Ohlédnu-li se zpátky na tento a minulý rok a sleduji-li adrenalinovou jízdu české společnosti, tak vidím prudký sjezd v ledovém korytě a dvojbob, který se ve druhé zatáčce rozlomil.


Od prvního lockdownu, který všichni vzali za svůj a jehož vyhlášením se český premiér naposledy zachoval jako státník, od doby, kdy český prezident (sice svérázně) vyzval opozici ke spolupráci na společném díle, od doby, kdy média hledala cesty, jak pomoci těm, kteří byli nejvíce uzávěrou postiženi, od doby, kdy se po domácnostech šily látkové roušky a tleskalo z balkonů, od doby, kdy jsme nevěděli nic o vakcínách, monoklonálních protilátkách, trombózách a dalších dnešních samozřejmostech, jsme se ve všech ohledech řádně posunuli.

K horšímu, jak jinak.

Lockdown se ukázal nikoli jako levné a efektivní řešení, ale jako drahé a sebezničující odložení problému na jindy.

Z premiéra se stalo mávátko ovládané šikovnými mediálními kouzelníky krmící jej neskutečnými procenty popularity.

Media začala (zřejmě po tom, co jim byly rozdány noty) zpívat jednu, tu správnou písničku a kdo nechtěl zpívat s nimi, byl označen jako hlupák. I celostátní media sáhla k nepokryté a nepředstírané cenzuře, ale co hůř – všichni jsme si na ten fakt okamžitě zvykli.

Věda udělala za rok a půl velký krok kupředu, někteří vědci nikoli. Lékařská komora jakoby neexistovala, a tak vybraní jedinci dostali prostor prezentovat svoje představy o tom, co si oni m y s l í , že se stane, vše bez jakýchkoli argumentů.

Ministerstvo zdravotnictví vydalo na svých stránkách seznam „dezinformátorů“ (= lhářů), na němž nechyběl bývalý český prezident či uznávané osobnosti medicíny a vědy.

A ze strany vlády? Nejubožejší lži o všem, co se nehodilo do pracně vytvořeného obrazu. Drzé a opakované vydávání vyhlášek a předpisů, které první soud ihned rušil jako odporující zákonu.

Především ale arogantní chování vůči nově vytvořenému nepříteli – neočkovaným. Jejich každodenní šikana, segregace, nerovné podmínky, ztížený přístup ke sportu a kultuře, dokonce plán omezit jejich pohyb a znemožnit jim přístup do zaměstnání, vše bez sebemenšího racionálního důvodu, to vše dává vzpomenout na začátek nejtemnějšího období našich i světových dějin.

Očkovaným, na které tato šikana není bezprostředně zaměřena, to většinou nevadí. Týká se to možná tak jejich souseda, který neudělal to, co udělala většina. Jakoby se jich to také netýkalo. Jakoby nikdo neviděl, že naše vlastní svoboda nás opouští právě přes sousedův dvorek. Jako by se historie musela opakovat.