Rozhodnutí prezidenta Zemana nejmenovat předsedou vlády političku, která a priori disponuje většinou v Poslanecké sněmovně, znamená razantní rozchod s „nadstranickým“, či spíše „nestranickým“ pojetím prezidentské funkce.
Aféra Nagyová a spol. rozpoutala vzrušenou debatu o tom, co je/není korupce, které si všimli i v Anglii. Bohužel se v ní málokdo obtěžuje přesně definovat pojmy a naopak do ní kdekdo vnáší různá matoucí přirovnání. Což vede, jako obvykle, k polarizaci mezi dvěma černobíle radikálními názory: jedni křičí, že každý politický handl je korupce, a druzí zase straší, že potrestáme-li Fuksu a spol., bude to znamenat konec politiky. Takto však věci opravdu nestojí.
Dnešní nářky některých politiků (sdílené i některými novináři), že prý státní zástupci a policie chtějí zlikvidovat politiku, jsou smutné a komické zároveň. O výzvách exprezidenta Klause, aby se politická scéna semkla a justici a policii pěkně zase srovnala do latě, ani nemluvě…
Jsou novoroční předsevzetí, o kterých člověk v hloubi duše rovnou ví, že je plnit nebude. Ale jsou i taková, ve která upřímně věříme. Pak se to však nějak zvrtne… V roce 2011 a 2012 patřilo mé přání začít opět pravidelně blogovat do té druhé kategorie. K této odmlce mne přivedla souhra politických okolností (přijetí Lisabonské smlouvy, završení určitého politického cyklu volbami 2010) a především osobních důvodů (objevování otcovských radostí a starostí). V žádném případě jsem však neplánoval pověsit své blogování na hřebík na tak dlouho.