Tohle se nemělo stát
Jak ví nejspíš úplně všichni, církví katolickou zmítají sexuální skandály.
Skandály se týkají zneužívání nezletilých. Jedna oběť promluvila, všechna mně známá média o věci mnohokrát referovala, byla zřízena tísňová linka, speciální církevní komise, příslušníci katolické hierarchie dávali rozhovory a byla vyhlášena nulová tolerance. Když si dám do googlu termíny „církev“ a „zneužívání“, mám dnes ráno 696 000 odkazů, což je vcelku slušné číslo, na to, že se pohybujeme v rámci českého jazyka.
Absolutně s tím souhlasím. Z těch všech hříchů desatera tento jediný mě naprosto minul, neumím si ho představit a ani si jej představovat nechci a je mi z celé situace zle. Rozhovory do médií jsem odmítal, s poznámkou, že tématu nerozumím, je mimo moji erudici a že jsem moc rád, že nemusím rozumět a nemusím na to myslet. Jiní debatovali o možné spojitosti kněžského celibátu a zneužívání. Ano, a kdyby i jen jeden jediný kněz v historii této planety se něčeho takového dopustil, tak je to neomluvitelné. Nulová tolerance. Zavřít. Potrestat ty, co jej kryli. Potrestat ty, co o tom věděli a neudělali nic. No mercy.
Mezi řádky, nebo i v nich, se zdá, že svět jde vpřed, že svět se zbavil nánosů dávných mýtů, pak nánosu pověr a nyní už to poslední, co mu zbývá k dokonalosti, je zbavit se nánosu náboženství. Víme, kam jdeme, víme, jaký máme cíl a víme, že jdeme dobře, jen ty církve nám to kazí, matou lidem hlavu, straší hříchy, preláti natahují ruku po měšci, zneužívají děti, ale jinak náš národ míří směle k vpřed.
Když jsem ta čísla viděl poprvé, zdálo se mi, že je to o dvě desetinné čárky vedle, že se museli splést. Vít Klusák a Marie Bastlová natočili dokument V síti, ve kterém se tři figurantky vydávají za dvanáctileté slečny, na sociálních sítích vytvořily falešné profily a čekaly, ve studiu, zařízeném jak dětský pokoj. Během deseti dní se jim ozvalo na dva a půl tisíce mužů, hovory se odehrály „většinou se sexuálním podtextem“, pak se v rozhovoru pro irozhlas Vít Klusák opraví a řekne, že krom jednoho to byli absolutně všichni se sexuálním podtextem. Další detaily nechci zde rozebírat, ani do klávesnice to nechci psát, přečtěte se to na irozhlasu. Nebo jinde.
Tak první, co vás napadne, je odhad, kolik je v České republice na absolutní počet dívek a slečen osmnáct mínus, a kolik z nich má profily na sociálních sítích a chatuje, v absolutních číslech. Pak extrapolujete, kolik se jim všem v absolutních číslech tak asi ozve česky chatujících mužů.
Pak se vám to celé zboří a je vám zle. Takže totéž. Nulová tolerance. Zavřít. Potrestat ty, co je kryli. Potrestat ty, co o tom věděli a neudělali nic. No mercy. V druhém plánu mi z toho vyjdou cynická média a neuvěřitelně, neskutečně pokrytecká česká společnost. Opakuji, kdyby to byl jeden jediný případ v historii planety, tak je to hrůza. Ale zde, ve vztahu k církvi svaté katolické, to není tak, že zloděj křičí chyťte zloděje. Zde deset miliónů zlodějů křičí chyťte zloděje. Přeháním, jistěže, ale o kolik vlastně? Ještě tady někdo chcete debatovat o možné spojitosti kněžského celibátu se zneužíváním? Ještě tady je někdo hrdý, že je Čech? Ještě zde někdo chce říct, že jdeme směle vpřed a jen ta náboženství nám to tak trochu kazí?
Když jedu po schodech do metra a z metra, do jakých tváří jakých lidí se to vlastně dívám? Co si nosí ti všichni lidé na jezdících schodech v myslích? Co vlastně ti všichni dělají ve volném čase? Co je za maskami mlčenlivých tváří? Co se odehraje, když si večer všichni sednou k počítači a vyřídí si poštu, co následuje pak?
Pak vám to dojde. Výsledky voleb, výsledky různých voleb. Události a věci, které byste mysleli, že se přece v českých zemích nemohou stát, a ony se najednou stanou. Pak vám to znovu dojde. Aha, no jasně. Češi. Náš národ.
Skandály se týkají zneužívání nezletilých. Jedna oběť promluvila, všechna mně známá média o věci mnohokrát referovala, byla zřízena tísňová linka, speciální církevní komise, příslušníci katolické hierarchie dávali rozhovory a byla vyhlášena nulová tolerance. Když si dám do googlu termíny „církev“ a „zneužívání“, mám dnes ráno 696 000 odkazů, což je vcelku slušné číslo, na to, že se pohybujeme v rámci českého jazyka.
Absolutně s tím souhlasím. Z těch všech hříchů desatera tento jediný mě naprosto minul, neumím si ho představit a ani si jej představovat nechci a je mi z celé situace zle. Rozhovory do médií jsem odmítal, s poznámkou, že tématu nerozumím, je mimo moji erudici a že jsem moc rád, že nemusím rozumět a nemusím na to myslet. Jiní debatovali o možné spojitosti kněžského celibátu a zneužívání. Ano, a kdyby i jen jeden jediný kněz v historii této planety se něčeho takového dopustil, tak je to neomluvitelné. Nulová tolerance. Zavřít. Potrestat ty, co jej kryli. Potrestat ty, co o tom věděli a neudělali nic. No mercy.
Mezi řádky, nebo i v nich, se zdá, že svět jde vpřed, že svět se zbavil nánosů dávných mýtů, pak nánosu pověr a nyní už to poslední, co mu zbývá k dokonalosti, je zbavit se nánosu náboženství. Víme, kam jdeme, víme, jaký máme cíl a víme, že jdeme dobře, jen ty církve nám to kazí, matou lidem hlavu, straší hříchy, preláti natahují ruku po měšci, zneužívají děti, ale jinak náš národ míří směle k vpřed.
Když jsem ta čísla viděl poprvé, zdálo se mi, že je to o dvě desetinné čárky vedle, že se museli splést. Vít Klusák a Marie Bastlová natočili dokument V síti, ve kterém se tři figurantky vydávají za dvanáctileté slečny, na sociálních sítích vytvořily falešné profily a čekaly, ve studiu, zařízeném jak dětský pokoj. Během deseti dní se jim ozvalo na dva a půl tisíce mužů, hovory se odehrály „většinou se sexuálním podtextem“, pak se v rozhovoru pro irozhlas Vít Klusák opraví a řekne, že krom jednoho to byli absolutně všichni se sexuálním podtextem. Další detaily nechci zde rozebírat, ani do klávesnice to nechci psát, přečtěte se to na irozhlasu. Nebo jinde.
Tak první, co vás napadne, je odhad, kolik je v České republice na absolutní počet dívek a slečen osmnáct mínus, a kolik z nich má profily na sociálních sítích a chatuje, v absolutních číslech. Pak extrapolujete, kolik se jim všem v absolutních číslech tak asi ozve česky chatujících mužů.
Pak se vám to celé zboří a je vám zle. Takže totéž. Nulová tolerance. Zavřít. Potrestat ty, co je kryli. Potrestat ty, co o tom věděli a neudělali nic. No mercy. V druhém plánu mi z toho vyjdou cynická média a neuvěřitelně, neskutečně pokrytecká česká společnost. Opakuji, kdyby to byl jeden jediný případ v historii planety, tak je to hrůza. Ale zde, ve vztahu k církvi svaté katolické, to není tak, že zloděj křičí chyťte zloděje. Zde deset miliónů zlodějů křičí chyťte zloděje. Přeháním, jistěže, ale o kolik vlastně? Ještě tady někdo chcete debatovat o možné spojitosti kněžského celibátu se zneužíváním? Ještě tady je někdo hrdý, že je Čech? Ještě zde někdo chce říct, že jdeme směle vpřed a jen ta náboženství nám to tak trochu kazí?
Když jedu po schodech do metra a z metra, do jakých tváří jakých lidí se to vlastně dívám? Co si nosí ti všichni lidé na jezdících schodech v myslích? Co vlastně ti všichni dělají ve volném čase? Co je za maskami mlčenlivých tváří? Co se odehraje, když si večer všichni sednou k počítači a vyřídí si poštu, co následuje pak?
Pak vám to dojde. Výsledky voleb, výsledky různých voleb. Události a věci, které byste mysleli, že se přece v českých zemích nemohou stát, a ony se najednou stanou. Pak vám to znovu dojde. Aha, no jasně. Češi. Náš národ.