Jsou novoroční předsevzetí, o kterých člověk v hloubi duše rovnou ví, že je plnit nebude. Ale jsou i taková, ve která upřímně věříme. Pak se to však nějak zvrtne… V roce 2011 a 2012 patřilo mé přání začít opět pravidelně blogovat do té druhé kategorie. K této odmlce mne přivedla souhra politických okolností (přijetí Lisabonské smlouvy, završení určitého politického cyklu volbami 2010) a především osobních důvodů (objevování otcovských radostí a starostí). V žádném případě jsem však neplánoval pověsit své blogování na hřebík na tak dlouho.

Už to vypadalo, že i předsevzetí 2013 dopadne stejně. Ale současné dění jak u nás, tak i v Evropské unii (a vývoj naší debaty o Unii) vede k tomu, že nutkání se k těmto věcem vyjadřovat častěji a spontánněji než jen občasnými reakcemi na dotazy českých či francouzských médií, dosáhlo potřebné intenzity.

Pevně doufám, že můj blog bude jedním z míst, kde se budou rozvíjet zajímavé a seriózní debaty o evropských záležitostech. A nejen o nich. Budu možná více než dříve mluvit o Francii, svém současném působišti. A zcela jistě si neodpustím komentáře a polemiky o naší politice – ostatně vzhledem k tomu, co se doma děje, začnu bezpochyby právě z tohoto soudku.