Opozice odmítla prodloužit nouzový stav. Byl to hazard, anebo adekvátně přiměřený krok, který je odpovědí na absenci strategického rozhodování ze strany vlády?

Ozvalo se mnoho zoufalých výkřiků. Máme jedny z nejhorších čísel na světě a před sebou žádné vyhlídky na jejich snížení. Vzápětí po skončení hlasování premiér varoval, že již nebude možné využívat pomoc armády. Brzy poté ovšem ministr obrany sdělil, že se o žádný problém nejedná, protože armádu je možné nasadit podle zákona o ozbrojených silách. A tak je to úplně se vším. Vyhrožování neověřenými informacemi je zaručenou cestou, jak nic nebrat vážně. Ono se to nějak vyřeší.

Premiér nejenže nerozlišuje mezi možnostmi podle nouzového stavu a bez něj, ale čím dál více se jeví, že nouzový stav potřebujeme pro něj samotný, nikoliv jako nástroj omezující šíření pandemie. Jan Hamáček označil jednání opozice za cynické a neopomněl dodat, že chápe, že nouzový stav nikoho nebaví, ale jinak to nejde. Tvrdí, že všichni dělají, co mohou. Pokud je to pravda, proč máme jedny z nejhorších výsledků? Prosím, nevymlouvejte se na lidi. Místní populace se, co se týká vzorců chování, nijak dramaticky neliší od evropského standardů. Tím chci říct, že lidé obecně reagují poměrně vstřícně na opatření, která jsou přiměřená situaci, logická, spravedlivá a respektující oprávněné zájmy těch, kterých se týkají.

Ochota dodržovat opatření poklesla z více důvodů. K nejvýznamnějším patřila nedostatečná kompenzace omezení, papalášské chování, nelogičnost některých opatření a chybějící strategická řešení. Zpočátku se jevil jakousi jistou nadějí PES. Zanedlouho ovšem místo hlídání radostně vrtěl ocáskem za nabídku kousku buřta. V dlouhodobém horizontu lze identifikovat pouze jedinou strategii: co si kdo vydupe, to má, za předpokladu, že dupe dostatečně pádnou botou. Neexistuje koncepční řešení, nebyly poskytování kompenzace na základě obecných kritérií. Nebyly respektovány odvozené dopady. Některý byznys byl uznán jako kompenzovatelný, další ne, i když na něj restrikce též dopadly.

Každá nelogičnost systému podkopává jeho fungování. Jen namátkou lze uvést několik. Až hejtmani museli premiérovi sdělit, že nemá smysl zkrácená otevírací doba úřadů. Toto opatření bylo od počátku favoritem na vítěze v kategorii, kudy cesta nevede. Vysvětlete lidem, kteří se tísní v dlouhých frontách ve zkrácených úředních hodinách, že se toto se děje pro zamezení šíření vlivu. Podobně jako zavření malých provozoven a obchodů, kde běžně potkáte maximálně jednoho dalšího zákazníka. Nekonečné diskuse o druhu nápoje, který lze podávat z okénka. Jaký je pandemický rozdíl mezi kafem do kelímku a svařákem? Jako prevence shlukování neobstojí z jednoho prostého důvodu. Podle současných opatření se mohou lidé na veřejnosti pohybovat maximálně ve dvou. Shlukování za účelem popíjení alkoholu je vyloučeno už díky tomuto opatření. Není třeba řešit, co si ponesu v kelímku. Z každého opatření musí být patrný jeho efekt. Opatření máme rozpracovaná do podrobných detailů, které nikdo nezná. Zoufale chybí vysvětlování a důraz na základní, jednoduché a srozumitelné principy.

Každé jednotlivé nedodržení opatření ze strany politiků zhoršuje situaci. Neplatí žádné přátelské pomrkávání, taková drobnost, vždyť nikdo z nás to úplně nedodržuje. Řeč symbolů duní. Příklady táhnou je strašně otřepaná fráze, ale funguje bez výhrad. Pokud se někdo z politiků neudrží ne uzdě, musí nést důsledky. Za důvěru se v mimořádné situaci platí tvrdě.
Pokud máme poměrně přísná opatření, a přitom pořád vysoká čísla nakažených, je nezbytně nutné ptát se proč, a nalezená vysvětlení srozumitelně tlumočit občanům. Dobrý manažer je ten, kdo umí klást chytré otázky lidem chytřejším, než je on sám. V praxi se již mnohokrát osvědčilo, že vedení firmy úspěšně převzal člověk stojící naprosto mimo obor, který byl vybaven jedinou schopností – ze získaných informací vyvozovat správné závěry. Pochopit souvislosti a správně se rozhodnout. Místo toho panuje představa, že nejlepším manažerem je ten, kdo umí pořádně seřvat partu unavených dělníků.
Již před Vánocemi byl nahlášený průměrný počet kontaktů 0,8 osob. Na první pohled je jasné, o jak nesmyslně nízké číslo se jedná. Jak dlouho trvalo, než se tím vláda začala zabývat. Mezitím se vžilo jako samozřejmost, že kontakty se nenahlašují, to přece nemůžu nikomu udělat. Necelá polovina vychází i s příznaky mezi lidi a polovina lidí věří, že se dokáže nákaze vyhnout. Nejspíš ovládají metodu, jak kráčet mezi kapkami deště.

Opatření nefungují, a proto musí zůstat v platnosti. Demotivační scénář pokračuje. Stále dokola řešíme, co všechno se musí omezit, ale kde jsou analýzy efektivity opatření? Kde jsou analýzy motivace jednání? Kde jsou srovnávací analýzy s jinými zeměmi? Sociální vědy jsou u nás dlouhodobě vysmívané. Jenže právě tyto vědy nám pomáhají v porozumění procesům ve společnosti, v chování lidí a jejich reakcích. Máme data, ale nedokážeme z nich vyčíst prakticky nic. Sociologové mluví o naší datové slepotě.
Vláda si oddechla. Má dalších 14 dní nouzového stavu. Jako by byl cíl dosažen. Máme omezení, která nejsou dodržována, máme podnikatele, kteří nevidí perspektivu, máme občany, kteří nevěří ničemu a na opatření kašlou. Mezi námi jsou ti, kdo se bojí, co bude dál bez nouzového stavu. Vláda nemá žádnou jinou zprávu, než že musíme držet nouzový stav. Jak dlouho? Až se ten virus konečně rozhodně odejít. Bylo by zajímavé zjistit, kolik by se vlastně změnilo bez nouzového stavu s poctivým dodržováním nezbytného minima: hygiena, nezbytné minimum sociálních kontaktů, distanc, testování a trasování. A s maximální zrychlením očkování.

Nouzový stav není cílem, ale prostředkem. Počínání vlády však vzbuzuje čím dále větší pochybnosti a navozuje dojem, že vládě stačí ke spokojenosti, že opět žijeme v nouzovém stavu. Nezabývám se teď ústavními aspekty posledního prodloužení. Tím, že vláda nevysvětluje, nepředstavuje žádný plán, vize, směřování, podporuje dezinformační scénu. Dosavadní výdaje nesměřovaly cíleně k potřebným a nemotivovaly k dodržování opatření. Vláda nejvíc utrácela za nákup volebních preferencí. Výsledky tohoto hospodaření známe. Máme jedny z nejhorších čísel za velké peníze.
Naší nadějí není nouzový stav, ale odpovědné chování. Firmy, které si to díky své velikosti mohou dovolit, se snaží postarat o svůj byznys a o své zaměstnance. Zjistily, jak se vyplatí investovat do důsledného testování, do organizace provozu s minimálním osobním kontaktem. Předávají si své zkušenosti a snaží se povzbuzovat navzájem. Jak jsme si na jaře dokázali pomoct, můžeme i nyní doufat, že současný chaos a rozpad moci, bude motivovat k zvládnutí situace vlastními silami.