Kombinace „velkorysého“ přístupu ke správě státních peněz dnešní vládou v posledních letech a důsledků pandemie, bude mít téměř jistě velmi zlý dopad na další fungování naší země.

Zatím co po desítky let se většina vlád snažila držet dluh "nízko", a díky rychlému růstu ekonomik (a počáteční střídmosti této vlády) v roce 2019 klesl podíl dluhu k HDP na 30% (což je ve světovém i evropském porovnání nízký dluh), dnes se zdá, že nad 50% se dostaneme za pouhé 4 roky. A to za předpokladu slušného růstu ekonomiky a samozřejmě "žádné krize".

Během minulé závažné krize roku 2009 (propad ekonomiky byl srovnatelný a navíc důvody byly ekonomicky závažnější - šlo o krizi způsobenou slabostí ekonomiky), náš dluh vystoupal mezi léty 2008 a 2013 o necelých 17% (HDP) a pak začal velmi rychle klesat. Při pokračování dnešní politiky a za předpokladu obratu ekonomiky k růstu v příštím roce, to vypadá za stejnou dobu o nárůst dluhu nejméně o 20% (HDP) a pokračování růstu i poté.

Viníkem je souběh mnoha kroků dnešní vlády, které jen s poměrně malým vlivem jednorázových proti krizových opatření, přivedly rozpočet do velmi vážné situace. Tak zvaný strukturální deficit, tedy ten, se kterým se "začne sestavovat rozpočet" (nastavení výdajů a příjmů), bude zřejmě činit astronomických 150-250 miliard korun (bez zamýšleného snížení daně z mezd). Bez zásadního zvýšení příjmů a/nebo snížení výdajů nebude možno v dalších letech sestavit rozpočet s deficitem podstatně nižším.

Výsledkem toho bude velmi rychlý růst dluhu a velké problémy, třeba v jen trochu nepříznivých dobách, anebo při růstu úroků. V jiných než velmi příznivých dobách bude velký problém, jak státní finance "uřídit".

Více o rozměru tohoto problému v následujícím blogu, kde se zaměřím jak na výši deficitu, tak na cesty k jeho odstranění.

PS: Pro ilustrativní propočet vycházím z dnešního stavu (bez zahrnutí snížení daně ze mzdy, které premiér navrhuje), postupného poklesu deficitu na 3% a stejném reálném růstu ekonomiky.