I světový byznys chce nízké emise
Do roku 2050 musíme snížit světové skleníkové emise nejméně o polovinu. Musí být stanoveny také závazné a kontrolovatelné průběžné cíle. Padesátiprocentní redukce je ale průměr za celý svět. Nejvyspělejší ekonomiky tedy musí snižovat emise CO2 ještě mnohem více. Jasné a konkrétní závazky musí přijmout všichni včetně prudce se rozvíjejících ekonomik, jako jsou Čína, Indie nebo Brazílie. Nová globální dohoda o ochraně klimatu musí být přijata v prosinci 2009 v Kodani.
To není citace z tiskové zprávy žádné ekologické organizace. Není to ani prohlášení ministerstva životního prostředí nebo Strany zelených. To je jen krátký výtah z výzvy, kterou v pátek poslali japonskému premiérovi Fukudovi šéfové stovky největších světových firem.
Mezi nimi jsou letecké, ropné, finanční a další instituce, například British Airways, Deutsche Bank, Shell, Vattenfall, EdF, Petrobras či Eskom. Jejich požadavky zaštítila další ekonomická instituce, Světové ekonomické fórum.
Japonsko bude hostit summit skupiny G8, který se koná od 7. července. Ochrana klimatu bude jedním z hlavních témat. A představitelé největšího světového byznysu (společnosti podepsané pod prohlášením dohromady představují více než 10% podíl všech na světě veřejně obchodovatelných akcií) to říkají jasně: Podle všech nám dostupných informací je jediné možné řešení: máme-li jednat odpovědně, musíme jednat hned.
Důvod? Samozřejmě především ekonomický. Společnosti si spočítaly, že investice do nízkouhlíkové ekonomiky přinesou do budoucna zřejmý profit všem. A také že cena za nicnedělání by byla příliš vysoká.
V absolutních číslech to, co největší světové firmy požadují, zní ještě jednoznačněji: znamená to, že v roce 2050 budeme muset vypouštět o 22 miliard tun CO2 ročně méně než dnes, a to v situaci, kdy počet obyvatel planety bude o polovinu vyšší. Firmy chtějí ustavit funkční světový systém obchodování s povolenkami emisí skleníkových plynů, který by vycházel právě ze zmíněných redukčních závazků.
Požadují aby se na akci podílela nejenom Evropa, ale i severní Amerika, Austrálie a rychle se rozvíjející se ekonomiky. Chtějí stanovit tvrdá a jednoznačná kritéria energetické činnosti budov i výrobků. Chtějí ekonomickými nástroji podpořit rozvoj nízkouhlíkových technologií.
Pro Evropu je páteční prohlášení světových ekonomických lídrů velkou pomocí v úsilí prosadit na globální úrovni ochranu klimatu. Zároveň tak získává silného spojence i klimatický balíček, který by měl být v příštích měsících v unii schválen.
Žádná česká společnost ve světové TOP 100 nefiguruje, a tak asi neměl nikdo z kapitánů českého průmyslu šanci se k požadavkům svých kolegů připojit. Nicméně uslyšíme v příštích dnech, týdnech a měsících také od našeho průmyslu hlasité volání, že je čas jednat?
V Hokkaidu musí zaznít od představitelů G8 jasná odpověď. A věřme, že bude pozitivní. Jak řekla ve čtvrtek má dánská kolegyně Connie Hedegaard, summit G8 nesmí dát světu zprávu, že zařazujeme zpětný chod. Já k jejím slovům dodávám, že poté, co v pátek přistoupili na palubu k evropským politikům a představitelům bezprostředně ohrožených ostrovních států i světoví šéfové byznysu, bylo by další přešlapování jen trapnou ostudou.
Text vyšel v Hospodářských novinách 23. června 2008.
To není citace z tiskové zprávy žádné ekologické organizace. Není to ani prohlášení ministerstva životního prostředí nebo Strany zelených. To je jen krátký výtah z výzvy, kterou v pátek poslali japonskému premiérovi Fukudovi šéfové stovky největších světových firem.
Mezi nimi jsou letecké, ropné, finanční a další instituce, například British Airways, Deutsche Bank, Shell, Vattenfall, EdF, Petrobras či Eskom. Jejich požadavky zaštítila další ekonomická instituce, Světové ekonomické fórum.
Japonsko bude hostit summit skupiny G8, který se koná od 7. července. Ochrana klimatu bude jedním z hlavních témat. A představitelé největšího světového byznysu (společnosti podepsané pod prohlášením dohromady představují více než 10% podíl všech na světě veřejně obchodovatelných akcií) to říkají jasně: Podle všech nám dostupných informací je jediné možné řešení: máme-li jednat odpovědně, musíme jednat hned.
Důvod? Samozřejmě především ekonomický. Společnosti si spočítaly, že investice do nízkouhlíkové ekonomiky přinesou do budoucna zřejmý profit všem. A také že cena za nicnedělání by byla příliš vysoká.
V absolutních číslech to, co největší světové firmy požadují, zní ještě jednoznačněji: znamená to, že v roce 2050 budeme muset vypouštět o 22 miliard tun CO2 ročně méně než dnes, a to v situaci, kdy počet obyvatel planety bude o polovinu vyšší. Firmy chtějí ustavit funkční světový systém obchodování s povolenkami emisí skleníkových plynů, který by vycházel právě ze zmíněných redukčních závazků.
Požadují aby se na akci podílela nejenom Evropa, ale i severní Amerika, Austrálie a rychle se rozvíjející se ekonomiky. Chtějí stanovit tvrdá a jednoznačná kritéria energetické činnosti budov i výrobků. Chtějí ekonomickými nástroji podpořit rozvoj nízkouhlíkových technologií.
Pro Evropu je páteční prohlášení světových ekonomických lídrů velkou pomocí v úsilí prosadit na globální úrovni ochranu klimatu. Zároveň tak získává silného spojence i klimatický balíček, který by měl být v příštích měsících v unii schválen.
Žádná česká společnost ve světové TOP 100 nefiguruje, a tak asi neměl nikdo z kapitánů českého průmyslu šanci se k požadavkům svých kolegů připojit. Nicméně uslyšíme v příštích dnech, týdnech a měsících také od našeho průmyslu hlasité volání, že je čas jednat?
V Hokkaidu musí zaznít od představitelů G8 jasná odpověď. A věřme, že bude pozitivní. Jak řekla ve čtvrtek má dánská kolegyně Connie Hedegaard, summit G8 nesmí dát světu zprávu, že zařazujeme zpětný chod. Já k jejím slovům dodávám, že poté, co v pátek přistoupili na palubu k evropským politikům a představitelům bezprostředně ohrožených ostrovních států i světoví šéfové byznysu, bylo by další přešlapování jen trapnou ostudou.
Text vyšel v Hospodářských novinách 23. června 2008.