Ať už vyhlašují mluvčí pekingského režimu při své bezobsažné mlhotvorbě cokoliv, není v důsledku pravda, že ČLR tváří tváří ruskému přepadení Ukrajiny zachovává nestrannost. Zatím se, zdá se, neodvažuje poskytovat Rusku přímou hospodářskou pomoc a k dodávkám zbraní, o něž zřejmě byla Putinem požádána, nepřistoupila. Avšak v informační válce stojí zcela jednoznačně a bez jakýchkoli zábran na ruské straně a mocně napomáhá šířit její narativ, znehodnocujíc tak do značné míry účinky zablokování hlavních ruských propagandistických kanálů na Západě.

Po celou dobu invaze a spíše stále důsledněji než naopak reprodukují čínské sdělovací prostředky s agenturou Nová Čína v čele ruskou propagandu, zatímco názory protiruské i obecněji protiválečné jsou přísně cenzurovány či jsou jejich zastánci zesměšňováni trolly ve státních službách. Na tom nemění ani občasné omílání fráze o uznávání územní celistvosti všech zemí z úst ministerstva zahraničí, ke kterému dochází před zahraničním publikem, aby se neřeklo a aby se jen trapně nemlčelo. Zodpovědnost za ruskou agresi je svalována výhradně na NATO a USA, které si prý mají samy vyřešit válku, kterou samy zavinily. Pro domácí publikum je po ruce plný rejstřík ruských lží, včetně například obvinění USA z vývoje chemických zbraní v ukrajinských laboratořích.

Vzhledem k tomu, jaké nálady a postoje tradičně převažují v čínské společnosti, i podle současných anket v čínské internetové komunitě bych řekl, že to cenzoři nemají v tomto případě zas až tak složité. Na jedné straně v Číně převládá nevraživost vůči NATO a USA, hlavnímu geopolitickému soupeři ČLR a vůdčímu reprezentantovi sil, které „nemají rády Čínu“ a snaží se jí zabránit v naplnění „čínského snu“. Na druhé straně Číňané nahlížejí na tento střet vesměs ze své perspektivy obyvatel sebestředné říše s imperiální minulostí, přítomností i budoucností. Mají tak plné pochopení pro ruské počínání, aspoň tedy v obecné rovině, byť způsob provedení se jim vždy až tak líbit nemusí. Vytváření sfér vlivu jim připadne jako něco přirozeného, stejně jako uplatňování práva silnějšího a přehlížení zájmů slabších geopolitických aktérů. V tomto, odhaduji, je velká část běžných lidí s vládnoucím režimem zajedno, což samozřejmě neznamená, že nelze najít hlasy nesouhlasné.

Občas je možné setkat se s názorem, že jedinou nadějí na ukončení války na Ukrajině je intervence čínského vedení. S ohledem na to, co bylo řečeno, to však považuji za pouhá zbožná přání neinformovaných věřících v „diplomatické řešení“ ruské agrese. Obávám se, že i kdyby se třeba nějakým nedopatřením Si Ťin-pching rozhodl vyslyšet výzvy „zbavit se ruského břemene“, po tak dlouhé době ostře proruského informačního působení na čínské obyvatelstvo by bylo těžké takový náhlý obrat srozumitelně vysvětlit.