Jakmile občan vstoupí do nemocničního areálu, stává se s ním zvláštní změna. Má se za to, že kdokoli osmnáct plus a svéprávný má právo činit závažná rozhodování, které mohou ovlivnit jeho zdraví i život. Pacient má právo požádat o vysazení stávající, nebo i nenasazení nové péče, i když ví, že důsledkem bude jeho trvalé poškození či smrt. Svědek Jehovův má plné právo odmítnout transfúzi a zemřít. Kdokoli má právo podepsat revers, odmítnout léčbu, jít domů a zemřít též. Ve světě lékařské etiky si myslíme, že pacientova přání a práva jsou silnější než jeho reálné potřeby a připouštíme, že svobodné rozhodnutí nemusí být vždy moudré rozhodnutí. Paradoxně je nemocnice jediným místem ve státě, kde je občan brán vážně.