Sto sedm Tibeťanů se sebeupálilo na protest proti brutální čínské represi v Tibetu. Čtrnáct z nich byly ženy. Dvaceti třem bylo méně než osmnáct let.

Dnes si připomínáme smutné výročí krvavého potlačení povstání Tibeťanů ve Lhase v roce 1959 - "Den Tibetu". Odhaduje se, že od roku 1950, kdy Tibet obsadila čínská armáda a prohlásila jej za součást Číny, zahynulo více než jeden milión Tibeťanů. To je genocida. Zatýkání, mučení a vraždění ze strany Číny se stupňuje se zoufalými protesty Tibeťanů.

Na radnicích, některých státních institucích, soukromých domech a z oken řady bytů v České republice jsou dnes vyvěšeny vlajky Tibetu, jako výraz solidarity s utlačovaným národem, kterému není umožněno rozvíjet vlastní kulturu, náboženství a který je systematicky vyvražďován a přečíslován čínskou imigrací. Při jedné z mnoha návštěv Jeho Svatosti Dalajlámy v Praze mi řekl, jak velikým povzbuzením je pro Tibeťany hromadné vyvěšování Tibetských vlajek v České republice.

Sametová revoluce v listopadu 1989, stejně jako pád Berlínské zdi, jsou pro Tibeťany velikým zdrojem inspirace. Podobně, jako nyní v Tibetu, vypadala i u nás situace před listopadem 89 zcela bezvýchodně. A pak se ze dne na den autoritativní, represivní komunistický režim zhroutil a naši zemi se otevřela nové éra svobody a demokracie. Máme toho s Tibeťany společného možná více než si myslíme.

Tibetské vlajky visí po celé zemi, občanská společnost neselhává. Na místě je však položit si otázku, jak (a zda vůbec) se k porušování lidských, občanských a náboženských práv a ke genocidě v Tibetu staví současná politická reprezentace. Československo prošlo tragickou zkušeností komunistické represe a poselství dvacetiletého studenta Jana Palacha, který se zapálil v lednu 1969 na Václavském náměstí s cílem vyburcovat spoluobčany, aby se postavili nastupující normalizaci, je stále velmi živé. Kdo jiný, než Česká republika, by měl rozumět poselství Tibetských lidských pochodní lépe?

Když v říjnu 2012 navštívil Fórum 2000 čerstvě zvolený premiér Tibetské exilové vlády Lobsang Sangay, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se setkání s ním vyhnul. Nejspíše upřednostnil poklidné soužití s "dalailamistou" Nečasem před příležitostí otevřeně vyjádřit principiální postoje a podpořit Tibet za účasti novinářů. To byl říjen 2012. Tehdy bylo obětí sebeupálení šedesát devět. Nyní jich je sto sedm. Není ani toto důvod pro českou zahraniční politiku vyjádřit se principiálně k situaci v Tibetu? Přes historickou zkušenost s komunismem, přes oběti Jana Palacha a Jana Zajíce, Česká republika k Tibetu mlčí. O Nečasově trapnosti s devótním pojmem "dalailamismus" nemluvě. Není právě Den Tibetu příležitostí pro premiéra, aby svůj postoj k Tibetu přehodnotil a svým spoluobčanům citlivým na téma porušování lidských a občanských práv se omluvil?

Tibetský premiér Lobsang Sangay vydal dnes ráno na webových stránkách Tibetské vlády, která sídlí v indické Dharamsale, prohlášení ke Dni Tibetu. Mimo jiné zde uvádí: "Jsme nesmírně vděční všem vládám, mezinárodním organizacím, skupinám podporujícím Tibet a individuálním podporovatelům z celého světa za jejich podpůrné rezoluce, prohlášení a za jejich neohroženou a štědrou podporu. Současně věříme, že nadešel čas k tomu, aby vlády a mezinárodní společenství podnikly konkrétní akce a donutily čínskou vládu, aby zahájila smysluplný dialog s tibetským vedením. Apelujeme na mezinárocní společenství, aby vyvinulo tlak na Čínskou vládu, aby umožnila vysokému komisaři OSN pro lidská práva vstup do Tibetu a také, aby umožnila vstup diplomatům a zástupcům mezinárodních médií. Pouze tak může být odhalena pravda o vážné situaci v Tibetu a snížen počet sebeupálených Tibeťanů."

Nevíte někdo, jaký má dnes program ministr zahraničí? My jdeme v pět demonstrovat před Čínskou ambasádu v Praze ...