Úchvatný film o Velké Fatře

Po úspěšných českých snímcích Planeta Česko a Planeta Praha přichází i slovenský dokument Světlonoc, na rozdíl od známých attenboroughovských sérií má ovšem širší ambice a krom přírody Velké Fatry zachycuje i mizející lidové obyčeje bezejmenné fatranské vesničky a jejích obyvatel. Film byl po zásluze oceněn Zlatým leopardem, oceněním, na které David Attenborough nikdy nedosáhl.

Veliký úspěch filmařského týmu se zrodil již v úvodní scéně filmu, kdy průvodkyně šplhá na základnu vysoko v zalesněných horách, a v studeném večeru mikrofony nečekaně zachytí hlas cvrčka polního, což je v dané krajině v daném ročním období raritní nález. Fakt, cvrček.

Místní lidé jsou na drsné podmínky nepochybně fyziologicky dobře přivyklí, v mnoha scénách filmu je vidíme, jak stráví celou studenou noc na mokré zemi s chatrným oblečením a často i zcela bez oblečení. Autor této recenze spal mnohokrát na Velké Fatře a mnohokrát bez stanu i bez karimatky, ba dokonce i na Antarktidě, ovšem nikdy bez bivakovacího vybavení a péřového spacího pytle, a musí uznat, že místní domorodci jsou na noci v mokru a chladu překvapivě dobře přizpůsobeni.

Tak jako k westernu a jeho černobílé etice patří stetsony a Coltovy revolvery, do Světlonoci patří heterosexuální bílý muž, patriarchální rodina a katolická církev, kteří jsou vykresleni shodně, zcela podle pravidel žánru a dobových očekávání. Rovněž i ženy jsou vykresleny podle pravidel žánru a divák vskutku nemusí zbytečně tápat, kudy vede hranice mezi dobrem a zlem. Divák nahlédne i pod pokličku alternativní medicíny a místního šamanismu, která jistě vychází z hluboké znalosti přírody, zejména léčivých rostlin (ve filmu zdůrazněno) a léčivých minerálů. Pokud by se vůbec filmu mohlo co vytknout, pak snad jen scéna se solí. Autor recenze má určité povědomí o místním náboženství, ovšem nikdy, nikdy se nesetkal s praxí, dle které lze zastavit tepenné krvácení aplikací soli, jakkoli svěcené, a netuší ani, jak by to mělo fungovat. Ve filmu je naznačeno, že nefunguje.

Štábu se zdařilo natočit cenný etnografický materiál, zejména v průběhu tzv. svatojánské noci, kdy divákovi nabízí do podrobností zaznamenány domorodé rituály, dávné tance vysoko v horách, tak, jak se pravděpodobně zde vysoko v lesích odehrávaly během posledních několik desítek tisíc let. Český divák netuší, co se odehrává jen pár kilometrů od našich hranic.
Film si logicky z bohaté palety fatranské fauny a flory vybírá jen některé, často tzv. vlajkové druhy, zejména je třeba ocenit unikátní záběry vlků a dokonce v jednom případě i cosi, co připomíná lov vlčí smečky. Štáb, zřetelně tíhnoucí k herpetologii, zaznamenal i výskyt druhů, které by běžný návštěvník nečekal. Od začátku je rovněž divák nalákán na pátrání po známém slovenském endemitu – bosorce.

Celkově je možno říci, že Světlonoc je svěžím etnologicko-ekologickým dokumentem, jehož kvalitu nesnižuje ani fakt, že se, krom zvuků přicházejících z půdy, bosorky nakonec natočit nepodařilo. Tak to ale u přírodovědných dokumentů bývá. Film je ovšem skvělým pozváním k návštěvě Velké Fatry, jejich svérázných obyvatel i okouzlující přírody.

ČSFD Světlonoc. Mysteriózní / Drama / Horor. Slovensko, 2022, 109 min. Režie: Tereza Nvotová