Vědci z Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC), který je nositelem Nobelovy ceny, doporučili politikům snížit do roku 2050 celosvětově emise skleníkových plynů o padesát procent. Jen tak můžeme ochránit naši planetu před nevratnými dopady změny klimatu.

Dostát doporučení vědců neznamená zastavení ekonomického růstu, ale zásadní strukturální změnu hospodářství, které se bude transformovat na nízkouhlíkovou ekonomiku. Nové technologie umožní také rozvojovým zemím hospodářský růst, ale současně i jejich účast na mezinárodní dohodě o klimatu. Evropská komise na doporučení vědců reagovala vypracováním klimaticko-energetického balíčku. Jeho cílem je snížit v prvním kroku emise skleníkových plynů v EU o dvacet procent do roku 2020 oproti roku 1990 (a v případě celosvětové dohody dokonce o třicet procent).

Občas v debatě o klimatu zazní v jistém smyslu legitimní argument: „Proč má Evropa snižovat emise skleníkových plynů, když USA, Čína, Indie a další ekonomiky odmítají přijmout vlastní závazky?“ Skutečně až doposud táhla světové úsilí hlavně EU. To proto, že Bushova administrativa odmítla ratifikovat protokol z Kjóta.

Nástupem nového prezidenta Spojených států Baracka Obamy se však situace mění. Obama drží v ruce klíč k úspěšnému vyjednání globální dohody o klimatu. Bez aktivní účasti Spojených států se ani Rusko, ani Čína či Indie nepohnou. A Obama si je své role vědom. Na nedávné konferenci v Los Angeles se shodl s republikánským guvernérem Kalifornie Arnoldem Schwarzeneggerem a s guvernéry řady dalších států USA na cíli snížit tamní emise skleníkových plynů o 80 procent do roku 2050. A situace se mění i v Africe. Tento týden se na společném postupu shodli zástupci afrických zemí a Evropské unie, reprezentované Francií a Českou republikou.

Celá Evropa se teď s napětím dívá na Českou republiku a klade si otázku, zda nová členská země klimatický manévr celosvětového významu zvládne. Bezpochyby na tom má podíl i to, co říká prezident Klaus ke klimatu v zahraničí. Cítím proto zodpovědnost vydefinovat jasně a transparentně naše postoje. Rámcovou pozici ke klimaticko-energetickému balíčku formuluje podle kompetenčního zákona ministerstvo životního prostředí a schvaluje ji vládní výbor pro EU tvořený členy vlády.

Česká republika v této pozici podporuje přijetí klimatickoenergetického balíčku pokud možno do konce tohoto roku a vyvíjí v této oblasti významné diplomatické úsilí. Partneři z EU oceňují naši roli jako země, která se pokouší stavět mosty mezi starou a novou Evropou. Pomáháme hledat kompromisní řešení vyjednáváním s Polskem, Maďarskem a s několika dalšími novými členskými státy, které až doposud evropskou dohodu blokovaly. Jednání o klimaticko-energetickém balíčku vyvrcholí na poslední Evropské radě za francouzského předsednictví v prosinci. Kdyby z nějakých důvodů k dohodě do konce roku nedošlo, jsme připraveni převzít se vší odpovědností štafetový kolík od Francie a balíček přijmout. Je totiž bez jakýchkoli pochyb, že EU může mít autoritu při vyjednávání s partnery z celého světa o globální klimatické dohodě pouze tehdy, bude-li mluvit jedním hlasem.

Jako předsednická země poneseme odpovědnost za celou Evropskou unii při mezinárodním vyjednávání o nové světové dohodě o klimatu. Povedeme jednání s novou administrativou Spojených států, s Ruskem, ale i s rychle se rozvíjejícími ekonomikami Číny, Indie, Brazílie a dalších zemí.

Beru jako mimořádnou osobní výzvu a udělám vše pro to, abychom přispěli jak k vyjednání klimatického balíčku, tak především k dosažení globální celosvětové dohody o ochraně klimatu. Jak často je Česká republika takto klíčovým hráčem celosvětového procesu?

Text vyšel v dnešním vydání deníku Právo.