Okamura: „Miláčku, jak to že malej… malej! Jednu erekci jsem měl večer, druhou ráno, tobě je dvacet centimetrů málo?“

27. 12. 2012 | 14:41
Přečteno 23225 krát
Ústavní stížnost je nesmírně cenný nástroj, kterým se jednotlivec může bránit proti neoprávněnému státnímu zasahování do svých ústavních práv. Někdy však motivací k jejímu podání může být i prostá snaha přilákat pozornost veřejnosti, zatímco o výsledek tolik nejde. Zdá se, že u Tomia Okamury převážilo to druhé.

Okamura byl mezi kandidáty, které Ministerstvo vnitra nezaregistrovalo kvůli nedostatečnému počtu platných podpisů na peticích. Podobně jako ostatní se obrátil na Nejvyšší správní soud, který ministerskou matematiku odmítl a místo sčítání chybovosti se přiklonil k jejímu průměrování. Na rozdíl od Jany Bobošíkové ale Okamurovi ani správný vzorec nepomohl: k požadovaným 50 tisícům podpisů mu jich podle soudu stále chybí více než tisícovka.

Za těchto okolností zbývala už jen ústavní stížnost. Směřovat mohla dvěma základními směry:

Varianta 1.: Prováděcí zákon o přímé volbě je třeba vyložit tak, aby byl v souladu s Ústavou. Ta dává jasnou podmínku 50 tisíc podpisů a nemluví o žádném ověřování náhodných vzorků. Tím sice takové statistické zpracování není bez dalšího vyloučeno, musí být ale dostatečně přesvědčivé, aby bylo možné říci – třeba s 99% pravděpodobností – že uchazeč potřebný počet podpisů nedodal. Natolik přesvědčivé výsledky však ministerská metoda neposkytla, mimo jiné kvůli velmi závažným pochybnostem o tom, jak náhodný výběr probíhal a zda nemohl některé kandidáty poškodit. Nevypořádal se s tím bohužel ani Nejvyšší správní soud, který by byl býval mohl přibrat znalce v oboru statistiky, aby použitou metodu posoudil. Za těchto okolností nezbývá, než dát přednost ústavnímu právu kandidáta – a v pochybnostech, zda podmínku 50 tisíc podpisů splnil či nikoliv, ho raději zaregistrovat. Ústavní stížnost by se tak v této variantě domáhala zrušení rozhodnutí NSS a MV a dodatečného zaregistrování Tomia Okamury, přičemž volby by mohly proběhnout v řádném termínu.

Varianta 2.: Prováděcí zákon je napsaný tak špatně, že jej ani s největším úsilím nelze vyložit tak, aby neodporoval ústavě. Nikoliv ministerstvo a Nejvyšší správní soud, nýbrž už zákonodárce zasáhl do Okamurových ústavních práv v takové míře, že by ani jeho dodatečné zaregistrování nestačilo a je třeba zrušit celý zákon, resp. dotčená ustanovení. Volby se – zřejmě – v původním termínu konat nemohou a přípravy musí začít celé znovu.

Zrušení zákona pro neústavnost je nejtěžší kalibr, který má Ústavní soud k dispozici, a proto je třeba s ním šetřit. Podle uznávané doktríny sebeomezení platí, že existuje-li nějaká možnost, jak zákon vyložit v souladu s ústavu, musí dostat přednost před rušením. Skutečnost, že je nějaký zákon napsaný nešikovně nebo třeba i hloupě, ještě neznamená, že ho má Ústavní soud zrušit; k opravě nešikovných či hloupých zákonů je totiž příslušný Parlament. Osobně se proto domnívám, že vhodnějším řešením by byla první varianta: Tomio Okamura by byl v případě úspěchu své stížnosti zaregistrován jako kandidát a mohl by se voleb zúčastnit, volby by se konaly v řádném termínu a Parlament by měl pět let na to, aby zákon vylepšil. S podobným výsledkem ostatně proběhl i soudní přezkum v prvních volbách do Senátu v roce 1996, kdy také Ústavní soud řadě kandidátů pomohl k účasti ve volbách bez toho, aby zákon rušil. Změna zákona parlamentní cestou pak následovala.

Okamurova stížnost však nastíněné dvě varianty přesahuje: nejenže napadá rozhodnutí i zákon, ale brojí dokonce i proti samotné novelizaci Ústavy, kterou byla přímá volba prezidenta zavedena. Důvodem je nerovnost mezi kandidáty politických stran, kterým stačí podpisy dvaceti poslanců či deseti senátorů, a „občanskými kandidáty“, kteří potřebují podporu 50 tisíc voličů. Ano, nerovnost to je: je však zakotvena přímo v Ústavě, kterou Ústavní soud – z logiky věci – zpravidla nepřezkoumává. Pravda, v roce 2009 Ústavní soud zrušil ústavní zákon o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny, což samo o sobě vzbudilo řadu odmítavých reakcí odborné veřejnosti. I zastánci této kompetence, mezi něž patřím, však zdůrazňují, že je vyhrazena pouze pro nejzávažnější případy, kdy by ústavní novela zasáhla do samotného jádra ústavnosti, tedy do tzv. podstatných náležitostí demokratického právního státu. Obtížná podmínka pro navrhování kandidátů do přímé volby takovým zásahem rozhodně není; existuje ostatně řada demokratických zemí, kde voliči takovou možnost nemají vůbec. O tom, zda je stanovených 50 tisíc zvolených vhodně, se jistě diskutovat dá. Představa, že o tom má rozhodovat Ústavní soud, je však nebezpečná: kde by se pak jeho pravomoc měla zastavit a co by vlastně zbylo pro Parlament?

Ačkoliv je Okamurova ústavní stížnost nadprůměrně rozsáhlá (26 stran), argumentací nepřekypuje. Nechci zde čtenáře zatěžovat s kupou právních detailů, ale alespoň pár příkladů, kde to skřípe. Sbírání podpisů před nákupními centry je prý ponižující, a proto prý v rozporu s čl. 3 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv. Z jeho znění („Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.“) přitom i laik bez znalosti judikatury štrasburského soudu pozná, že se vztahuje na poněkud závažnější situace. Podle stížnosti je sběr také v rozporu s ústavně chráněným petičním právem, protože kandidátští sběrači podpisů vystavují občany „přímusu“ se pod petici buď podepsat, nebo nepodepsat. Taková argumentace se jeví absurdní sama o sobě, ještě víc však vynikne při pohledu na čl. 18 Listiny základních práv a svobod, jenž petiční právo zakotvuje: „Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.“ Přestože zákon i pro archy na podporu prezidentských kandidátů používá pojem petice, zjevně nejde o výkon petičního práva ve smyslu Listiny. Největším zklamáním je část věnovaná statisticky nesprávně provedené kontrole podpisů, která by byla bývala mohla mít největší šanci na úspěch. Namísto podrobné argumentace, proč Ministerstvo postupovalo neústavně, stížnost pouze stručně odkazuje na články, které k tomuto tématu v minulých týdnech vyšly na různých zpravodajských serverech. Podrobněji se věnuje jen problému se součtem, resp. průměrem, který však vyřešil už Nejvyšší správní soud, takže je z hlediska Ústavního soudu nepodstatný. Nelze se proto ubránit dojmu, že si snad jen stěžovatel a jeho právní zástupci nechtěli nechat ujít příležitost se se soudem podělit o několik poněkud pochybných anekdot k tématu, včetně té z titulku tohoto blogu (viz str. 18 stížnosti).

Přestože zastávám názor, že ústavně nejčistším řešením by bylo Tomia Okamuru (i Vladimíra Dlouhého) k volbám zaregistrovat, četba jeho ústavní stížnosti je v tomto ohledu poněkud skličující. Kolik chytrých argumentů se v ní vůbec neobjevilo, a kolik jiných zase ano. Ani nepříliš přesvědčivá stížnost však nemusí znamenat, že by o věci bylo definitivně rozhodnuto. Jejím odůvodněním totiž Ústavní soud není vázán, všechny možnosti jsou proto stále otevřeny.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peka Karel · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy