V minulém blogu jsem se snažil vysvětlit, že dle dat a vládních plánů, se zdá být jasné, že náš rozpočtový problém, na rozdíl od třeba německého, nebude dočasný. Mezi položkami zvyšujícími deficit je jen velmi málo výdajů (nebo ztracených příjmů), které jsou spojené s krizí, a které v dost velkém objemu samy "odezní".


Naopak, hlavní položky deficit vytvářející (třeba vyšší platby do zdravotnictví, vyšší než zákonné indexace důchodů, rychlý růst státních mezd i počtu zaměstnanců a mnoho dalších), ač jsou často „rozumně vysvětleny“, jsou trvalého charakteru a hlavní problém je, že neodpovídají příjmové situaci rozpočtu. Jinými slovy, stát na ně v pokladně peníze nemá.

Proto existuje jen jedna možnost, jak deficit "zkrotit" a zabránit poměrně rychlému růstu dluhu (v dobrých časech) nebo jeho velmi rychlému růstu (v časech horších) či dokonce fiskální krizi (budeme-li mít smůlu). Jde tedy velký zásah do nastavení rozpočtu, o kterých budou další blogy.

Vzniklý, tak zvaně strukturální deficit, určuje, s jakým deficitem lze bez velkých změn počítat v dalších letech. Nyní se odhaduje na částku výrazně nad 200 miliard korun.

Je možné, že část "deficitu" zmizí se zlepšením ekonomického vývoje (pokud toto zlepšení nevyužije vláda na jiné zhoršení stavu). Ale odhad, že "trvalá díra" při tomto nastavení rozpočtu bude kolem 150 miliard, není nadsázka. Tato „díra“ nás bude (zjednodušeně řečeno) provázet do doby, než jí další vlády budou čelit tím, že ji začnou snižovat, nebo ji prohloubí. Pokud bychom sázeli třeba na to, že ekonomika rychleji poroste a tuto „růstovou dividendu“ by vláda použila na zlepšení rozpočtu, bude touto cestou možno umazávat v době rychlého růstu maximálně pár desítek miliard ročně. Což je málo. Halvně pokud si uvědomíme, že nás čeká pokles sta miliardového penězovodu z rozpočtu EU, kterým dnes hradíme podstatnou část investic.

Podívejme se, co suma 150 miliard ročního schodku znamená, a co by se za ni, kdyby ji vláda v rozpočtu „nerozpustila“ ale nově investovala, dalo (každý rok) pořídit:

1. Dar každému občanovi naší země ve výši 15 000 korun
2. Necelých 700 km dálnic (při průměrné ceně dle ŘSD)
3. 3 000 moderních tramvají
4. 25 „Čunkových“ nemocnic

Za stejné peníze by bylo možno „uvnitř rozpočtu“ více než zdvojnásobit veškeré sociální dávky a sociální podpory placené rozpočtem, jednorázově zvýšit důchody o 30 % či více než zdvojnásobit platy, které jdou přímo ze státního rozpočtu.

Nic z toho ale nebude, neboť těch 150 miliard schodku je již „utraceno“ tím, jak málo odpovědně vláda s rozpočtem zacházela a zachází. Těchto 150 miliard tak v dalších letech bude navyšovat náš dluh (jak píši v minulém blogu) a „obsluha“ každých dalších 150 miliard vyššího sluhu (při příznivé výši úroků na 2 %) bude stát každý rok 3 miliardy.

PS: Tento výpočet nepředpokládá premiérem navržené snížení daní (schované pod zrušením superhrubé mzdy). Pokud by došlo na něj, vynásobte si všechny hodnoty číslem 1,5.