O cenách nemovitostí - tentokrát vážně...
Nedávno jsem četl vyjádření jednoho finančního analytika, v němž stálo, že "ceny bytů nemají kam klesat". Na jiné diskusi jsem opět z úst bankéře slyšel, že "na bytu nelze prodělat", jednak jsme totiž skvělá země, kam se hrnou tisíce lidí a chtějí zde bydlet, a hlavně, developeři i stavaři z něčeho žít musí, a tak vládne drahota.
Utkvělá představa v naší zemi, že ceny nemovitostí nemohou klesnout, mne nepřestává překvapovat. Jako by nebylo po světě nemovitostních krizí, i v nedávné historii, více než dost. A to, že na domě pracovali dělníci, a do úmoru skládali cihlu za cihlou, nic o ceně, natož tak "objektivní hodnotě", neříká. Ty totiž určuje poptávka a nabídka.
K extrémním cenám, kdy si za roční průměrný plat člověk v Praze koupí leda kousek sklepa, a hodnota auta Tesla, jehož majitelé jsou často označováni "za ty bohaté", je někde mezi komorou a malým pokojem v novostavbě ve velkým městě, jsme se dopracovali kombinací brždění nabídky (šílené povolávací předpisy), levnými penězi, tolerancí peněz nejasného původu na trhu s nemovitostmi, shovívavostí k nedanění některých pronájmů a též vírou v to, že koupě nemovitosti se "vždy vyplatí".
Sociální důsledky odtržení cen bytů od příjmů drtivé většiny lidí jsou citelné. S cenou bytů jsou totiž spojené i ceny pronájmů, a tak pro zahájení samostatného života mladých lidí je třeba práce s velmi vysokým platem. A i pokud mladý člověk vysoký příjem má a rozhodne se pro nákup bytu na hypotéku, budou ho čekat dlouhá desetiletí velmi citelných splátek (úroky kolem 5 % totiž hrají, spolu s vysokými cenami pro určení výše splátek, zásadní roli).
Je dobře, že ČNB ve svém nedávném vyjádření nahlas řekla, co se mi zdá jasné. Tedy, že ceny bytů jsou extrémně nafouklé (mluví se o desítkách procent). Nemohu než souhlasit. Neznamená to, že na koupi bytu nyní, nedávno nebo v blízké budoucnosti, nelze vydělat. Ale riziko je značné. Mám za to, že střednědobě se musí stát jen jedna ze dvou možností. Buďto ceny nemovitostí citelně klesnou, aby lépe odpovídaly příjmům lidí, nebo budou příjmy dohánět jejich ceny (a ty budou spíše stagnovat). Druhá cesta znamená, mimo jiné vyšší inflaci a s ní zřejmě i vyšší úroky, které nákup nemovitosti komplikují. Různým lidem se může zdát lepší první či druhá cesta, ale divil bych se, kdybychom se po jedné z nich, či kombinaci obou, docela rychle nevydali.
Utkvělá představa v naší zemi, že ceny nemovitostí nemohou klesnout, mne nepřestává překvapovat. Jako by nebylo po světě nemovitostních krizí, i v nedávné historii, více než dost. A to, že na domě pracovali dělníci, a do úmoru skládali cihlu za cihlou, nic o ceně, natož tak "objektivní hodnotě", neříká. Ty totiž určuje poptávka a nabídka.
K extrémním cenám, kdy si za roční průměrný plat člověk v Praze koupí leda kousek sklepa, a hodnota auta Tesla, jehož majitelé jsou často označováni "za ty bohaté", je někde mezi komorou a malým pokojem v novostavbě ve velkým městě, jsme se dopracovali kombinací brždění nabídky (šílené povolávací předpisy), levnými penězi, tolerancí peněz nejasného původu na trhu s nemovitostmi, shovívavostí k nedanění některých pronájmů a též vírou v to, že koupě nemovitosti se "vždy vyplatí".
Sociální důsledky odtržení cen bytů od příjmů drtivé většiny lidí jsou citelné. S cenou bytů jsou totiž spojené i ceny pronájmů, a tak pro zahájení samostatného života mladých lidí je třeba práce s velmi vysokým platem. A i pokud mladý člověk vysoký příjem má a rozhodne se pro nákup bytu na hypotéku, budou ho čekat dlouhá desetiletí velmi citelných splátek (úroky kolem 5 % totiž hrají, spolu s vysokými cenami pro určení výše splátek, zásadní roli).
Je dobře, že ČNB ve svém nedávném vyjádření nahlas řekla, co se mi zdá jasné. Tedy, že ceny bytů jsou extrémně nafouklé (mluví se o desítkách procent). Nemohu než souhlasit. Neznamená to, že na koupi bytu nyní, nedávno nebo v blízké budoucnosti, nelze vydělat. Ale riziko je značné. Mám za to, že střednědobě se musí stát jen jedna ze dvou možností. Buďto ceny nemovitostí citelně klesnou, aby lépe odpovídaly příjmům lidí, nebo budou příjmy dohánět jejich ceny (a ty budou spíše stagnovat). Druhá cesta znamená, mimo jiné vyšší inflaci a s ní zřejmě i vyšší úroky, které nákup nemovitosti komplikují. Různým lidem se může zdát lepší první či druhá cesta, ale divil bych se, kdybychom se po jedné z nich, či kombinaci obou, docela rychle nevydali.