O DNA testech otcovství, tentokráte s chladnou hlavou
Tzv. anonymní DNA test je test, u kterého nelze ověřit totožnost osoby poskytující vzorky. Ten tedy nemusí svou identitu zveřejňovat, vzorky se nejčastěji zasílají poštou a výsledek je tak pouze pro potřeby zadavatele - tzn. nemůže být použit v soudním sporu, či jiném úředním jednání.
Kromě testu anonymního je jediná další možnost pro zjištění pravdy o otcovství (nebo jako v Třebíčském případě o mateřství) test znalecký. Pro jeho provedení je však vždy nezbytné úředně ověřit totožnost všech testovaných osob. Ve většině případů to znamená, že se všichni musí osobně dostavit k úřednímu odběru, kde jsou jim většinou také sejmuty otisky prstů a provedena identifikační fotografie. Výsledky tohoto testu jsou základem pro sepsání znaleckého posudku, který je jako takový použitelný v soudních sporech či jiných úředních jednáních.
Průměrná cena anonymního testu otcovství je 7 tis. Kč, znalecké testy s posudkem jsou přibližně 2x dražší.
Bezesporu nejvetší kontroverzí je fakt, že zatímco u znaleckého testu je vyžadováno vyšetření vzorku matky, u testů anonymních tomu tak není a tak ve většině případů (zhruba 80%) je testován pouze vzorek domnělého otce a dítěte, mnohdy bez vědomí matky. Představuje opravdu tento fakt vážný zásah do soukromí a je skutečně důvodem rozpadu stovek rodin, jak je často podáváno?
Nejčastějším důvodem zájmu o test je dlouhodobé podezření ať již otce samotného nebo jeho příbuzných. Hybnou silou často bývají rodiče - babička či dědeček testovaného dítěte, případně jiní otcovi příbuzní nebo kamarádi. Nejinak tomu mimochodem bylo i v onom Třebíčském případu. Otec se pod tlakem neodbytných pochyb či pod tlakem okolí rozhodne zjistit pravdu. Bez vědomí matky si test objedná, provede odběr slin sobě a v nestřeženém okamžiku i dítěti.
Po odeslání se do týdne dozvídá pravdu, krutou či naopak uklidňující a vysvobozující. Pokud je jeho genetický vztah k dítěti vyloučen, ztrácí o dítě většinou zájem a žádá o zproštění otcovství a o rozvod. V případě, že je jako otec potvrzen se naopak navrací večer domů s pocitem úlevy a rodinného štěstí.
Představme si nyní situaci, kdy anonymní testy jsou zakázané, případně, kdy je k jejich provedení nutný souhlas a vzorek od matky. Po týdnech a měsících hecování od okolí, se nejistý otec pod tlakem vlastních stísňujících myšlenek rozhodne matce svěřit se svými pochybnostmi a požádat ji o svolení, případně o účast na testu otcovství k jejich společně vychovávanému dítěti.
Je zřejmé, že velká většina žen pojme na základě projevené nedůvěry či přímo osočení jen velmi malé pochopení a se svojí účastí na testu nebude apriori souhlasit. Je to logická reakce, jelikož matka buď nechce, aby vyšla její nevěra najevo anebo (jak je tomu v naprosté většině případů) má svědomí opravdu čisté a je tedy přesvědčená, že takový test potřeba není. Nastane tak další etapa, během které se z rodiny vytratí poslední zbytky pohody. Lze totiž jen těžko očekávat, že by se otec spokojil s pouhým ujištěním o věrnosti a nesmyslnosti testování.
Po určité době tak začne na matku naléhat, dojde na žádost na soud (respektive na Státní zastupitelství, které je v této věci oprávněno podat návrh na zproštění otcovství), v krajním případě i na fyzické násilí. Pokud se otci nakonec podaří jedním z výše uvedených prostředků matku ke "oficielním testům" dostat, absolvuje celá rodina martyrium osobní návštěvy u znalce, ověření totožnosti, fotografie, otisky a vlastní odběr.
V případě negativního výsledku (rozumíme tím vyloučení otcovství) je pokračování stejné jako v prvním případě - otec většinou ztrácí o dítě zájem, žádá o zproštění otcovství a o rozvod. V případě "kladného výsledku" je však poměrně zřejmé, že po tom, co si rodina prošla výše popsané, bude se vše jen velmi těžko navracet do starých kolejí a o dalším harmonickém fungování lze s úspěchem pochybovat.
Odpověď na otázku o nebezpečnosti anonymních testů otcovství je tak poměrně zcela jasná. Tyto testy k rozpadu rodin nepřispívají, naopak v řadě případů nevědomost matky rozpadu zabrání.
Jediný případ, ve kterém by se snad dalo hovořit o situaci, kdy snadná dostupnost testů rodinu rozvrátí, je ten, kdy muž si je svým otcovstvím jist a teprve když se o možnosti testů a především jejich snadné dostupnosti náhodně dozví, začne pochybovat, případně si test objedná z pouhé zvědavosti.
Lze tedy nanejvýše diskutovat o regulaci celoplošné reklamy či jiných forem propagace těchto testů. Narozdíl např. od tabákové reklamy však v tomto případě nejde o ochranu proti nebezpečnosti nabízeného produktu, ale o spolupráci na udržení poměrně malého počtu otců v nevědomosti. Stojí to opravdu za to?
/Zveřejnění informací dle kodexu bloggera na serveru aktualne.cz: Autor článku je ředitel společnosti zabývající se testy otcovství/