Mnohým čtenářům pravděpodobně neunikla zpráva, že nejbohatší čínský podnikatel Ma Jün, který si říká Jack Ma, zmizel. O zakladateli dnes všudypřítomné a pohádkově cenné společnosti Alibaba nejsou již několik měsíců zprávy a zřejmě to nebude náhoda. Dost pravděpodobně to bude souviset s tím, že se kriticky vyjádřil na adresu čínského bankovnictví.

Do této doby přitom patřil k ukázkovým příkladům odpudivé mykorhizní symbiózy pekingské vládní garnitury a jí řízeného politického aparátu s velkými společnostmi. Režim mu na jedné straně umožnil pohádkově zbohatnout, on byl na druhé straně jeho oddaným podporovatelem i jeho pákou šíření čínského vlivu v zahraničí. Peking Ma Jünovi zajistil politické krytí na Nové hedvábné stezce, on se stal jejím „soukromým“ budovatelem.

Ale tak to chodí v režimech, jako je ten čínský. Činí se zde samozřejmě řada soustavných opatření k udržení mocenského monopolu Strany a zároveň k upevnění moci vládnoucí kliky. Ovšem když se povedlo k dokonalosti dovést vůdcovský princip a vybudovat další kult osobnosti, kolikrát stačí jen, aby se generální tajemník špatně vyspal a za takového rozmrzelého rána si přečetl noviny. Kdokoli, na koho při tom dostane vztek, je pak brzy zmizen.

Zpravidla pochopitelně mizí trochu jiné druhy osob – právníci, novináři, spisovatelé, ekologové, hudebníci. Někteří se takříkajíc vypaří natrvalo, aniž by se kdy přišlo na to, co se s nimi stalo. Někteří se nejdřív vynoří se zkoušeným obličejem v televizi, kde se přiznají k nejrůznějším zvěrstvům, a pak u soudu, kde jsou odsouzeni k mnohaletým trestům odnětí svobody, ne-li rovnou k trestu smrti. Ti, co mají štěstí, se po čase zčista jasna objeví na veřejnosti, o důvodu své odmlčení vykládají různé více či méně přesvědčivé báchorky a jsou najednou těmi nejspořádanějšími občany ČLR.

Jak vidno, ani nejbohatší a jinak dokonale loajální podnikatelé si nemůžou být jisti. A pokud jsou loajální méně, než se generálnímu tajemníkovi líbí, jsou v ohrožení tím spíš. Například v březnu minulého roku se země slehla nad pekingským realitním magnátem Žen Č’-čchiangem, vlivným členem KS Číny, který se na adresu režimu kriticky vyjadřoval dlouhodoběji. Dne 22. září 2020 byl odsouzen na osmnáct let za korupci. Zastala se ho i prominentní členka a profesorka Ústřední stranické školy Cchaj Sia, ale nakonec to byl jeden z důvodů, proč byla vyloučena ze strany a byl jí odebrán důchod.

V Česku je nejspíše nejznámějším zmizelým Jie Ťien-ming, předseda zkrachovalé společnosti CEFC (její dědictví v ČR převzala státní společnost CITIC i s přivěšenými českými „přáteli Číny“ s J. Tvrdíkem v čele), donedávna „neoficiální“ poradce prezidenta Zemana. Byl to přitom další nadšený „soukromý“ budovatel Pásu a cesty, který se miliskoval s režimem k oboustranné spokojenosti. Trvalo to do té doby, než Si Ťin-pchingovi něco přelétlo přes nos. Nejspíš jej rozladilo, že se CEFC nechala v Africe chytit při jinak běžných korupčních praktikách (Patrick Ho z neziskového křídla CEFC byl v r. 2018 odsouzen v USA ke třem letům vězení, v r. 2020 byl deportován do Hongkongu).

Netuším přirozeně, co se generálnímu tajemníkovi honí hlavou. Být jím, nejspíš bych se snažil udržet si oddanost aspoň těch nejmocnějších osobností symbioticky prorostlých s režimem a setrvale využívat jejich vlivu. Strpěl bych přitom snad i nějakou tu kritiku, která je ostatně většinou nadmíru opatrná a povrchní a ani v nejmenším nezpochybňuje autoritu státostrany či, nedejbože, Si Ťin-pchinga samotného. Možná je pro jeho postup nějaké rozumné vysvětlení, možná je ale už jen opilý mocí a trpí chorobným strachem z její ztráty, třeba se v nitru opravdu považuje za božsky bezchybného a kritiku nesnese už ze zásady, ať to stojí, co to stojí. Jedna věc je však jistá: Jestliže má Peking ambice svůj politický model vyvážet do ciziny, měli bychom si dát pozor, aby se z epidemie nestala pandemie. Pak by konec konců nemusel být v bezpečí ani takový Petr Kellner, který si jinak s čínskými orgány potřebuje rozumět.