Ministr Jan Lipavský v souvislosti s válkou na Ukrajině a pomoci ukrajinským uprchlíkům citoval nedávno Václava Havla:

„Naše lhostejnost k druhým může vyústit v jediné: lhostejnost druhých vůči nám.“
To je jistě pravda, a v daném dobovém kontextu zcela přesné.
Dodejme však, že na druhé rovině je to jen část pravdy: ano, pomáhejme druhým, neboť, až my budeme potřebovat, oni pomohou zase nám. To by bylo příliš málo.
Takovýto postoj by totiž byl postojem kalkulujícího hráče, čistého pragmatika.

Ukrajinským uprchlíkům a obecně všem potřebným na světě je třeba pomáhat z jednoho jediného důvodu: protože dobro je dobré. I když nám to oni ani nikdo jiný nikdy nevrátí. Pokud za dobré budeme děti odměňovat a za zlé trestat, vychováme pragmatického člověka, nikoli dobrého člověka. Jsme spojené nádoby, jsme odpovědni jeden za druhého, jsme tváře jen jednoho člověka. To není poezie, nýbrž nejobyčejnější popis skutečnosti.

Dobro máme činit, protože dobro je dobré. Není třeba k tomu zvát novináře ani kameramany a není třeba mít na klopě saka odznak svého klubu či strany.
Paměť národa činí tímto festivalem práci, která je variací na dané téma. Kultivuje nás, pomáhá naší paměti, povzbuzuje nás, Paměť národa se stává vskutku pamětí českého národa, připomíná minulost, a činí tak jen proto, že soudí, že by se tak mělo, že by to bylo dobré. Protože dobro je dobré. Protože jsou věci, které stojí za to udělat a které, když je neuděláme my, tak nebudou.
Paměť národa nám tak všem připomíná univerzální, a přece intimní pravdu. Co jiného je solidarita, než láska.
A důvodem lásky je láska.

Festival Paměti národa, Strahov, 29. září 2022