"Připomínáš mi svoji vzácnou maminku, Kačenko", říká Július Satinský, coby Albert - otec tří dětí, v české komedii S tebou mě baví svět. A jistě není sám. Vždyť kolikrát slyšíme a sami používáme větu přirovnávající nevinné ratolesti či nezbedné potomky k jejich rodičům či prarodičům. "Kluku Ty si tvrdohavej jako ten táta" ..." Nojo, celá babička .." apodobně. Jak reálné jsou však kořeny takové intuitivní asociace?

Během své loňské přednášky na fóru pořádaném společností Google hovořil objevitel struktury DNA a nyní i čerstvý držitel kompletní sekvence vlastního genomu Jim Watson mimo jiné i na téma, které provází genetiku, coby nauku o dědičnosti, od nepaměti (zde je celý záznam přednášky na fóru Authors@Google). Co je důležitější? Jsou to geny nebo prostředí (téma známé jako "nature vs. nurture“)? Jsme každý z nás nemilosrdně předurčeni tím, co zdědíme od svých rodičů anebo je to hlavní způsobeno okolním prostředím, ve kterém vyrůstáme a žijeme?

Současné racionální úvahy na toto téma jsou založené především na základních genetických mechanismech. Zatímco vyšetřování těžkých vrozených poruch, či určení příbuzenských vztahů nebo genetického či etnického původu je již dnes bežnou rutinou, možnosti se otevírají pro zcela nové směry. S postupem dekódování genetického předpisu života každého z nás je totiž stále větší tlak na informace týkající se predispozic komplexního chování, vloh či nemocí. Kdo by nechtěl dopředu vědět, že má jeho dítě nadání na sport, umění či kvantovou mechaniku. Do jisté míry by nebylo bez zajímavosti i jakési zpětné zjištění, zda jste pro obor, kterému jste se doposud věnovali, vůbec geneticky příznivě naladěni.

Je to ale skutečně tak? Jsou potomci slavných předurčeni k úspěchu v činnostech, které proslavily jejich rodiče? A pokud ano, je to pouze výsledek získaného DNA kódu nebo především kvůli prostředí, které jistě rodičovské úspěchy formují?

Podle Jima Watsona je to především ta první z obou možností. Jako argument pro všemocnost dědičnosti uvádí pokusy na jednovaječných dvojčatech vyrůstajících na různých místech světa za naprosto odlišných podmínek a vykazujících velmi podobné vlohy, či na opačném příkladu pozorování párů nevlastních sourozenců, kteří byli v rozmezí krátké doby vychováni stejnými rodiči a jejichž vlohy i schopnosti se po letech strávených ve stejném prostředí diametrálně liší.

Současně se zdá, že genetická predispozice řady znaků mívá dominantní charakter. Znamená to, že i když dítě získá např. gen pro absolutní hudební sluch pouze od jednoho rodiče, bude mít v tomto směru schopnosti o poznání větší než průměrná populace. Není totiž pravděpodobné, že by kromě genu pro absolutní sluch existoval i gen pro absolutní "hluch", který by onu genetickou "výhodu" zase neutralizoval.

To je pozitivní u vrozených talentů či nadání, naopak tento princip může znamenat pohromu v případě sklonu k negativním vlastnostem, jako například násilnické jednání či alkoholismus. Z výše uvedených důvodů je zjevné, jak zásadní význam pro budoucí život dětí má pečlivý výběr partnera nebo partnerky. Pokud byly například jisté negativní tendence u bývalého manžela v zamilovanosti mládí přehlíženy, lze očekávat, že se matka s podobným chováním za několik let po úspěšně absolvovaném rozvodovém řízení i přes veškeré úsilí věnované výchově v podání syna znovu setká.

Na druhou stranu však nelze vrozenou predispozici apriori chápat jako vrozenou vlastnost, obzvlášť pokud jde o predispozici k chování, které vyžaduje úsilí při studiu nebo nácvik. I potomci slavných dosahují výsledků svých rodičů až po velkém úsilí a odříkání. Mnohdy je to dokonce cesta ještě trnitější o to, o co větší je očekávání okolí.

Je nicméně nepochybné, že správné geny představují ten nejlepší „doping“, ať již jde o zručnost při houslových variacích nebo abstraktní představy parciálních diferenciálních rovnic. Nejlepší je ovšem situace, kdy se ty vrozené a získané faktory násobí (nature with nurture). Kloučkovi balancujícímu s hokejkou v ruce na modré čáře totiž přijde vhod nejen vrozený talent, ale i názorně odkoukaná a nacvičená rodinná klička, se kterou táta před lety bojoval o Stanleyův pohár.