V hodinách biologie se vyučovalo o přírodě. Kdysi.
Svého času se vyprávělo jako vtip, že si děti pod vlivem reklamy myslí, že všechny krávy jsou fialové barvy a mají na sobě nápis „milka“. Dnes se to vypráví znovu, jenomže už ne jako vtip.
My ze starší generace si myslíme, že studenti při příchodu na gymnázium cosi o přírodě ví, že jim něco řekli doma a něco ve skautu. Realita je odlišná, naši studenti na rozdíl od minulé generace jako by přehlédli, že venku za oknem se nachází příroda. Neznamená to, že by byli hloupější, my starší zase neumíme vytvářet webové stránky. Jen našim svěřencům nikdo nic o přírodě neřekl. V tomto textu chci říct, že kupodivu na to nezbývá čas ani v hodinách biologie.
Dvě oblasti zaznamenaly za posledních 20 let vysoký nárůst nových poznatků: informatika a molekulární biologie. Zatímco pro informatiku by vyčleněn nový školní předmět, molekulární biologie se jen jaksi tiše vtěsnala do čtyřletých osnov. A molekulární biologie se učit musí, když pro nic, tak že se o ní denně mluví a píše, a studenti by měli vědět oč se jedná.
Nelze dnes pustit maturanty do světa, aby neznali metodu PCR, dnes používanou tak běžně, že nejde neučit. Maturanti musí vědět, že existuje něco jako projekt lidského genomu, a že se otevřely obzory se všemi nadějemi a etickými riziky, že existuje terapeutické a reprodukční klonování, ovce Dolly, v roce 2005 naklonovaný pes, že jsou kmenové buňky, HIV, kapilárová elektroforéza, Southernův přenos, DNA mikročipy, geneticky modifikované organismy, mitochondriální Eva. Naši studenti musí znát, proč dnes učíme systém bezobratlých jinak kvůli sekvenování rRNA. Jenomže biologie není nafukovací a za dotace dvou hodin týdně má rok jen 66 hodin, za ideálního předpokladu, že učitel není nikdy nemocný, nejezdí se na výlety a za rok se neztratí ani minuta.
Chci se zeptat, zda cena, kterou platíme za nové vědomosti vypuštěním těch starých, není přece jen příliš velká. Chci se zeptat, zda tím, že jsme biologii přesunuli z přírody do laboratoře, a nové poznatky jen stlačili k těm stávajícím, nepřišli o něco důležitého.
Nedávno mě zastavil kamarád češtinář a s ironií v hlase se ptal, co že se to vlastně v té biologii učí. Ukázalo se, že v hodině literatury byl probírán Antonín Sova, básník jižních Čech, a došlo na rozbor verše sluka steskne v rákosí. Ukázalo se, že studenti netuší co je to sluka.
Sovu, zadoufal jsem s kolegou češtinářem každý za svůj obor, snad naši studenti ještě znají.
Psáno pro Učitelské noviny, zkráceno.
My ze starší generace si myslíme, že studenti při příchodu na gymnázium cosi o přírodě ví, že jim něco řekli doma a něco ve skautu. Realita je odlišná, naši studenti na rozdíl od minulé generace jako by přehlédli, že venku za oknem se nachází příroda. Neznamená to, že by byli hloupější, my starší zase neumíme vytvářet webové stránky. Jen našim svěřencům nikdo nic o přírodě neřekl. V tomto textu chci říct, že kupodivu na to nezbývá čas ani v hodinách biologie.
Dvě oblasti zaznamenaly za posledních 20 let vysoký nárůst nových poznatků: informatika a molekulární biologie. Zatímco pro informatiku by vyčleněn nový školní předmět, molekulární biologie se jen jaksi tiše vtěsnala do čtyřletých osnov. A molekulární biologie se učit musí, když pro nic, tak že se o ní denně mluví a píše, a studenti by měli vědět oč se jedná.
Nelze dnes pustit maturanty do světa, aby neznali metodu PCR, dnes používanou tak běžně, že nejde neučit. Maturanti musí vědět, že existuje něco jako projekt lidského genomu, a že se otevřely obzory se všemi nadějemi a etickými riziky, že existuje terapeutické a reprodukční klonování, ovce Dolly, v roce 2005 naklonovaný pes, že jsou kmenové buňky, HIV, kapilárová elektroforéza, Southernův přenos, DNA mikročipy, geneticky modifikované organismy, mitochondriální Eva. Naši studenti musí znát, proč dnes učíme systém bezobratlých jinak kvůli sekvenování rRNA. Jenomže biologie není nafukovací a za dotace dvou hodin týdně má rok jen 66 hodin, za ideálního předpokladu, že učitel není nikdy nemocný, nejezdí se na výlety a za rok se neztratí ani minuta.
Chci se zeptat, zda cena, kterou platíme za nové vědomosti vypuštěním těch starých, není přece jen příliš velká. Chci se zeptat, zda tím, že jsme biologii přesunuli z přírody do laboratoře, a nové poznatky jen stlačili k těm stávajícím, nepřišli o něco důležitého.
Nedávno mě zastavil kamarád češtinář a s ironií v hlase se ptal, co že se to vlastně v té biologii učí. Ukázalo se, že v hodině literatury byl probírán Antonín Sova, básník jižních Čech, a došlo na rozbor verše sluka steskne v rákosí. Ukázalo se, že studenti netuší co je to sluka.
Sovu, zadoufal jsem s kolegou češtinářem každý za svůj obor, snad naši studenti ještě znají.
Psáno pro Učitelské noviny, zkráceno.