Těmito slovy Tomáš Czernin omlouval svoje předchozí vyjádření, kterým kritizoval obětí sexuálních útoků. Zřejmě si zjistil více informací ohledně traumat způsobených sexuálním násilím, a můžeme doufat, že pro příště bude nacházet více porozumění tomuto neblahému fenoménu.

Také z dalších reakcí vyplývá, kolik předsudků ohledně sexuálních útoků stále panuje. Karel Schwarzenberg se omlouvat nehodlá, i když dodává: „Samozřejmě jestli těm děvčatům bylo ublíženo, tak je to vážná věc.“ Celou kauzu hodnotí jako pokrytecké pohoršení s tím, že je normální pro mladého kluka chtít dostat holku do postele. Kníže jen prokazuje, jak málo se orientuje v této problematice, což mu ale vůbec nebrání, aby jí bagatelizoval.

Konzervativní hodnoty
U konzervativně laděného politika bych očekávala, že se snaží problém pochopit, seznámí se všemi okolnostmi, konzultuje s příslušnými odborníky a pak učiní závěry. Především ale, že bude lidskou důstojnost považovat za hodnotu hodnou zvláštní ochrany. Sexuální útoky jsou na prvním místě útoky proti lidské důstojnosti, nelze tedy míru jejich závažnosti hodnotit výhradně podle rozsahu fyzické újmy, ale ve vztahu k důstojnosti každé jednotlivé lidské bytosti, a to bez ohledu na to, zda útočník napadne pannu nebo zkušenou sexuální pracovnici. I prostitutka má právo říct ne.
U násilných útoků do intimní oblasti jde paradoxně o sex až na posledním, třetím místě. Na prvních dvou svorně kralují touha po moci a po majetku. Útočníka především těší moc, kterou nad obětí má, nemusí se obtěžovat navazování partnerského vztahu, on je ten, kdo jednostranně určuje podmínky. Současně s tím jedná s obětí jako s předmětem, který má ve své dispozici, a kterém může rozhodovat. Od konzervativců bych očekávala důraz na respekt a vytvoření vztahu, nikoliv o přivlastňování si za využití vlivu a moci bez ohledu na postoj druhé strany.

Silová kultura
Banalizování sexuálních útoků svědčí o stavu naší společnosti, kde je pořád preferovaná silová kultura vystupující jako naše svoboda, o kterou se nás stále někdo snaží připravit. Kolik obav panuje ohledně možnosti svobodně se seznamovat a jak málo se přiznává ženám právo svobodně říct ne. Přitom stačí jednoduše vzít na vědomí vyslovené ne a podle toho se chovat. Jak rozdílné nároky jsou kladeny na ženy a na muže. Od ženy se očekává, že musí počítat se scénářem, který si nenaplánovala a o kterém nerozhoduje. Co měla čekat, když se tak a tak oblékla, když tam a tam šla. Její svoboda oblékat se dle podle svého a chodit do míst podle vlastního výběru respektována není. Na otázku, co dotyčná čekala, když vstoupila do jeho bytu, zní odpověď: že k ní bude chovat jako ke svobodné lidské bytosti, která má právo rozhodovat poskytnout nebo odmítnout souhlas.
Slabší má smůlu je charakteristickým znakem silové kulty. Dalším znakem je strach z falešného obvinění. Ačkoliv takovýchto případů je minimum, neúměrná pozornost je věnována ochraně dobré pověsti útočníka, obtížím oběti se zdaleka taková pozornost nevěnuje. Na váhu hodnocení pravdivosti oznámení se vůbec neklade, kolik odvahy, síly a odhodlání v sobě musí nalézt oběť, aby čin oznámila. Existují kritéria umožňující hodnotit danou výpověď a redukovat pochybnosti: pokud existuje více shodných výpovědí, navíc od obětí, které se navzájem neznaly, pravděpodobnost obvinění se prudce blíží jistotě. Oproti tomu v kauze, kde vypovídá jen jedna oběť a z dalších okolností vyplývá, že mohla mít specifický zájem poškodit domnělého útočníka, existují důvodné pochybnosti, jak se to vlastně odehrálo. Počet takovýchto případů se však dlouhodobě pohybuje v řádu jednotek procent. Přesto obavy z nepravdivého nařčení převládají nad péčí o traumata oběti.

Zraněná duše
Tomáš Czernin poctivě přiznává nedostatek empatie. Neschopnost porozumět traumatům způsobeným násilným zásahem do intimní sféry způsobuje, že nejsme schopni adekvátně reagovat a hodnotit závažnost těchto útoků. Znásilnění je na první místě zásahem do lidské důstojnosti, kam jej také zařazuje trestní právo. Lidová kvalifikace se často uchyluje k hodnocení čistě fyzickému, vždyť se jí nic nestalo, žádnou tělesnou újmu přece neutrpěla. Zraněná psychika, trauma z ponížení, následky, které si oběť nese velmi dlouho. S tím také souvisí, že o mnoha sexuálních útocích se neví, nejsou oznámeny, anebo oběti jsou schopné vypovídat až po delší době. Zlomena, ukradená duše nejsou básnické obraty, ale ta směs studu, pocitu provinění, strachu, ponížení vytvoří koktejl, který oběť umlčí. Oběť musí vyvinout velké úsilí, aby dokázala mluvit o tom, co se jí stalo, aby v sobě našla odvahu a odhodlání, protože dopředu ví, že nemusí být brána vážně, že nemá dostatek důkazů, že bude její svědectví zlehčováno, že se bude poukazovat na chybějící fyzická zranění. I když se odhodlá, třeba i kvůli tomu, aby se útoky neopakovaly proti jiným obětem, často se nejdříve setká s podezíráním, zda si nevymýšlí. Nebere se v potaz její úsilí překonat všechny tyto překážky a jít vůbec vypovídat. Doufám tedy, že pan Czernin si zjistil více o této bolesti.

Vinen je útočník ne oběť
Nepopírám, že existuje rizikové chování, které zvyšuje pravděpodobnost útoku. Což nikdy není omluvou pro útočníka. To, že jste nedbale zamkli dům, bude zajímat pojišťovnu. Policie bude vyšetřovat vloupání a pachatel není omluven tím, že tentokrát nemusel překonávat sofistikované zabezpečovací zařízení. Zkuste si představit policistu, který dorazil na místu činu, podíval se kolem sebe a procedí mezi zuby: „Takhlej luxusní barák, co jste asi mohl čekat?“ A pokračuje: „A jaký máte kamery? Jak to, že nejste zapojenej na pult cetralizovaný ochrany?“
U sexuálních útoků ani úplně neplatí klišé o vyzývaném oblečení a osamělých cestách v parku. Nejčastěji se těchto útoků dopouští osoby z blízkého okolí, známí, příbuzní. Co se týká oblečení, to není třeba přeceňovat. Zvláště při útoku na neznámou oběť si útočník vyhlédne tu nejsnadnější kořist, nikoliv to nejodvážněji oblečenou. Opět se vracím k projevům silové kultury. Nutí ženu, jak se má správně oblékat, kam chodit a snaží se přenést odpovědnost za útok na oběť. Pokud někdo straší šikmým svahem falešných obvinění, pak se můžu zeptat, kde končí šikmý svah požadavků na oblečení. I odhalený kotník může být vzrušující. Oběť není nikdy viníkem.

Pozitivní výhledy
Přes všechny tyto obtíže existují pozitivní posuny v chápání závažnosti zásahů do intimní sféry. Kromě znásilnění, kterého se může dopustit i žena, což je také výdobytek současné doby, byl v novém trestním zákoníku definován i trestný čin sexuálního nátlaku, kterého se může dopustit pachatel zneužívající závislosti oběti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu. Typicky tedy zneužití postavení v zaměstnání nebo při vedení určité skupiny, a samozřejmě pachatelem může být muž i žena. Tento trestný čin byl zmiňován i v kauze Dominika Feriho. K tomu bych jen dodala, že právě blížící se volby mohly být inspirací, aby oběti promluvily. Nikoliv proto, aby zhatily volební výsledky, ale protože cítily zvýšenou odpovědnost za to, že všechno toto bude dál pokračovat, dál bude dotyčný zneužívat svého vlivu. Feriho rychle odstoupení bylo jediným řešením. Pokud se to o něm vědělo, neměl nikdy být na kandidátce. Nejhorší ze všeho ovšem byly následné reakce vedení TOP. Zdá se však po pár dnech, že se přece jen začíná více orientovat a pochopí, kudy cesta nevede.