Bůh je v horách nějak blíž, není to ten domestikovaný Bůh našich kostelů, našich sebevědomých kázání, Bůh, kterým se zaštiťují ti či oni náboženští vůdci k podpoře těch či oněch idejí, Bůh, o kterém hlasatelé zasvěceně vysvětlují co si přeje a co si nepřeje, Bůh, jehož úradky intepretují hierarchové etablovaných církví, Bůh dobře situovaných teologů.

Bůh argentinských nocí je Bůh mnohem tajemnější, nesmírnější, mocnější, Bůh, na němž závisí přežití a nepřežití. Teprve v naprosté samotě v horách poutník pochopí co znamená, že v něm žijeme, pohybujeme se a jsme, dýcháme jej, jsme v něm ponořeni a On si nás tvaruje, tak jako prudká voda tělo pstruha, zde se člověk stává Božím obrazem, tvarovaný prostředím, oním milieu divin. Rybu tvaruje voda, tvar ptáků modeluje vzduch a člověka Bůh.
Argentinské nebe je černé a mléčná dráha stříbřivě září, tak, jak v Evropě není možné spatřit. Do tohoto nebe jsem naslepo vysílal svoje zdrávasy. Bohu, o kterém nevíme, kdo je. Ke kterému se sice modlíme, ale když začneme přemýšlet, co se to skrývá za těmi třemi písmeny, propadáme se do tmavého vzduchoprázdna. Filosofie nás zavede na kraj propasti, víra je krokem vpřed do temného nic, k Bohu, o kterém mystici shodně vypráví, že je jiný, než jsme schopni popsat, neboť všechny naše popisy, jak ty dětské, tak popisy nejvybroušenějších teologických spekulací, vznikly všechny někde na naší maličké planetě ztracené v černém vesmíru pod Andami. Bůh, o kterém Eckhart říká, že není ani dobrý, ani moudrý, neboť kdyby něco bylo dobré, bylo by možno myslet lepší a nad to ještě nejlepší, ale takový Bůh není, neboť Bůh je Tvůrce vlastností, Tvůrce dobra i moudrosti. Bůh, kterému nelze dát žádnou nálepku slov. Nic, bezedná Boží moudrost, štědrost i poznání, Neprobádatelné hlubiny, Neproniknutelné způsoby jednání, Bůh, který na Mojžíšovu otázku Hořícímu keři kdo jsi odpovídá mind your business, po tom Ti nic není, Mojžíši, Jsem, který Jsem, moje jméno se nikdy nedozvíš, neboť kdyby ses jej dozvěděl, mohl bys mi vládnout, manipulovat se mnou, tak jako vládneš zvířatům, která jsem vytvořil z hlíny a přivedl je za Tebou, abych viděl, jak je pojmenuješ. Bůh, který je, ale který je nějak jinak než je člověk, jehož existence je mimo prostor, čas a cokoli hmotného, Který je na jiném listě knihy, Který neodpovídá na modlitbu, Kterého můžeme ctít, ale ne popsat, Který není věc v jakémkoli smyslu, o Kterém sice říkáme že je Láska ale kterého přesto denně prosíme, aby nás neuváděl do pokušení. Který je světlo a kdo je chce uvidět, musí být slepý a musí Boha zbavit každého „něco“ . Dobrotivý Bůh evangelií, který je zároveň Jahvem devadesátého osmého žalmu, Bůh který nekonečně miluje člověka ale který se nechává prosit svými věřícími aby nás zbavil od Zlého. Jsem trochu nesvůj z přednášek s tematikou falešných představ o Bohu, neboť... všechny představy o Bohu jsou falešné.
Velké světová náboženství učí nectít žádnou věc, ani vlast, ani sebe, ani jakoukoli ideu . Náboženství není soubor názorů, soubor pouček, soubor vět o světě, náboženství je vzduch, který dýcháme, způsob, kterým jsme na světě, oči, kterými vnímáme svět. Nekonečné debaty nás Evropanů o sporech mezi vědou a vírou postrádají smyslu, svět je jeden. Různé důkazy Boží existence vymyslí před nedávnem jen Evropa a budou u zelených stolů diskutovány až minulá dvě staletí, dříve neměly význam a starověku a středověku by tyto otázky připadaly směšné. Není znám ani jeden z přírodních národů, který by byl ateistický a slova jako ateismus nebo teismus v žádném z jejich jazyků neexistují. Víra intelektuálních debat nad kávou a cigaretou v literárních kavárnách a víra argentinských hor jsou dvě různé věci a já už nechci ztrácet čas debatami s kýmkoli, zda Bůh je nebo není.


Pro Český rozhlas, listopad 2011