Do ruky se mi dostala žádost, zda bych mohl pomoci dobré věci. Onou "dobrou věcí" je snaha o odvrácení "likvidace Akademie věd ČR a většiny základního výzkumu v České republice". Citát uvedený v uvozovkách je obsažen hned v prvni větě dokumentu s názvem "Stanovisko akademické obce k budoucnosti výzkumu a vývoje v České republice", který vydal Akademický sněm AV ČR. Ona žádost o pomoc je žádostí o připojení podpisu pod toto stanovisko.

Dobrým věcem se má (ba přímo musí) pomáhat. Na první pohled je vše zřejmé. Vláda se snaží ušetřit kde se dá a tak krátí prostředky na vědu o 20 či více procent. Ani shlédnutí diskuse předsedy Akademie věd Prof. Drahoše s místopředsedou vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace Ing. Doležalem v nedávném pořadu ČT Události by mne nepřesvědčilo o opaku.

Jenže věc se má asi poněkud jinak. Celkové výdaje na vědu se nesnižují, avšak dle nového systému se bude základní financování veřejných výzkumných institucí rozdělovat od výsledků vyprodukovaných v předchozích letech. Jádrem sporu je "pouze" vlastní princip hodnocení oněch předchozích výsledků. Není to tedy o plošných škrtech ve financích na vědu či likvidaci výzkumu, je to o jiném způsobu rozdělování současné výše mezi současné výzkumné instituce. Tento fakt jaksi v mediálních zprávách poněkud zapadá.

Takže vlastní jádro sporu je ukryto v metodice - tzn. v tabulkách a vzorcích, které se pro hodnocení použijí - říká se tomu kafemlejnek. Má být uznatelným výsledkem i patent, technologie zavedená do praxe nebo software? A kolikrát je publikace v zahraničním impaktovaném časopise hodnotnější, než publikace v domácím oponovaném časopise? Z hlediska palcových titulků v denním tisku podrobnosti poměrně nudné, nicméně pro vědce pracující ve státních výzkumných institucích existenčně zásadní.

Navržená (a schválená) metodika přepočtu zvýhodňuje aplikovaný výzkum na úkor výzkumu základního. Přistupme tedy na názor, že tento "kafemlejnek" není ideální, je špatný a možná i účelově zmanipulovaný ba dokonce přistupme i na to, že Rada pro výzkum, je lobby bez náležité způsobilosti, jak naznačuje výše zmíněné Stanovisko Akademického sněmu. Pokud je ovšem dlouhodobou prioritou skutečně posun ze základního k aplikovanému výzkumu s důrazem na využitelnost výsledků v praxi, potom není "přelití" části financí z Akademie (jejímž posláním je "uskutečňovat základní výzkum") do jiných výzkumných institucí tak nelogické.

Co k tomu dodat? Bývalý předseda AV ČR Prof. Václav Pačes říká, že navržený (a schválený) způsob rozdělování financí je lití peněz do černých děr. A předchozí systém rozdělování financí založený na principu tzv. Výzkumných záměrů takovým litím nebyl? Velká část kritiků současných změn jej v minulosti také kritizovala (Ref1, Ref2) a nutno říci, že oprávněně. Je AV ČR skutečně tou efektivní výzkumnou organizací? Proč neslyšíme ani v náznaku cosi o nutnosti se (nechtěně) adaptovat alespoň v tom, že zkusíme psát patenty a snažit se o jejich prodej firmám a holt kromě impaktů budeme navíc psát i do domácích časopisů, jakkoli nám to připadá nesprávně a neefektivní? Možná by právě takový postoj vzbudil v okolní letargické společnosti více sympatií.

Myslím, že jakkoli mohou být argumenty oprávněné, současný kurz mediální presentace tohoto problému ze strany Akademie věd tedy není příliš šťastný. Zmínky o tunelování či spikleneckých teoriích za účelem získání majetku (rozumějme budov či pozemků) tuto ryze racionální věc posunou do polohy politické ba přímo iracionální. Je pravda, že takový posun může někdy nést překvapivé výsledky (či následky), viz. poplatky ve zdravotnictví. Takový záměr od všeobecně respektovaného vedení Akademie věd ale rozhodně nepředpokládám. Jde však o to, aby se situace nevymkla pánům Akademikům z rukou. První náznaky jsou již tady ( viz. KSČM žádá vládu, aby nepřipustila likvidaci české vědy).