O lišce, čápovi a korespondenčním hlasování
Vzrušená diskuse se v posledních týdnech vede, a ještě povede, o korespondenčním hlasování. Skloňují se principy volebního práva a řeší otázka, zda by jeho zavedení nebylo protiústavním zásahem do tajnosti či rovnosti voleb. Proto si, tak trochu na rozloučenou s místními blogy, dovolím malou poznámku na motivy Ezopovy bajky o lišce a čápu.
Piráti a Zelení se do Štrasburku nedostali. Pomůže jim Brno?
Piráti i Zelení v těchto volbách opět zůstali pod pětiprocentní hranicí a kvůli uzavírací klauzuli tak nezískali ani jeden mandát. Prohra je to však jenom zdánlivá: otevírá jim totiž cestu k Ústavnímu soudu, který by jim tentokrát mohl vyhovět.
Průběžné volební poznámky
K volbám patří tradiční rituál: ve 13:55 usednout k počítači, spustit online televizní přenos a pak celé odpoledne procházet volební server ČSÚ a sledovat, jak postupně nabíhají výsledky. Stejně jako před třemi lety jsem se rozhodl, že budu dělat poznámky: hlavně pro sebe, ale chcete-li, trochu i pro vás.
Co s tím, když se porušují ústavní zvyklosti? Vždy je možné změnit Ústavu...
O tom, co jsou ústavní zvyklosti a zda jsou závazné, se mezi právníky může vést spor. Jedna věc ale jistá: pokud se ústavní zvyklosti začnou porušovat, logickou obranou může být změna Ústavy.
Okamura: „Miláčku, jak to že malej… malej! Jednu erekci jsem měl večer, druhou ráno, tobě je dvacet centimetrů málo?“
Ústavní stížnost je nesmírně cenný nástroj, kterým se jednotlivec může bránit proti neoprávněnému státnímu zasahování do svých ústavních práv. Někdy však motivací k jejímu podání může být i prostá snaha přilákat pozornost veřejnosti, zatímco o výsledek tolik nejde. Zdá se, že u Tomia Okamury převážilo to druhé.
Z prezidentské volby se stala fraška: jak z toho ven?
Jaký je rozdíl mezi internistou, chirurgem a patologem už jste asi slyšeli. Internista všechno ví, ale nic nemůže. Chirurg všechno může, ale nic neví. Patolog všechno ví a všechno může, jenže už je pozdě. V právních profesích to funguje podobně. Ministerský úředník obvykle píše zákony, podle kterých následně rozhoduje. Soudce si zákony nepíše, ale má poslední slovo při jejich výkladu, protože má větší razítko. Je však vázán tím, co mu přistane na stole, procesními předpisy a v případě volebního soudnictví i dosti přísnými lhůtami. Nejlíp je na tom právní akademik: celý život si čte, píše a učí, na všechno má názor, o ničem však nerozhoduje a nenese žádnou odpovědnost, což ho činí svobodným. O to chytřejší si pak připadá, když se šťourá v rozhodnutích úředníků a soudců a mluví o tom, co se dalo udělat líp. Jsem právním akademikem.
Může soud zbavit poslance mandátu? Myslím, že ano.
Poslední dobou nebývale často nastávají chvíle, kdy ústavní právo „vykročí z laboratoří“ a na pár okamžiků se objeví v centru obecného zájmu. Řada učených ústavních právníků pak v médiích vyjadřuje své názory na problém, který je právě aktuální. Dnešním tématem je rozsudek nad Jaroslavem Škárkou, kterým mu soud uložil trest „zákazu výkonu funkce poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na dobu deseti roků“.
Proč jsem proti přímé volbě prezidenta
V Senátu se v těchto týdnech rozhoduje o změně Ústavy, která má zavést přímou volbu prezidenta. Senátní komise pro ústavu požádala o stanovisko řadu ústavních právníků, a jak se ukázalo, pro návrh se vyslovily jen 3 ze 16 odpovědí. Vím, že odborníci mohou mít v takové věci jen poradní, nikoliv rozhodující hlas, ale stejně jsem se nakonec rozhodl jít s kůží na trh a zveřejnit zde svoje důvody, proč jsem proti.
Ústavní soud a stavební spoření: mnoho povyku pro nic?
Rozhodnutí o stavebním spoření vyvolalo oslavy navrhovatelů i silná slova prezidenta Klause o tom, že tímto krokem Ústavní soud definitivně vstoupil do politiky. Ve skutečnosti je však nález poměrně střízlivý a opozici vyhověl mnohem méně, než by si snad přála: bohaté státní podpoře prodloužil život jen o rok.
Senát má 81 či 108 senátorů, není-li jich ovšem 54. Nebo něco mezi.
Dva nově zvolení senátoři z hnutí Severočeši.cz si stěžují na to, že Senát i po volbách jedná v původním složení, tedy zatím bez nich. Chtěli by dokonce dosáhnout toho, aby Ústavní soud zrušil všechny zákony, které byly v tomto období schváleny. Mohou mít šanci?
Pesimismus je sexy, optimismus ale pomáhá. Fiala rozzlobil prodavače strachu
Jak mě odnesl něžnej obr a dal mi dárek, kterej jsem nechtěla
Máme důvod k radosti i na konci roku 2024? I nekřesťan má sto důvodů, proč být vděčný
Tohle "okecat" nešlo. Babiše v památném vystoupení znemožnil naprosto nečekaný soupeř
Všichni jsme Trumpové a Babišové
