Při zdůvodňování toho, proč u nás nechala vláda a odpovědné instituce „rozjet“ nákazu, bude jistě premiér kromě házení odpovědnosti „na lidi“ (neb ti si přece chtěli, stejně jako on, užít dovolenou a nechtěli nosit roušky), mluvit o ochraně ekonomiky.


Nevím, zda dnes, při rekordních počtech nakažených, vzrůstajícím počtu lidí v nemocnicích, problémech s testováním a při přibývajících obětech na COVID-19, to „lidi“ dost oceňují. Ale ještě horší je, že v případě ekonomiky dosáhl premiér přesného opaku.
Dnes, v den, kdy náš počet nakažených přesáhl poprvé dva tisíce (o stovky tak překonal švédské maximum a utíká daleko od „německých“ čísel, a to má Německo 8x více obyvatel), nelze odhadnout, jak velký „lockdown“ bude k zastavení šíření nákazy potřeba (dnešní odhady na tempo šíření – R mezi 1,6 a 1,8 – jsou hrozivé), ale ekonomické škody nabíhají již dnes. A to podstatné.

Již dnes můžeme zapomenou na aspoň postupné obnovování turismu. Turistů, kteří by chtěli přijet do země s rychle rostoucím počtem nakažených, a ze které je po návratu pravděpodobně čeká povinná karanténa, opravdu nebude mnoho. A poklesne i počet lidí, kteří budou cestovat „po česku“. Turismus a sociální distancování k sobě totiž moc nepatří.

Není pochyb, že velkou ránu dostane opět kultura, neb je otázka, nejen jaké akce „přežijí“, ale také, kolik na ně bude chodit lidí. Podobně na tom bude sport, bojující navíc se šířící se nákazou mezi sportovci. A to mluvím „jen“ o oblastech ekonomiky, kde budou okamžitě peníze chybět (o dopadech na vzdělávání, které se hůře měří, ale které jsou při delším „vypnutí“ obrovské, píši jinde. Dobře popsané jsou i dopady omezení obvyklé zdravotní péče, na které zjevně dojde).

Není ani třeba uvažovat nad ekonomicky dost černými scénáři, návratu do jara (při mnohem vyšším počtu nakažených), a tedy omezením výroby ve většině firem. Stačí jen kombinace těchto dopadů s „dědictvím“ první vlny. Je jasné, že státní podpora pracovních míst, leckde propouštění jen oddálila a faktické dopady na firmy, třeba v oblasti ubytování, dopravy a některých služeb (nejen u hudebních klubů), stále neznáme. Podíl těch, co to díky nezvládnuté druhé vlně „nedají“, bude zřejmě vysoký a připojí se k dnes ještě ne vždy patrným obětem vlny první. Dojde i na zhoršování kvality úvěrů. Třeba značná část hotelnictví či dopravy často financuje velkou část aktiv úvěry a při výpadku většiny příjmů tak nebudou mít prostředky na jejich splácení. Na to banky prakticky vždy reagují zpřísněním úvěrových podmínek i pro ostatní. Pokud se to nestalo dosud, jistě na to brzy přijde řada. Poměrně viditelná reakce koruny na zhoršení situace (proti euru oslabení o 70 haléřů) ukazuje, jak se finančníci na rizika naší ekonomiky dívají.

Před pár týdny se zdálo, že návrh ministryně financí na schodek státního rozpočtu 500 miliard korun „byl úlet“, neb tolik peněz, zejména s ohledem na malou schopnost vlády ekonomiku smysluplně podpořit, nebude třeba. Odhady dle vývoje v minulých měsících naznačovaly schodek mnohem nižší (pod 350 miliard). A právě to možná přivedlo vládu k nebezpečným iniciativám, které by v budoucnu torpedovaly stabilitu rozpočtu. Doufám, že na to již zapomněla, což by byl snad jediný přínos dnes probíhající “havárie”.

Nemusí tomu, ale tak být. Kdyby vláda začala konečně smysluplně fungovat, tak by se nejen snažila snižovat škody svého letního epidemiologického selhání, ale přišla by rychle s programy, které firmy, dnes zasažené nastupujícím “lockdownem”, podpoří. Vzhledem k tomu, že spousty věcí „z jara“ stát stále odkládal (patří mezi ně jistě doprava, hotely, kultura), nejde zde tak úplně „o drobné“. Další náklady přinesou kompenzace a ztráty z karantén (až našim expertům dojde, že její zrušení dnes není dobrý nápad) a bezesporu vyšší poptávka po kurzarbeitu. A opět, jako na jaře platí, dávat peníze rychleji a efektivně je levnější, než později a špatně (či dokonce někdy vůbec). Bohužel, i v tomto volila vláda v minulosti tu horší variantu.

Což vede k úloze samotného premiéra. Ten se s oblibou staví do pozice politika, od kterého se mají ostatní učit. Nyní opravdu jeho vládnutí poučení přineslo. Evropanům ukázal, jak vypadá vládnutí bezzásadových populistů neoplývajících kompetencí, v těžkých dobách.

Jeho snaha (buďto populistická nebo ekonomická) dostat ekonomiku a společnost „do normálu“ se obrátila v úplný opak. Můžeme jen spekulovat o tom, jak velkou roli v tom hrál jeho „selský rozum“ a jak velký je podíl špatných rad expertů, kterými se obklopuje (či neochota naslouchat jim, či neschopnost je pochopit).

Jasně se ukazuje, že systém „rozumných restrikcí“ podpořených důvěrou ve stát a vedoucí politiky (což je přesně případ Německa), zatím vede jak k relativně dobrému zvládání nákazy, a také ke stabilitě hospodářství a obratu ekonomiky k růstu. Naopak přístup premiéra Babiše vede k eskalaci zdravotního rizika, nárůstu stresu a k riziku dalších velkých ekonomických škod.

V dnešní situaci najít dobrý kompromis mezi potřebou dostat nákazu rychle pod kontrolu (tedy srazit rychle číslo R k jedničce, třeba i na mnohem vyšším počtu denních nakažených než v létě) a nezničit část ekonomiky, bude velmi nesnadné. Neb „německá opatření“, od kterých jsme už dlouho a teď i hodně daleko (což lze těžko pochopit, neb zjevně fungují), na to asi stačit nebudou.

Doufám, že pan premiér to nebude zkoušet „svým selským rozumem“. Ukazuje se totiž, že „jeho hlava toho hodně nebere“ (oboje vychází z jeho výroků, kterými odmítl zpřísnění pravidel na konci srpna). Bohužel. Lidé jako on ale navíc nejsou sto získat kompetentní spolupracovníky, kteří by správná rozhodnutí navrhli. Takže jsme na cestě nejen do zdravotního, ale zřejmě i ekonomického problému velkých rozměrů. Problému, který v této míře nemusel nastat. A bohužel, reakce státu na něj velkou víru v rychlý obrat neskýtá.

Pomoci nám ale může, pokud se ostatní země z chyb naší vlády (a jmenovitě premiéra) rychle a dobře poučí. Neb jako poměrně často, pomoc (pro naši ekonomiku) dnes může přijít nejpravděpodobněji zvenčí. A sice tím, že většina zemí druhý pokles ekonomiky, který nás asi čeká, zmírní, nebo mu dobrou politikou zamezí. Takže nakonec to vlastně platí – český premiér bude inspirovat Evropu a všichni rozumní lídři budou nad jeho příkladem přemýšlet. Bohužel zcela jinak, než bychom si asi přáli.