Z princů-reformátorů jsou řezníci
Stará a poměrně vyzkoušená poučka praví, že diktátoři se nikdy nemohou změnit v demokraty, spíš to platí naopak.
Poslední týdny v severní Africe a na Blízkém východě zakládají poučku novou. Synové diktátorů možná mluví jinak než jejich otcové, ale jednají stejně.
A ze synů diktátorů nejspíš demokraté také nevyrostou.
Než letos vypukly protesty v arabském světě a vůdcům začala téměř ve všech zemích hořet půda pod nohama, Sajf Islám Kaddáfí v Libyi i Bašár Asad v Sýrii se prezentovali světu jako modernizátoři a reformátoři, kteří jsou připraveni nasadit režimů svých otců lidskou tvář.
Sajf Islám v roce 2005 na Světovém ekonomickém fóru v Davidu hovořil jako kniha. "Staré časy skončily a Libye je připravena vstoupit do fáze modernizace. Získali jsme ke spolupráci přední světové experty z mnoha oborů, aby nám v tom pomohli."
Na rozdíl od svého excentrického tatínka se rád ukazoval v drahých oblecích, nechyběl například ani na slavném Plesu v opeře ve Vídni.
Studoval na prestižní London School of Economics, kde napsal práci, nazvanou Libye a 21. století. Plnou úvah o moderní, zreformované, světu otevřené Libyi.
Když ale letos na jaře začalo jít do tuhého a Libyjci ukázali, že s Muammarem Kaddáfím a jeho rodinou už nechtějí mít nic společného, Sajf Islám náhle prošel proměnou.
Z reformátora se stal řezník, ochotný udělat pro udržení moci a privilegií vše. Postřílet tolik lidí, kolik je nutné a raději nechat padnout zemi do občasné války, než odstoupit.
I další princátko, syrský Bašár Asad, je podobným případem. Když nahradil svého zesnulého otce Háfize na trůně v roce 2000 (V Sýrii tak vznikla jakási monarchorepublika: prezidentský úřad se dědí), vyystupoval jako na západě vystudovaný pragmatik, milovník internetu a aktivní stoupenec přeměny Sýrie v moderní, světu otevřenou zemi.
Tvrdil, že ze Sýrie udělá arabskou jedničku v šíření a používání internetu.
V rozhovorech s médii hovořil neustále dokola o modernizaci, naposledy ještě několik dní před začátkem revoluce pro Wall Street Journal. Tehdy sebevědomě prohlašoval, že ho nečeká osud Mubaraka v Egyptě nebo Bin Alího v Tunisku, protože není odtržen od syrského lidu.
I tento reformátor dnes napodobuje otce. V syrských městech nařizuje pálit do demonstrantů dokonce i z tanků. Iluze stranou: patrně bude schopen zabít desítky, neli stovky tisíc lidí jen proto, aby se udržel.
I Bašár studoval v Londýně. Oční lékařství. Složil tedy Hippokratovu přísahu. To je dobré připomenout si ve chvílích, kdy syrští opoziční aktivisté na server YouTube věší otřesné videozáznamy zastřelených dětí, Bašárových vojáků posmívajících se mrtvým nebo svědectví těch, kteří se v policejních vyšetřovnách setkali s brutálním mučením zadržených.
I u syrského prince platí to, co u libyjského. Když jde do tuhého, raději řeky krve a občanskou válku, než odstoupit a rozloučit se z mocí.
Až bude příští nějaký potomek a zároveň nástupce diktátora znovu hovořit o tom, jak zemi, které vládne jeho otec zmodernizuje, obezřetnost bude vzhledem k řádění libyjského a syrského juniora na místě.
Poslední týdny v severní Africe a na Blízkém východě zakládají poučku novou. Synové diktátorů možná mluví jinak než jejich otcové, ale jednají stejně.
A ze synů diktátorů nejspíš demokraté také nevyrostou.
Než letos vypukly protesty v arabském světě a vůdcům začala téměř ve všech zemích hořet půda pod nohama, Sajf Islám Kaddáfí v Libyi i Bašár Asad v Sýrii se prezentovali světu jako modernizátoři a reformátoři, kteří jsou připraveni nasadit režimů svých otců lidskou tvář.
Sajf Islám v roce 2005 na Světovém ekonomickém fóru v Davidu hovořil jako kniha. "Staré časy skončily a Libye je připravena vstoupit do fáze modernizace. Získali jsme ke spolupráci přední světové experty z mnoha oborů, aby nám v tom pomohli."
Na rozdíl od svého excentrického tatínka se rád ukazoval v drahých oblecích, nechyběl například ani na slavném Plesu v opeře ve Vídni.
Studoval na prestižní London School of Economics, kde napsal práci, nazvanou Libye a 21. století. Plnou úvah o moderní, zreformované, světu otevřené Libyi.
Když ale letos na jaře začalo jít do tuhého a Libyjci ukázali, že s Muammarem Kaddáfím a jeho rodinou už nechtějí mít nic společného, Sajf Islám náhle prošel proměnou.
Z reformátora se stal řezník, ochotný udělat pro udržení moci a privilegií vše. Postřílet tolik lidí, kolik je nutné a raději nechat padnout zemi do občasné války, než odstoupit.
I další princátko, syrský Bašár Asad, je podobným případem. Když nahradil svého zesnulého otce Háfize na trůně v roce 2000 (V Sýrii tak vznikla jakási monarchorepublika: prezidentský úřad se dědí), vyystupoval jako na západě vystudovaný pragmatik, milovník internetu a aktivní stoupenec přeměny Sýrie v moderní, světu otevřenou zemi.
Tvrdil, že ze Sýrie udělá arabskou jedničku v šíření a používání internetu.
V rozhovorech s médii hovořil neustále dokola o modernizaci, naposledy ještě několik dní před začátkem revoluce pro Wall Street Journal. Tehdy sebevědomě prohlašoval, že ho nečeká osud Mubaraka v Egyptě nebo Bin Alího v Tunisku, protože není odtržen od syrského lidu.
I tento reformátor dnes napodobuje otce. V syrských městech nařizuje pálit do demonstrantů dokonce i z tanků. Iluze stranou: patrně bude schopen zabít desítky, neli stovky tisíc lidí jen proto, aby se udržel.
I Bašár studoval v Londýně. Oční lékařství. Složil tedy Hippokratovu přísahu. To je dobré připomenout si ve chvílích, kdy syrští opoziční aktivisté na server YouTube věší otřesné videozáznamy zastřelených dětí, Bašárových vojáků posmívajících se mrtvým nebo svědectví těch, kteří se v policejních vyšetřovnách setkali s brutálním mučením zadržených.
I u syrského prince platí to, co u libyjského. Když jde do tuhého, raději řeky krve a občanskou válku, než odstoupit a rozloučit se z mocí.
Až bude příští nějaký potomek a zároveň nástupce diktátora znovu hovořit o tom, jak zemi, které vládne jeho otec zmodernizuje, obezřetnost bude vzhledem k řádění libyjského a syrského juniora na místě.