V úterý večer v Evropě zvítězili na plné čáře agrobaroni a výrobci pesticidů a hnojiv. Zatímco se většina z nás chystala ke spánku a česká média spekulovala nad tím, které obchody se budou zavírat, v Evropském parlamentu se bez větší pozornosti vedla zásadní legislativní bitva o budoucnost evropské krajiny, půdy a farmářů. Hrálo se nejenom o včele a motýle, ale i o naše zdraví. A samozřejmě také o obrovský balík evropských peněz.

Společná zemědělská politika je termín, který zní mimořádně nudně. Proto také tuto oblast většina lidí ignoruje. Má ovšem klíčový dopad na fungování Evropské unie i na náš život. Je to totiž zásadní nástroj, podle kterého se rozdělují evropské zemědělské dotace. S dopady této politiky se setkáváme dnes a denně v našem bezprostředním okolí, především ale v obchodech s potravinami. Její směřování se tak dotýká každého z nás.

Kvůli obrovskému množství peněz, které se v evropském zemědělství točí, mají v politickém rozhodování EU zásadní vliv agrobaroni a obří korporace, které se živí prodejem hnojiv, pesticidů a potravin. Fungování těchto firem je založené na průmyslovém zemědělství, které se neobejde bez drancování půdy za pomoci zemědělské chemie. Poté, co nová Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyenové přišla s koncepcí „Farm to Fork“ neboli Ze statku na vidličku, se tito velcí hráči vyděsili, že by mohli přijít o tak výhodný zdroj příjmů, jakým evropské zemědělské dotace jsou. A nejde přitom o nějakou malou částku, ale o celou třetinu evropského rozpočtu! Tedy přibližně 344 miliard Euro.

Velcí hráči proto vytvořili mohutný a organizovaný tlak, aby balík unijních nařízení o Společné zemědělské politice prošel v podobě, která v podstatě betonuje současný stav. A to se všemi jeho problémy, se kterými se můžeme v dnešní zemědělské krajině setkávat. Od používání nebezpečných pesticidů hubící nejenom polní škůdce, ale i celá hmyzí společenství, přes postupy, které přispívají k degradaci půdy a erozi až po průmyslové velkochovy s celou řadou problémů, například v podobě masivního využívání antibiotik.

Současný stav by šel shrnout do jedné věty: ze zemědělských dotací je možné čerpat finance na ničení zemědělské půdy a krajiny. Jedním z velkých problémů je tolikrát probíraná platba na hektar. Tedy že se zemědělcům platí za výměru pozemků, na kterých hospodaří, nikoli za to, jakým způsobem se k ní chovají. Současný systém tak nerozlišuje, jestli se zemědělec k půdě chová tak, že ji bude možné využívat k pěstování i v následujících desetiletích, nebo ji v dohledné době zničí. Kromě toho dotace na hektar znevýhodňují malé hospodáře, kteří jsou pro pestrost krajiny a život na venkově naprosto zásadní. Je to totiž pestrá mozaika krajiny, která umožňuje život celé řady druhů a která se historicky na území Evropy nacházela.

Nová legislativa o evropském zemědělství byla - k většímu zmatení europoslanců a europoslankyň - na poslední chvíli opatřena více než tisícem různých přílepků. Jediným smysluplným krokem proto bylo hlasovat pro návrh frakce Zelených, která požadovala úplné odmítnutí této podoby Společné zemědělské politiky a její navrácení Evropské komisi k přepracování. To by zaručilo, že nebude schválen přílepkový paskvil plný chyb, což je situace, kterou tak dobře známe z našich končin. Tento návrh měl mohutnou podporu organizací na ochranu přírody a klimatu i drobných farmářů a odborné veřejnosti, přesto - nebo možná právě proto - neprošel. V dalších dnech se tak bude hlasovat o nejrůznějších přílepcích.

O konečné podobě legislativy, která určí tvář evropské krajiny a rozhodne o naší schopnost skutečně řešit změnu klimatu, budou poslanci hlasovat až do pátku.