Vážení blogaři,
reakce na můj druhý příspěvek na téma " schíza a hulení" byla poměrně velmi bohatá a bouřlivá, rozhodl jsem se proto zareagovat ještě jednou, naposledy.


Svému oboru – psychiatrii – se věnuji 25 let, posledních 20 let se specializuji pouze na psychotické (schizofrenní) poruchy. V péči mám přes 3 750 pacientů s dg. schizofrenie a každý týden přijímám jednoho až dva nové pacienty. Takže můžu s klidným svědomím konstatovat, že s problematikovu vlivu marihuany na vznik, či návraty (relapsy) tohoto onemocnění se setkávám každodenně.

Řada z vás stále volá po přesnějším uvedení různých vědeckých studií na toto téma. Nejsem vědec a ani zbožňovatel vědeckých studií. Nebaví mě vypisovat řadu odkazů na jednotlivé studie. Můžu vám ale doporučit bibliografie dvou pánů, jejichž práce v oboru schizofrenie (jak na teoretickém tak na praktickém poli) si velmi vážím. Jedná se o prof. Maxe Birchwooda z UK a prof. Patrickia Mc Goryho z Australie. Tam vámi požadované odkazy najdete. Nicméně je mi jasné, že skalní huliči žádným statistikám neuvěří (nemůžou).
Možná někteří z vás mému článku neporozuměli správně. Já vás nekritizuji za hulení trávy. Upozorňuji jen na potenciální nebezpečí, které kouření marihuany přináší. Že se vám může stát, že místo kýžených palic se na vašich kytkách urodí tvrdé a dlouhé ostny, které vás mohou těžce poranit.

Ve Výroční zprávě o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2008, kterou vydalo Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, je uvedeno, že marihuana je na třetím místě (po benzodiazepinech a pervitinu) v počtu dokonaných sebevražd.