Velký dluhový problém (3) – Schíllená čísla paní ministryně Schillerové
Paní ministryně financí tvrdí, že v „jejím“ návrhu rozpočtu pro příští rok, který počítá s obrovským schodkem ve výši 320 miliard, hrají zásadní roli „dočasná opatření“. Ty podle ní tvoří 214 miliard z navrženého deficitu. Jinými slovy, „strukturální problém“ (tedy ten, kterému budeme čelit další roky) rozpočtu je „jen“ málo přes 100 miliard korun (což je hodně, ale katastrofa to není).
Staré pravidlo říká, důvěřuj, ale prověřuj.
První cesta k prověření tohoto tvrzení vede přes pohled na data o fiskální politice, které v prognóze ze září zveřejnil její úřad.
Tam, v tabulce na straně číslo 11, se dočteme, že pro rok 2020, kdy vláda činila opravdu mnoho dočasných protikrizových opatření, vyvolaných poklesem ekonomiky (ten MF odhaduje na 6,6 %), činil jejich objem 2,4 % HDP, tedy 132 miliard korun. Dle výroku paní ministryně jejich objem při oživení ekonomiky v příštím roce (MF předpokládá růst o 3,9 %) bude činit zhruba 3,7 % HDP, tedy o více než polovinu více. Což nezní zrovna věrohodně a bude to chtít asi hodně kreativity v účetnictví.
Můžeme se ale podívat přímo na to, která paní ministryně ve zprávě o návrhu rozpočtu z 30.9. navrhla a posoudit, „jak moc jsou dočasná“.
Na straně výpadku příjmu je hlavní položkou pokles příjmů z daní a pojistného (o 95 miliard). Pokud nechápeme slovo „dočasné“ v kontextu pobytu délky Sovětských vojsk na našem území v minulosti, lze o dočasnosti celé této položky úspěšně pochybovat. I země, které se s krizí potýkají velmi úspěšně (Německo) očekávají pouhý návrat na úroveň ekonomiky před krizí v roce 2022 nejdřív. Tedy ztrátu růstu za 2 roky. V optimálním případě sice budeme ztrátu proti hypotetickému bezkrizovému vývoji pomalu umazávat, ale o návratu „nekrizovou trajektorii“ nemůže být v dalších mnoha letech ani řeč. Proto, v nejlepším případě budeme sumu této ztráty po malých částkách (v řádu řekněme 10 miliard ročně) snižovat, ale bude nás provázet po mnoho let, během kterých nás může leccos potkat. Pohyb vzhůru po dráze „menší ekonomiky“, který po krizi odstartujeme, bychom měli brát jako nový normál, a nikoliv jako dočasnost.
Ještě jasnější je „nedočasnost“ další zásadní položky. Na straně výdajů to je zvýšená platba státu do zdravotního pojištění. Toto veskrze rozumné opatření (stát totiž svou politikou systém zdravotního pojištění „tuneloval“) nebylo nastaveno jako dočasné (a nebylo to „kompenzováno“ třeba nižší platbou dalších plátců, což byla cesta ke snížení daňového zatížení práce) a nezaznamenal jsem, že vláda hodlá tento příspěvek zpět snížit.
Poslední dvojciferná položka je pak nárůst kapitálových investic o 40 miliard. Jak ministerstvo samo v přiloženém grafu odhaluje, touto cestou se dostane rozpočet jen o 11 miliard výše, než byl výdaj na investice v roce 2015 (poté je vlády dnešní koalice výrazně snížily). A zejména platí, že k rekordním investicím nám musí dle plánu zásadně pomoci další zdroje – zejména z rozpočtu EU – ve výší 85 miliard korun. Naše země potřebuje do zásadní modernizace v řadě oblastí investovat, považovat proto tento objem investic za „dočasný“, je pozoruhodné. Naopak, je-li něco dočasného, tak to je masivní podpora naší ekonomiky z fondů EU, neb v rámci Unie se již blížíme z pohledu bohatství k průměru, a počítat dále s penězovodem ve výší stovek miliard proto neodpovídá realitě. Proto spíše musí rozpočet „spořit“ nato, aby nahradil svými zdroji peníze evropské.
Vůbec nechci říci, že příští rok nebudou v rozpočtu desítky miliard dočasných výdajů. Dnešní stav, kdy epidemie nepolevuje, naopak akceleruje, a jsme s náskokem nejvíce zasažená země Evropy, bude mít značné ekonomické dopady. Na ně musí státní rozpočet rychle a efektivně reagovat, aby zabránil dalším škodám. Ale tyto položky v rozpočtu opravdu teď nejsou.
Je možné, že experti Ministerstva financí předvedou účetní ekvilibristiku, aby výroky paní ministryně alespoň trochu podpořili. Ale realita je jasná. Zhoršení rozpočtu, které se během vládnutí této vlády odehrálo, není dočasné. Je „strukturální“. A jeho odstranění nepůjde jinak, než cestou velmi bolestivých změn na straně výdajů a příjmů.
O tom bude další část tohoto seriálu.
Staré pravidlo říká, důvěřuj, ale prověřuj.
První cesta k prověření tohoto tvrzení vede přes pohled na data o fiskální politice, které v prognóze ze září zveřejnil její úřad.
Tam, v tabulce na straně číslo 11, se dočteme, že pro rok 2020, kdy vláda činila opravdu mnoho dočasných protikrizových opatření, vyvolaných poklesem ekonomiky (ten MF odhaduje na 6,6 %), činil jejich objem 2,4 % HDP, tedy 132 miliard korun. Dle výroku paní ministryně jejich objem při oživení ekonomiky v příštím roce (MF předpokládá růst o 3,9 %) bude činit zhruba 3,7 % HDP, tedy o více než polovinu více. Což nezní zrovna věrohodně a bude to chtít asi hodně kreativity v účetnictví.
Můžeme se ale podívat přímo na to, která paní ministryně ve zprávě o návrhu rozpočtu z 30.9. navrhla a posoudit, „jak moc jsou dočasná“.
Na straně výpadku příjmu je hlavní položkou pokles příjmů z daní a pojistného (o 95 miliard). Pokud nechápeme slovo „dočasné“ v kontextu pobytu délky Sovětských vojsk na našem území v minulosti, lze o dočasnosti celé této položky úspěšně pochybovat. I země, které se s krizí potýkají velmi úspěšně (Německo) očekávají pouhý návrat na úroveň ekonomiky před krizí v roce 2022 nejdřív. Tedy ztrátu růstu za 2 roky. V optimálním případě sice budeme ztrátu proti hypotetickému bezkrizovému vývoji pomalu umazávat, ale o návratu „nekrizovou trajektorii“ nemůže být v dalších mnoha letech ani řeč. Proto, v nejlepším případě budeme sumu této ztráty po malých částkách (v řádu řekněme 10 miliard ročně) snižovat, ale bude nás provázet po mnoho let, během kterých nás může leccos potkat. Pohyb vzhůru po dráze „menší ekonomiky“, který po krizi odstartujeme, bychom měli brát jako nový normál, a nikoliv jako dočasnost.
Ještě jasnější je „nedočasnost“ další zásadní položky. Na straně výdajů to je zvýšená platba státu do zdravotního pojištění. Toto veskrze rozumné opatření (stát totiž svou politikou systém zdravotního pojištění „tuneloval“) nebylo nastaveno jako dočasné (a nebylo to „kompenzováno“ třeba nižší platbou dalších plátců, což byla cesta ke snížení daňového zatížení práce) a nezaznamenal jsem, že vláda hodlá tento příspěvek zpět snížit.
Poslední dvojciferná položka je pak nárůst kapitálových investic o 40 miliard. Jak ministerstvo samo v přiloženém grafu odhaluje, touto cestou se dostane rozpočet jen o 11 miliard výše, než byl výdaj na investice v roce 2015 (poté je vlády dnešní koalice výrazně snížily). A zejména platí, že k rekordním investicím nám musí dle plánu zásadně pomoci další zdroje – zejména z rozpočtu EU – ve výší 85 miliard korun. Naše země potřebuje do zásadní modernizace v řadě oblastí investovat, považovat proto tento objem investic za „dočasný“, je pozoruhodné. Naopak, je-li něco dočasného, tak to je masivní podpora naší ekonomiky z fondů EU, neb v rámci Unie se již blížíme z pohledu bohatství k průměru, a počítat dále s penězovodem ve výší stovek miliard proto neodpovídá realitě. Proto spíše musí rozpočet „spořit“ nato, aby nahradil svými zdroji peníze evropské.
Vůbec nechci říci, že příští rok nebudou v rozpočtu desítky miliard dočasných výdajů. Dnešní stav, kdy epidemie nepolevuje, naopak akceleruje, a jsme s náskokem nejvíce zasažená země Evropy, bude mít značné ekonomické dopady. Na ně musí státní rozpočet rychle a efektivně reagovat, aby zabránil dalším škodám. Ale tyto položky v rozpočtu opravdu teď nejsou.
Je možné, že experti Ministerstva financí předvedou účetní ekvilibristiku, aby výroky paní ministryně alespoň trochu podpořili. Ale realita je jasná. Zhoršení rozpočtu, které se během vládnutí této vlády odehrálo, není dočasné. Je „strukturální“. A jeho odstranění nepůjde jinak, než cestou velmi bolestivých změn na straně výdajů a příjmů.
O tom bude další část tohoto seriálu.