Reformami školství zpátky k Marii Terezii?
V novinách se to již dlouhá léta hemží nejrůznějšími reformátory českého školství.
Dotyční, velmi často se vzdělávacím systémem obeznámeni jen povrchně, ale o to radikálnější, malují děsivé obrazy současného stavu a volají po zásadních změnách. Zpravidla se to neobejde bez řečí o Marii Terezii, která stále ještě prý drží ve svých spárech naše školy. Kdo má prst na tepu doby, musí pochopitelně chtít něco modernějšího. A na takovou výzvu musí slyšet každý, pokud není beznadějně zpátečnický, není-liž pravda?
Smutnou ironií je, že jsou to nezřídka právě tito halasní reformátoři, kolikrát zástupci průmyslu a obchodu či jejich političtí patroni, kteří by nás k oné Marii Terezii nejradši navrátili. Pokud si totiž otázku pro názornost a pádnost hodně zjednodušíme, můžeme si rozlišit školu podle Komenského na straně jedné a školu podle Marie Terezie na straně druhé.
Komenského škola je institucí obecného vzdělání, které má vést především k tomu, aby se žák všestranně rozvinul jako osobnost a stal se lepším člověkem. Jedná se o představu školy, která vyvěrá z Komenského celoživotního zájmu o povznesení lidstva skrze výchovu a vychází z myšlenek pozdního humanismu. Oproti tomu tereziánské školství, jak dobře víme, mělo obyvatelstvo přetavit v kvalifikovanou pracovní sílu pro účely vznikajícího centralizovaného císařství pod dohledem „osvícených“ absolutistických vládců.
Někteří tak od škol očekávají osobnostní rozvoj žáků, jejich všestrannou výchovu a začlenění do národního společenství, někteří od škol požadují školení „lidských zdrojů“, přípravu dětí a mládeže pro pracovní trh. Ti, kteří chtějí to druhé, by si s Marií Terezií očividně rozuměli. Neměli by tedy její jméno používat jako hanlivou nálepku, a už vůbec ji nelepit na dnešní školství, které přece jen má určité vyšší komeniánské ambice. Nechť radši upřímně zahřímají: „Pryč s Komenského intelektuálskou nepraktičností, zpět k osvícené státnici Marii Terezii!“
V našem školství zajisté není vše, jak by být mělo, ostatně, pro kterou jinou oblast to neplatí, u nás i jinde. Rozhodně mu však nepomůže líbivě nalíčené vměšování tu skrytějších, tu otevřenějších lobbistů průmyslu a obchodu, o lobbistech soukromých společností působících ve vzdělávání – nejhlasitější z nichž je společnost Scio s O. Štefflem v čele – ani nemluvě.
Dotyční, velmi často se vzdělávacím systémem obeznámeni jen povrchně, ale o to radikálnější, malují děsivé obrazy současného stavu a volají po zásadních změnách. Zpravidla se to neobejde bez řečí o Marii Terezii, která stále ještě prý drží ve svých spárech naše školy. Kdo má prst na tepu doby, musí pochopitelně chtít něco modernějšího. A na takovou výzvu musí slyšet každý, pokud není beznadějně zpátečnický, není-liž pravda?
Smutnou ironií je, že jsou to nezřídka právě tito halasní reformátoři, kolikrát zástupci průmyslu a obchodu či jejich političtí patroni, kteří by nás k oné Marii Terezii nejradši navrátili. Pokud si totiž otázku pro názornost a pádnost hodně zjednodušíme, můžeme si rozlišit školu podle Komenského na straně jedné a školu podle Marie Terezie na straně druhé.
Komenského škola je institucí obecného vzdělání, které má vést především k tomu, aby se žák všestranně rozvinul jako osobnost a stal se lepším člověkem. Jedná se o představu školy, která vyvěrá z Komenského celoživotního zájmu o povznesení lidstva skrze výchovu a vychází z myšlenek pozdního humanismu. Oproti tomu tereziánské školství, jak dobře víme, mělo obyvatelstvo přetavit v kvalifikovanou pracovní sílu pro účely vznikajícího centralizovaného císařství pod dohledem „osvícených“ absolutistických vládců.
Někteří tak od škol očekávají osobnostní rozvoj žáků, jejich všestrannou výchovu a začlenění do národního společenství, někteří od škol požadují školení „lidských zdrojů“, přípravu dětí a mládeže pro pracovní trh. Ti, kteří chtějí to druhé, by si s Marií Terezií očividně rozuměli. Neměli by tedy její jméno používat jako hanlivou nálepku, a už vůbec ji nelepit na dnešní školství, které přece jen má určité vyšší komeniánské ambice. Nechť radši upřímně zahřímají: „Pryč s Komenského intelektuálskou nepraktičností, zpět k osvícené státnici Marii Terezii!“
V našem školství zajisté není vše, jak by být mělo, ostatně, pro kterou jinou oblast to neplatí, u nás i jinde. Rozhodně mu však nepomůže líbivě nalíčené vměšování tu skrytějších, tu otevřenějších lobbistů průmyslu a obchodu, o lobbistech soukromých společností působících ve vzdělávání – nejhlasitější z nichž je společnost Scio s O. Štefflem v čele – ani nemluvě.