Černé díry ve zdravotnictví - pořizování zdravotnické techniky
V českém zdravotnictví je řada oblastí, ve kterých se ztrácejí obrovské prostředky v rozsahu kolem 30 miliard korun ročně. Jednou z těchto oblastí je pořizování nákladné zdravotnické techniky – drahých přístrojů do nemocnic.
V souvislosti s možností čerpat prostředky z operačních programů EU připravilo ministerstvo zdravotnictví program na čerpání prostředků na pořizování nákladné zdravotnické techniky do fakultních nemocnic z Integrovaného operačního programu a do krajských nemocnic z Regionálního operačního programu.
Společným rysem pro oba programy byla pravidla pro zadávání veřejných zakázek a proces stanovení tzv. odborných center (onkologických, traumatologických, kardiologických atd.), Stanovení center do značné míry předurčilo, které nemocnice na výše uvedené prostředky dosáhnou a které nikoliv.
Během svého působení v poslanecké sněmovně jsem učinil několik dotazů a interpelací na ministryni zdravotnictví Juráskovou, abych zjistil, kdo konkrétně o zařazení nemocnic mezi vyhláškou stanovená centra rozhodoval, obdržel jsem však pouze obecnou odpověď, že o zařazení nemocnic do center rozhodovaly komise složené ze zástupců odborných společností, zdravotních pojišťoven a ministerstva zdravotnictví. Znamená to, že veřejnosti utajené osoby předurčily nejen umístění prostředků z evropských fondů a modernizaci některých nemocničních oddělení, ale tím současně i konkurenceschopnost nemocnic a zejména významné navýšení nákladů pro zdravotní pojišťovny (zdražení výkonů).
Rozhodování předcházelo vytvoření tzv. auditů, které nikdo nikdy neviděl. Pouze do části jednoho jsem měl možnost nahlédnout, když jsem byl přesvědčován, abych souhlasil s likvidací brněnské Úrazové nemocnice. Ale i ta část, kterou jsem dostal k dispozici, byla tak špatně napsána, že jen stěží mohla být považována za audit. Proto jsem si vyžádal audit některých nemocnic – konkrétně brněnské ÚN, Baťovy nemocnice Zlín a Nemocnice Pardubice. Přes trojí urgenci jsem tyto audity nikdy nedostal k nahlédnutí.
Již v roce 2006 po nástupu pánů Julínka, Šnajdra a Hroboně na ministerstvo zdravotnictví došlo k zrušení přístrojové komise při ministerstvu zdravotnictví, ve které zasedali dříve i poslanci odborníci – dříve například pan poslanec Kubinyi a další. Přístrojová komise do té
doby dávala doporučení k umístění přístrojů do nemocnic z hlediska potřebnosti v daném regionu a z hlediska koncentrace přístrojů v dané oblasti. Tato komise ale byla bez vysvětlení zrušena a začaly se objevovat informace, že o výsledku výběrových řízení rozhoduje samo ministerstvo, resp. po zjištěních kontrolního výboru poslanecké sněmovny vyšlo najevo, že podmínky pro konkrétní veřejné zakázky na dodávku jednotlivých přístrojů jsou nastavovány tak, aby z výběrových řízení byli většinou vyloučeni samotní výrobci konkrétních přístrojů. Podmínky výběrových řízení tak úmyslně obsahovaly například nedůvodně stanovené minimální požadované obraty dodavatele v řadech stamilionů až půl miliardy. Takové výše obratu nedosahovali ani samotní výrobci zdravotnických přístrojů, resp. jejich přístrojové divize. To pak automaticky předurčilo, že přístroje do nemocnic s malými výjimkami dodávají především tzv. kompletátorské, resp. překupnické firmy Hospimed, Puroklima, Hypokramed, Transkontakt Medical, apod., které na většinu přístrojů přirážejí marže průměrně v rozsahu 25 –30 %, v některých případech až 50 %!
Někteří manažeři z regionálních nemocnic tvrdí, že by raději nakoupili levně starší repasované a plně funkční přístroje ze zahraničí, kdyby měli jistotu, že budou mít zajištěn servis v české republice. Ten ale z neznámých, resp. zřejmých důvodů nemají, protože by kazili skvělý byznys několika českých firem.
Přestože kontrolní výbor poslanecké sněmovny několikrát opakovně požadoval přehlednou tabulku zdravotnických přístrojů dodávaných do nemocnic, aby bylo možno porovnat ekonomiku nákupu jednotlivých přístrojů, nikdy ji neobdržel.
V řadě případů se také výběrové řízení fakticky obešlo, například tím způsobem, že se požadoval tzv. upgrade stávajícího přístroje, proto se automaticky stal dodavatelem pouze
původní dodavatel. Přitom k žádnému upgrade nedocházelo, firmy prostě staré zařízení odvezly a místo nich dovezly naprosto nové přístroje.
Dalším trikem byl nákup balíku vybavení – přístrojů, polohovacích lůžek, atd., aby jednotlivé ceny nešlo rozklíčovat.
Často docházelo k tomu, že do nemocnic byly dodány přístroje a jejich vybavení, které nemocnice, či spíše jejich odborný personál ani nechtěli a nepožadovali, ale provize byly zřejmě důležitější. Neznám zemi, kde by si nemocnice pořizovaly tak drahé přístroje od překupníků. To je naprosto nenormální a svědčí o mnohém.
Česká republika tak zřejmě bude nejlépe vybavenou zemí z pohledu počtu CT, magnetických rezonancí, apod. na počet svých obyvatel. A to bez ohledu na potřebnost a efektivnost využití v nemocnicích, které přístroje vlastní. Zde je možné vidět, jak se u nás plýtvá prostředky, které pak chybí v jiných oblastech zdravotnictví.
Ministerstvo zdravotnictví a pojišťovny se vymlouvají, že nákupy si prosazují místní politici, kteří si nakonec prosadí i hrazení výkonů s těmito přístroji od pojišťoven.
Raději by měli mlčet, protože tento byznys je evidentně organizován z centra. Také se vymlouvají, že když o hrazení rozhodne Všeobecná zdravotní pojišťovna, že už musí hradit také. To pánové říkají, jako by nevěděli, kdo stojí v čele správní rady této pojišťovny a tedy předurčuje, co se bude platit a co nebude.
Teprve soustředěným úsilím paní MUDr. Aleny Dernerové, interpelacemi na ministry zdravotnictví a financí, několika podanými trestními oznámeními, stížností na evropský kontrolní výbor OLAF do Bruselu se podařilo nakonec zajistit vykonání řádného auditu. Auditu, který už konečně nezkoumal pouze formální správnost výběrového řízení, ale především účelnost a hospodárnost vynakládaných prostředků. Tím se nakonec poukázalo na obrovskou korupci v Krajské zdravotní, a.s. Ústí nad Labem a sám ministr financí Kalousek podal v řadě už asi čtvrté trestní oznámení.
Ministr Heger se nechal slyšet, že přístrojovou komisi obnoví, neřekl ale kdy. Ministr by také měl nechat prověřit všechny nákupy přístrojů od roku 2006 a sdělit, proč komise byla zrušena, na čí pokyn a jaké byly důvody. Měl by také předložit přehlednou tabulku jednotlivých přístrojů pořízených do nemocnic tak, aby bylo možné objektivně přezkoumat dramatické rozdíly v cenách.
Vzhledem k předchozími informacím se nejedná o ojedinělý případ korupce v několika nemocnicích jedné akciové společnosti, ale jen o špičku ledovce systémové korupce v celé České republice v programech IOP a ROP.
Korupce je tak obrovská a zřejmá, že významné mlčení a mlžení o jednotlivých případech naznačuje, že z předražených zakázek mají prospěch nejenom jednotlivci, ale zřejmě i některé politické strany, které poskytují potřebné politické krytí a zajišťují, že nic nebude vyšetřeno a nikdo nebude odsouzen. Patrně do té doby, než nastoupí kontrola z Bruselu…
V souvislosti s možností čerpat prostředky z operačních programů EU připravilo ministerstvo zdravotnictví program na čerpání prostředků na pořizování nákladné zdravotnické techniky do fakultních nemocnic z Integrovaného operačního programu a do krajských nemocnic z Regionálního operačního programu.
Společným rysem pro oba programy byla pravidla pro zadávání veřejných zakázek a proces stanovení tzv. odborných center (onkologických, traumatologických, kardiologických atd.), Stanovení center do značné míry předurčilo, které nemocnice na výše uvedené prostředky dosáhnou a které nikoliv.
Během svého působení v poslanecké sněmovně jsem učinil několik dotazů a interpelací na ministryni zdravotnictví Juráskovou, abych zjistil, kdo konkrétně o zařazení nemocnic mezi vyhláškou stanovená centra rozhodoval, obdržel jsem však pouze obecnou odpověď, že o zařazení nemocnic do center rozhodovaly komise složené ze zástupců odborných společností, zdravotních pojišťoven a ministerstva zdravotnictví. Znamená to, že veřejnosti utajené osoby předurčily nejen umístění prostředků z evropských fondů a modernizaci některých nemocničních oddělení, ale tím současně i konkurenceschopnost nemocnic a zejména významné navýšení nákladů pro zdravotní pojišťovny (zdražení výkonů).
Rozhodování předcházelo vytvoření tzv. auditů, které nikdo nikdy neviděl. Pouze do části jednoho jsem měl možnost nahlédnout, když jsem byl přesvědčován, abych souhlasil s likvidací brněnské Úrazové nemocnice. Ale i ta část, kterou jsem dostal k dispozici, byla tak špatně napsána, že jen stěží mohla být považována za audit. Proto jsem si vyžádal audit některých nemocnic – konkrétně brněnské ÚN, Baťovy nemocnice Zlín a Nemocnice Pardubice. Přes trojí urgenci jsem tyto audity nikdy nedostal k nahlédnutí.
Již v roce 2006 po nástupu pánů Julínka, Šnajdra a Hroboně na ministerstvo zdravotnictví došlo k zrušení přístrojové komise při ministerstvu zdravotnictví, ve které zasedali dříve i poslanci odborníci – dříve například pan poslanec Kubinyi a další. Přístrojová komise do té
doby dávala doporučení k umístění přístrojů do nemocnic z hlediska potřebnosti v daném regionu a z hlediska koncentrace přístrojů v dané oblasti. Tato komise ale byla bez vysvětlení zrušena a začaly se objevovat informace, že o výsledku výběrových řízení rozhoduje samo ministerstvo, resp. po zjištěních kontrolního výboru poslanecké sněmovny vyšlo najevo, že podmínky pro konkrétní veřejné zakázky na dodávku jednotlivých přístrojů jsou nastavovány tak, aby z výběrových řízení byli většinou vyloučeni samotní výrobci konkrétních přístrojů. Podmínky výběrových řízení tak úmyslně obsahovaly například nedůvodně stanovené minimální požadované obraty dodavatele v řadech stamilionů až půl miliardy. Takové výše obratu nedosahovali ani samotní výrobci zdravotnických přístrojů, resp. jejich přístrojové divize. To pak automaticky předurčilo, že přístroje do nemocnic s malými výjimkami dodávají především tzv. kompletátorské, resp. překupnické firmy Hospimed, Puroklima, Hypokramed, Transkontakt Medical, apod., které na většinu přístrojů přirážejí marže průměrně v rozsahu 25 –30 %, v některých případech až 50 %!
Někteří manažeři z regionálních nemocnic tvrdí, že by raději nakoupili levně starší repasované a plně funkční přístroje ze zahraničí, kdyby měli jistotu, že budou mít zajištěn servis v české republice. Ten ale z neznámých, resp. zřejmých důvodů nemají, protože by kazili skvělý byznys několika českých firem.
Přestože kontrolní výbor poslanecké sněmovny několikrát opakovně požadoval přehlednou tabulku zdravotnických přístrojů dodávaných do nemocnic, aby bylo možno porovnat ekonomiku nákupu jednotlivých přístrojů, nikdy ji neobdržel.
V řadě případů se také výběrové řízení fakticky obešlo, například tím způsobem, že se požadoval tzv. upgrade stávajícího přístroje, proto se automaticky stal dodavatelem pouze
původní dodavatel. Přitom k žádnému upgrade nedocházelo, firmy prostě staré zařízení odvezly a místo nich dovezly naprosto nové přístroje.
Dalším trikem byl nákup balíku vybavení – přístrojů, polohovacích lůžek, atd., aby jednotlivé ceny nešlo rozklíčovat.
Často docházelo k tomu, že do nemocnic byly dodány přístroje a jejich vybavení, které nemocnice, či spíše jejich odborný personál ani nechtěli a nepožadovali, ale provize byly zřejmě důležitější. Neznám zemi, kde by si nemocnice pořizovaly tak drahé přístroje od překupníků. To je naprosto nenormální a svědčí o mnohém.
Česká republika tak zřejmě bude nejlépe vybavenou zemí z pohledu počtu CT, magnetických rezonancí, apod. na počet svých obyvatel. A to bez ohledu na potřebnost a efektivnost využití v nemocnicích, které přístroje vlastní. Zde je možné vidět, jak se u nás plýtvá prostředky, které pak chybí v jiných oblastech zdravotnictví.
Ministerstvo zdravotnictví a pojišťovny se vymlouvají, že nákupy si prosazují místní politici, kteří si nakonec prosadí i hrazení výkonů s těmito přístroji od pojišťoven.
Raději by měli mlčet, protože tento byznys je evidentně organizován z centra. Také se vymlouvají, že když o hrazení rozhodne Všeobecná zdravotní pojišťovna, že už musí hradit také. To pánové říkají, jako by nevěděli, kdo stojí v čele správní rady této pojišťovny a tedy předurčuje, co se bude platit a co nebude.
Teprve soustředěným úsilím paní MUDr. Aleny Dernerové, interpelacemi na ministry zdravotnictví a financí, několika podanými trestními oznámeními, stížností na evropský kontrolní výbor OLAF do Bruselu se podařilo nakonec zajistit vykonání řádného auditu. Auditu, který už konečně nezkoumal pouze formální správnost výběrového řízení, ale především účelnost a hospodárnost vynakládaných prostředků. Tím se nakonec poukázalo na obrovskou korupci v Krajské zdravotní, a.s. Ústí nad Labem a sám ministr financí Kalousek podal v řadě už asi čtvrté trestní oznámení.
Ministr Heger se nechal slyšet, že přístrojovou komisi obnoví, neřekl ale kdy. Ministr by také měl nechat prověřit všechny nákupy přístrojů od roku 2006 a sdělit, proč komise byla zrušena, na čí pokyn a jaké byly důvody. Měl by také předložit přehlednou tabulku jednotlivých přístrojů pořízených do nemocnic tak, aby bylo možné objektivně přezkoumat dramatické rozdíly v cenách.
Vzhledem k předchozími informacím se nejedná o ojedinělý případ korupce v několika nemocnicích jedné akciové společnosti, ale jen o špičku ledovce systémové korupce v celé České republice v programech IOP a ROP.
Korupce je tak obrovská a zřejmá, že významné mlčení a mlžení o jednotlivých případech naznačuje, že z předražených zakázek mají prospěch nejenom jednotlivci, ale zřejmě i některé politické strany, které poskytují potřebné politické krytí a zajišťují, že nic nebude vyšetřeno a nikdo nebude odsouzen. Patrně do té doby, než nastoupí kontrola z Bruselu…