Tento blog není o tom, zda je nebo není dobré, že v reakci na nezvládnutí šíření nákazy u nás, koruna právě teď (proti euru) viditelně oslabila. O tom, že „věci ne vždy fungují tak, jak se zdá“, jsem v případě oslabení koruny v probíhající krizi, již jednou psal.

Tento blog pohledem „dnešní doby“ ukazuje, jak vypadají hlavní argumenty, které stojí za velkou neochotou o přijetí eura u nás jen diskutovat.

Důvody, kterými naši nejvyšší politici (zejména Andrej Babiš, ale nikoliv jen on) zdůvodňují naši „zdrženlivost“, jsou, pokud vím, hlavně tři.

První je z přijetí eura vycházející povinná účast na „podpůrném mechanismu“ ESM ,která by znamenala vynaložení mnoha milliard (z našeho rozpočtu), a spoluodpovědnost za jeho budoucí operace. Fond, na jehož vzniku se země eurozóny po minulé krizi dohodly, má dva hlavní cíle. Prvním je pomoci zemi, která se dostane (vinou svou, nebo vinou okolností) do vážné situace, se z krize co nejrychleji dostat. Zároveň chrání ostatní země od toho, aby hluboký propad jedné z ekonomik Unie, nepostihl i ostatní a spustil tak spirálu recese. Premiér Babiš má na to jasnou odpověď: my věci zvládáme a líným a neodpovědným „Řekům“ pomáhat nebudeme a proto je pro nás účast ve fondu špatná.

Druhým je, že „země nerostou (či mají krizi), díky euru“. A jde tedy o “špatný klub”. Vysvětlení, v podání odpůrců eura, je snadné: “podívejte se na Řecko nebo Itálii. Jejich ekonomika je v krizi, a může za to euro.” Argument „země XY neroste kvůli euru“ je stejně nepřesný a zavádějící, jako jeho opak „země XY roste, protože euro užívá“. Demagogii argumentu „Itálie neroste kvůli euru“ by bylo, s menší mírou nekorektnosti, možné čelit výkřikem „Itálie neroste, ač euro používá“ (neb pokles úroků a rizikové prémie byly pro Itálii vskutku růstovým stimulem, což je na rozdíl od zmíněných mystifikací pravda).

Třetím, pro politiky typu Andreje Babiše hlavním, je to, že „to lidi nechtějí“. Zapomíná skromně dodat, že „oni to lidi nechtějí“ také kvůli tomu, že jeho výroky tento postoj pomohly stvořit, a nebo ho posílily (seznam „spolutvůrců“ je ale docela obsáhlý).

Mix těchto argumentů a jejich neustálé „připomínání lidem“, činí v naší zemi přijetí eura „mission impossible“, a silné přihlášení se k euru je pak pro politika cesta na politickou periferii. A to přes to, že argumenty podporující odmítání eura zahrnují mnoho nepřesností, vyznačují se krátkozrakostí a někdy jde i o mystifikace. Zdá se ale, že většina občanů je s tímto stavem věcí spokojena, a tak se „jede dál“.

Ale není to správné. A dnes je ideální čas pro zamyšlení nad tím, zda opravdu „chceme jet dál“. A to proto, že právě dnes platí naše země velmi vysokou cenu za rozhodnutí, která vznikla na základě podobné “logiky”, jako argumenty, stojící za odporem k euru. Na rozdíl od případu eura jsou však důsledky naší pandemické chyby více než patrné.

Je to jen pár týdnů, co se Andrej Babiš „zlobil“ na Evropskou komisi za návrh toho, že unijní peníze pomohou zemím, které budou nejvíce postiženy pandemií. Jeho argument v té době zněl leckomu logicky: “podívejte se, my jsme to zvládli, to že jste to nezvládli vy, je vaše chyba”. Dnes to zní hodně hořce, situace u nás je jedna z nejhorších v Evropě, a cesta za hranice se mění v cestu do povinné karantény. Možná, že by panu premiérovi mohlo pomalu dojít, že nejen mechanismy jako je ESM, ale i celý unijní koncept vzájemné spolupráce a solidarity (se kterým má, pokud to není pro nás jasně výhodné, problém), nejsou pro naší zemi „mínusem“, který je třeba eliminovat, ale “plusem”.

Do dnešní krize jsme se dostali i tím, že jsme se myšlenkově „uzavřeli do sebe“. Nesledovali jsme jak se vyvíjí naše čísla v porovnání s okolím, a jak máme, v porovnání s nimi, nastavenou míru ochrany před šířením nákazy. Vystačili jsme si s tím, že „jsme nejlepší“ a jasné varování, které vyplývalo z porovnání se s okolím, jsme ignorovali. Stejně tak je to s eurem, ekonomická data silně zpochybňují to, že nám koruna pomáhá s řešením krizí (porovnejte třeba vývoj po té minulé u nás a na Slovensku), stejně tak jako to, že nám pomáhá s růstem. To, že třeba i během krize se Bulharsko rozhodlo urychlit cestu k euru, raději ignorujeme, a naopak, dáváme najevo hrdost, že vůči euru jsme v Evropě nejvíce skeptičtí (neb ostatní si nevšimli, jak je špatné). Máme prostě svou pravdu, kterou ale raději neověřujeme. A právě ta nás přivedla do velmi vážné krize dnes.

A na závěr, důvod, i viníka dnešní pandemické krize, která bude stát zbytečně mnoho životů, premiér označil jasně. Jsou to „lidi“, kteří nechtěli pokračovat, byť v mírných, omezeních. Stejně tak stojí jeho pevný odpor proti přijetí eura na tom, že to „lidi nechtějí“. Přitom může jít o stejně špatné rozhodnutí, jako v případě proti-pandemických opatření v minulých týdnech.

Nechci tím vůbec říct, že diskuse o přijetí eura je (dokonce i u nás, v zemi, která je na euro velmi dobře připravena a jejíž ekonomika by z něj měla velký prospěch) zcela jednoznačná. Nesnažím se ani říct, že politik má vždy dělat to, co „lidé nechtějí“. Jen upozorňuji, že závažná rozhodnutí postavená na velmi chabých, ne-li špatných důvodech, jsou velmi často, velmi špatná.

Analogie našeho dnešního rozhodnutí o euru, a našeho pár týdnu starého přístupu k pandemii, je překvapivě silná. A bohužel ukazuje něco nejen o dnešní vládní garnituře, ale i o celkovém stavu politiky u nás. A není to hezký obrázek. A beze změny nám to do budoucna moc nadějné vyhlídky nedává.

PS: Na závěr, dnešní situace vyvrací i další argument „přátel koruny navěky“. Ti totiž odmítají změnu, kterou by přijetí eura znamenalo. Přitom dnešní krize, více než jindy, ukazuje, že správná politika (ale stejně tak dobré řízení firem či vůbec chování v životě ) přece nestojí na odmítání změny a udržování statusu quo. Rozhodnutí „o nezměně“ je stejné rozhodnutí, jako rozhodnutí „o změně“. Jde o to, které je pro společnost a budoucnost lepší. V případě pandemie jsme po mnoho týdnů „nezměnou“ došli do momentu, kdy se jedná o chybu velkou a zcela zjevnou. A v tuto chvíli vyžaduje změnu opravdu velkou. Zdá se mi, že to stejné činíme s eurem, jen korekce této chyby není ani snadná ani rychlá.