Problém jednoho každého z nás s probíhající pandemií je ryze osobního charakteru. Většina z nás se snaží totiž chránit sebe a své blízké. Spoléháme přitom na opatrnost a také samozřejmě trochu na štěstí. Čísla v tom hrají minimální roli. Pokud ale pohlédneme na problém této krize z pohledu státu, regionu nebo světa, dostáváme se do oblasti matematiky. Porozumět tomu, co se děje, nelze bez schopnosti pochopit “čísla” a ”zákonitosti”, kterými se tato čísla řídí.

Bohužel, díky špatnému způsobu výuky matematiky a úspěšné snaze snížit její význam pro schopnost orientovat se ve světě, docela velká část lidí stále nechápe, co se dnes doopravdy děje (a to platí nejen dnes, a nejen v této oblasti).

Nepřekvapilo mne, když jsem četl, že valná část šířičů či sympatizantů s (nejen) „covid-fake-news“, má s touto dovedností problém. A stejně by možná neexcelovali ani v oblasti logiky (ale data o tom neznám a třeba i toto je „fake news“).

Horší však je, že vládní epizoda “v březnu přišel člověk, a v srpnu nepřišel” dokládá, že schopnost pochopit jednoduchou matematickou logiku šíření pandemie, chybí i lidem ve vládě. A “zvládnou to” zřejmě, jen když jim to někdo předloží velmi polopatě (pak také chápu, že o ekonomické politice a rozpočtu rozhodují tak, jak rozhodují – tedy prachbídně).

Média na tom nejsou vždy o mnoho lépe. Ta nás celé letní měsíce “krmila” porovnáním počtu nakažených u nás a v 8x větším Německu, nikoliv přepočtem na počet obyvatel, který dává na rozdíl od tohoto údaje smysl. Záměna popisu v grafu (třeba počtu nakažených na milion osob místo na 100 000 na jednom z největších webů) není také nic neobvyklého. Ministerstvo zase pomáhá k vytváření chybné interpretace čísel tím, že “pod sebou” v grafech uvádí počty pozitivních testů a počet celkových testů, ale o den starších, což vede k dalším záměnám (proč není s to poskytnou oba údaje pod sebou nebo ideálně ve stejnou dobu, to nevím). Také snaha jednoho velkého webu přiblížit čtenáři, co znamená víc než 30 % podíl pozitivních testů slovy “každý třetí z deseti” (což je dosti nešťastná, a pro někoho matoucí, formulace, která vznikla nejspíš spojením dvou správných, až mírně odlišných pojmů: “tři z deseti” nebo „každý třetí”), ukazuje mizivý cit pro čísla.

Zároveň chybí i dostatečně srozumitelná interpretace toho, v jaké situaci jsme a kam se dostaneme, pokud ji nezvládneme. Není to strašení, čísla jsou špatná a snažit se jim porozumět, dává smysl. Pocit falešného bezpečí, který možná část lidí má, totiž nevede k obezřetnému (což není to stejné jako vyděšenému) chování, které je třeba ke zvládnutí dnešní krize.

Takže, zde je pár statistických, tedy průměrných, informativních zkratek:
10 000 pozitivních testů za den = zhruba 300-400 nových pacientů v nemocnicích za týden až dva.
10 000 nově covid pozitivních lidí za den, při průměrné délce nemoci 10 dní, znamená 100 000 lidí s pozitivním testem v tomto období, a tím i lidí, kteří mohou nemoc šířit do svého okolí.
100 000 lidí je zhruba 1 % naší populace, proto tedy, při tomto poměru, statisticky (tedy průměrně) řečeno, platí, že na každé 3-4 třídy ve škole, bude jeden žák pozitivní. V podniku s tisícem zaměstnanců bude pozitivních lidí 10. V jedné z deseti firem s 10 zaměstnanci bude jeden člověk pozitivní. Průměrně.
Pokud nezastavíme tempo šíření (předpokládejme) z čísla R = 1,4, způsobí těchto 100 000 lidí nákazu dalším 140 000 dnes zdravých lidí. To “statisticky” znamená, že například onemocní jeden člověk z každé zpola naplněné kloubové tramvaje nebo kloubového autobusu. Nebo že na budoucího nemocného narazí každý den pokladní v rušnějším obchodě. A pokud nebude systém trasování a testování fungovat, bohužel bude tím “statistickým” autobusem či tramvají cestovat, či u pokladny platit, budoucí nemocný ještě v době, kdy už bude šířit kolem sebe nákazu (a za dobu své nemoci „úspěšně“ nakazí v průměru 1,4 statistického člověka).
Pokud by vývoj pokračoval takto dál (což se ale nestane), během nějakých dvou měsíců, by byl jeden budoucí nemocný, s mírnou nadsázkou, v každém autě se 4 pasažéry.

Samozřejmě, ne v každém autobuse bude “budoucí nemocný”, ale obrazně či statisticky řečeno, na každý “zdravý” autobus připadne například jeden s 2 budoucími nemocnými. A proti každému regionu, který na tom bude lépe, budou ty regiony, které na tom budou hůř.

Ano, část lidí, kteří budou “pozitivní”, budou šířit jen velmi málo viru, a třeba nikoho nenakazí (ale “práci” za něj odvede jiný infekční člověk), ale proti tomu stojí i špatná zpráva – velmi vysoký podíl pozitivních testů znamená, že nám zřejmě tisíce pozitivních lidí denně “uniká”. Což by samozřejmě tyto propočty zhoršilo (a je možné, že právě souběh nízkého testování ještě před pár týdny a dnešního nárůstu testů, stojí za hrozivými výsledky, i když stav se dále nezhoršuje – ale je to jen možnost, nic víc)

Možná, že si část lidí myslí, že je dobré veřejnost před přesnou a srozumitelnou interpretací čísel chránit. Nevím, zda to je dobrá taktika (navíc, omezuje i práci skutečných expertů, kteří by zvládání pandemie mohli svou prací pomoci). Ale často za nepřesnou či nesrozumitelnou interpretací faktů nestojí úmysl, ale právě neschopnost mluvčího fakta pochopit. Pak je totiž stěží může srozumitelně podat.

P.S. Když jsem před mnoha lety učil matematiku či finance, brzy jsem zjistil, že nejlepším testem toho, zda člověk něco pochopil, je vysvětlit to srozumitelně ostatním (samozřejmě, neplatí to vždy a ve vztahu ke všem, a nejen třeba teorie velkého třesku vysvětlovaná v mateřské školce je výjimkou). To, jak velká část společnosti buďto má na dnešní situaci “alternativní názor”, nebo si myslí, že “se jí to netýká” či “já se chránit nemusím” ukazuje, že ve srozumitelném podání faktů jsme u nás selhali. Stejně tak jako v tom, proč, kdy a jak je třeba na “nepěkné chování čísel” reagovat.