Stávka = výlet po Vltavě
Bydlet na jednom konci Prahy a pracovat na druhém, to je ideální pro novináře, který chce ráno popisovat stávku.
Z Modřan do Holešovic je to z jihu na sever podle Gogolu přes třináct kilometrů, ale brzy člověka přešel pocit, že jde o nějaký výjimečný den. Krátce po páté hodině na Černém koni normálně přijely i odjely trojka v obou směrech. Pravda, měly netradičně jen jeden vůz.
Hned zkraje bylo jasné, že se stávkou to bude jako vždycky. Mluví se o ní jako o velké věci, jakou jsme ještě nikdy předtím nezažili a dlouho potom nezažijeme. Aby se pak ukázalo, že se zase tak moc neděje.
Na Přístavišti čekala loďka, nazvaná X-21. Měla tramvaje a autobusy nahradit. Ráno to ale vypadalo spíš na manipulační jízdu. Čtyřčlenná posádka vezla dva pasažéry. „Jsme v přesile,“ hlásil kapitán.
Ve Žlutých lázních, mimořádně přístupných zadarmo, nikdo nečekal. Před Mánesem stál na zastávce na opačnou cestu jeden zájemce.
Lodička měla v podpalubí útulnou kavárničku, připravenou podávat po ránu kávu a čaj. Jen hosté chyběli. Cesta to ovšem byla příjemná, člověk si přitom říká, že by se snad mohlo stávkovat i častěji.
Na nábřeží měli jednoznačně převahu cyklisté nad chodci a automobilisty. Skoro jsem nestíhal uskakovat.
Na Národní třídě tramvaje normálně jezdily. „Koukám, že tramvaje jezdí, tak co z toho dělali takovej tyjátr,“ ulevila si jedna z přihlížejících.
Na Václavském náměstí to vypadlo jako v sobotu ráno. Tramvaje poloprázdné, stanoviště taxíků plná. Vypadá to, že očekávaný „vývar“ dnes řidiči taxi asi nemají, alespoň ne ti ze štaflů v centru.
Hlavní nádraží připomínalo vítkovský památník. Tichem a prázdnem. Byl slyšet i klapot podpatků dámy, která přecházela po opačném konci haly. Jediné početnější skupiny tvořili policisté a pak evidentně zoufale vyhlížející pětice Japonců.
Na nástupištích stály kromě vlaků jen štáby dvou televizí s kamerami.
Nezvyklé ticho bylo i v metru. Ve stanici Můstek na trase B byl slyšet jen zvuk splachujícího pisoáru z místních záchodků. Řicič tramvaje měl u Vltavské zajímavou hlášku: "Upozornění pro cestující, provoz metra nebyl zahájen."
Na nástupištích Masarykova nádraží si spokojeně – a nahlas – vrkali holubi.
Ale kdo neprocházel vestibuly metra a nádražími, nejspíš si stávky ani nevšiml. Nevím, co se ještě stane do půlnoci, ale zatím to nevypadá to na stávku, na kterou by se ještě po letech vzpomínalo.
Ale ty lodě by fakt mohly jezdit častěji...
Z Modřan do Holešovic je to z jihu na sever podle Gogolu přes třináct kilometrů, ale brzy člověka přešel pocit, že jde o nějaký výjimečný den. Krátce po páté hodině na Černém koni normálně přijely i odjely trojka v obou směrech. Pravda, měly netradičně jen jeden vůz.
Hned zkraje bylo jasné, že se stávkou to bude jako vždycky. Mluví se o ní jako o velké věci, jakou jsme ještě nikdy předtím nezažili a dlouho potom nezažijeme. Aby se pak ukázalo, že se zase tak moc neděje.
Na Přístavišti čekala loďka, nazvaná X-21. Měla tramvaje a autobusy nahradit. Ráno to ale vypadalo spíš na manipulační jízdu. Čtyřčlenná posádka vezla dva pasažéry. „Jsme v přesile,“ hlásil kapitán.
Ve Žlutých lázních, mimořádně přístupných zadarmo, nikdo nečekal. Před Mánesem stál na zastávce na opačnou cestu jeden zájemce.
Lodička měla v podpalubí útulnou kavárničku, připravenou podávat po ránu kávu a čaj. Jen hosté chyběli. Cesta to ovšem byla příjemná, člověk si přitom říká, že by se snad mohlo stávkovat i častěji.
Na nábřeží měli jednoznačně převahu cyklisté nad chodci a automobilisty. Skoro jsem nestíhal uskakovat.
Na Národní třídě tramvaje normálně jezdily. „Koukám, že tramvaje jezdí, tak co z toho dělali takovej tyjátr,“ ulevila si jedna z přihlížejících.
Na Václavském náměstí to vypadlo jako v sobotu ráno. Tramvaje poloprázdné, stanoviště taxíků plná. Vypadá to, že očekávaný „vývar“ dnes řidiči taxi asi nemají, alespoň ne ti ze štaflů v centru.
Hlavní nádraží připomínalo vítkovský památník. Tichem a prázdnem. Byl slyšet i klapot podpatků dámy, která přecházela po opačném konci haly. Jediné početnější skupiny tvořili policisté a pak evidentně zoufale vyhlížející pětice Japonců.
Na nástupištích stály kromě vlaků jen štáby dvou televizí s kamerami.
Nezvyklé ticho bylo i v metru. Ve stanici Můstek na trase B byl slyšet jen zvuk splachujícího pisoáru z místních záchodků. Řicič tramvaje měl u Vltavské zajímavou hlášku: "Upozornění pro cestující, provoz metra nebyl zahájen."
Na nástupištích Masarykova nádraží si spokojeně – a nahlas – vrkali holubi.
Ale kdo neprocházel vestibuly metra a nádražími, nejspíš si stávky ani nevšiml. Nevím, co se ještě stane do půlnoci, ale zatím to nevypadá to na stávku, na kterou by se ještě po letech vzpomínalo.
Ale ty lodě by fakt mohly jezdit častěji...