Se zuřící válkou na Ukrajině a stoupajícími cenami nafty a benzínu se napříč Evropou rozhořela debata, zda je únosné se odstřihnout od ruské ropy či ruského plynu a přestat tak financovat ruského agresora. Byl by to rozhodný krok, který by nás jednak vyvedl z onoho pokrytectví, kdy na jedné straně máváme sankcemi a vlaječkami, ale na druhé posíláme Putinovi peníze na válku, jednak by dokázal, že naše podpora Ukrajině nejsou jen planá slova, která vyvanou při první nutnosti se uskromnit.

I v nejbohatším Německu, které, zdá se, posledních několik desetiletí sleduje jen vlastní blahobyt, zaznívají hlasy, že je třeba taky myslet na sebe, nejen na Ukrajince. Padají výslovně otázky typu „to máme sedět doma a mrznout?“ a ty vědomě či nevědomě navazují na výrok bývalého prezidenta Gaucka, který prohlásil, že by Němci mohli pro svobodu klidně i trochu mrznout. I u nás se ve velkém debatuje o různých možnostech, jak zajistit dosavadní míru „mobility“, jako kdyby to bylo nějaké nezadatelné lidské právo.

Ukazuje se ve vší nahotě, že pro podstatnou část Evropanů, o Češích ani nemluvě, je nepředstavitelné, že by se mělo jezdit míň osobními vozy, a v tom neznají bratra, ba dokonce jdou doslova přes mrtvoly. Hledají se způsoby, jak současnou beztak neudržitelnou závislost na autech prodloužit za každou cenu. Přitom ještě před třiceti lety byla situace jiná, nemluvě o dobách starších. Není to tak dávno, co byly intenzity individuální automobilové dopravy třetinové, čtvrtinové oproti dnešním a po městě autem jezdil málokdo, a žádný pravěk to věru nebyl.

Automobilismus je opium bohatší části světa a v rozvinutých zemích je morem i drogou zároveň. K základním potřebám člověka přitom zajisté patří střecha nad hlavou a jídlo, pochopitelné je, že chceme mít doma studenou i teplou vodu a nemrznout, ovšem nárok na to, jezdit autem, kam a kolik se nám zamane, je zcela lichý.

I bez války víme z vlastní zkušenosti i z nesčetných studií, jak negativně automobilismus ovlivňuje bezpečnost všech ostatních účastníků provozu, znelidšťuje města, způsobuje místní znečištění životního prostředí a hluk, vede ke zjizvení krajiny a jejímu rozdrobení, k suburbanizaci se všemi odpudivými průvodními jevy, a v neposlední řadě přispívá k podnebným změnám.

K tomu všemu je dobře známo, že závislost moderní civilizace na ropě je nezdravá obecně a dlouhodobě. Kromě toho, že se ropa těží zpravidla ve velmi problematických státech, které žijí a sílí z jejího vývozu, jsou s těžbou a zpracováním spojeny velké enviromentální náklady a rizika. Jednou, a to pravděpodobně nikoli v tak daleké budoucnosti, stejně dojde, a pokud se na to mentálně i technicky nepřipravíme, budeme namydlení. A do té doby, než dojde, resp. bude hospodářsky již neúnosné ji těžit, hodila by se na spoustu užitečnějších věcí než na to, pálit ji z velké části z lenosti v motorech.

Pokud nám i za všech těchto okolností osud Ukrajiny ani bezpečnost a svoboda vlastní země nestojí ani za to, abychom mimo jiné vážně přemýšleli o omezení spotřeby fosilních paliv, nedejbože dobrovolně omezili svou závislost na osobním autu, není pro nás naděje a Putin nás odhadl správně.