebere žádnou odpovědnost za tento projekt. Nenese žádné riziko. Všechna rizika i náklady na toto zvláštní podnikání na sebe bere vláda jménem občanů naší země. Ve chvatu a bez jakékoliv transparence a důvěryhodné analýzy.