Diskuse pod politickými a jinými blogy.

Diskuse pod blogy, i těmi co jsem napsal sám, jsem nikdy moc nečetl. Teď vidím, že to byla chyba a že jsem se ochudil o množství cenného materiálu. I současná prezidentská kampaň, texty a zejména anonymní diskusní příspěvky pod nimi mají nedocenitelnou hodnotu. Aktuálně.cz se sluší poděkovat, neboť je katalyzátorem v úsilí o sebepoznání člověka.

Diskuse pod blogy jsou totiž nečekaně zajímavým oknem do naší evoluční minulosti, je to sonda hlubinné psychologie do závratí já, kdy lidé pod rouškou anonymity na sebe a o sobě nevědomky řeknou všechno, a vnitřní běsi, strachy, hrůza ze sebe samého, nenávisti a závisti, temné propasti duše, černé mlhy a vůbec zlá zákoutí nitra nějak přirozeně vybublají na povrch. Názory pod blogy jsou psychoanalytická pohovka národa. Vystupování pod maskou přezdívky jsou jak setkání anonymních alkoholiků, kdy je slyšet hlasy lidí bez tváří a beze jmen, kdy člověk za zástěnou, vystupující alias, na sebe prozradí vše.

Po četbě mnoha a mnoha diskusních příspěvků určité věci nabývají kontury a jako hlavní chorál z mlhy vystupuje nihilismus tak propracovaný, že Jean-Paul Sartre má proti němu v podstatě optimistický náhled na život. Lidé nahoře, nazíraní ze světa pod blogy, z underworldu, jsou totiž všichni ve své podstatě zlí, všechno je zařízeno nesprávně, země, politika, politické strany a vůbec celý vesmír je nějak špatně udělán a nastaven. Chtělo by se protestovat proti Bohu, kdyby byl, jenže není, a tak si ani nelze na nikom vybít vztek. Člověk nesmí být naivní, podstatou fungování světa je, že všem jde jen o zisk a vlastní prospěch. Žijeme v době vymknuté z kloubů, vše co lidé činí je v jádru zlé, vše je dopředu koupeno, svět není než zběsilá hra mocných. Bohatí dále bohatnou a chudí jsou dále okrádáni. Politici selhali, církve kradou a kdyby Bůh byl, pak by se na všechno to zlo nemohl dívat. Jenže i Bůh odmítá být, a je jen výmyslem v rukou těch, co vládnou, aby lépe ovládali a ohlupovali masy. Kam se hrabe Albert Camus! Nikde není komu co věřit, každý myslí jen na sebe a pokud se někdy zdá, že někdo dělá něco dobrého, je to jen nádech k mnohem většímu zlu, zastírací manévr, aby se udělal dobrým v očích lidí a mohl pak tím nerušeněji budovat kariéru, krást a podvádět. Kdo se zdá, že dělá něco dobrého nezištně, je jen podvodníkem vyšší třídy. Vědci bylo odhaleno ne že pravda je nahá, nýbrž že není vůbec. Každý, kdo myslí jinak, je jen naivní snílek, nebo je placen zednáři, Američany, Číňany, mimozemšťany, KGB, ilumináty, nebo kdo ví kým ještě.

Ale i ostatní spoludiskutující ze světa dole mají mylné názory, ani zde není jednota, nýbrž pohrdání, vzájemný posměch a po dvou třech výměnách sprška vulgarit, diskuse míří od tématu k urážkám ostrou spirálou k zemi, jak debaty mezi tolkienovskými skřety, kdy ve vláknu vzápětí nelze rozeznat, oč vlastně původně šlo.

Na této temné planině samozřejmě a pochopitelně nelze nic vybudovat, neboť jakékoli základy stavby, nebo kdokoli kdo by po něčem toužil nebo usiloval, to vše je ihned a po zásluze strženo, rozcupováno, kameny půdorysů rozbořeny a rozemlety na prach. A tak jen bezcílně bloudíme po spáleništi hodnot a hledáme, komu ještě strhnout masku, neboť soudíme že všechno dobro nemůže být nic jiného než maska, a slídíme, zda tu ještě zbyla někde nějaká hodnota, které bychom se mohli vysmát. Ano, je to tak, uzavírají diskutující, žijeme ve světě sociálního darwinismu dotaženého do takových důsledků, že by se sám Herbert Spencer mohl učit, jsme zde deset miliónů osamocených duší bloudících městy a krajinami země, starajících se jen sami o sebe, jsme přiznaní sobci mezi sobci, zlí mezi zlými, sví mezi svými, a uzavřeni ve svých vesmírech, uzavřeni před okolím a nebezpečím vztahů jak v neprodyšných skafandrech, hermeticky utěsněni vůči dobru v jakékoli podobě, střílíme všichni na všechny strany po všem co se hýbe.