Legenda Hugo Chávez vstoupila včerejšími parlamentními volbami do nového života. Protože se ukazuje, že jeho odkaz ve Venezuele není zdaleka tak silný, jak by si jeho příznivci doma i ve světě přáli.


Obrovská masa lidí ve světě ho uznávala jako politika, který vytrhával lidi své země z bídy, nebál se zestátňovat majetek zahraničních firem a učinil pro nejchudší vrstvy dostupnější školství a zdravotní péči.

Chávez se stal novodobým křížencem Robina Hooda a Che Guevary, doplněným o svatozář. Zástupce chudých proti bohatým, což sám podporoval kupříkladu tvrzením, že „být bohatý je špatný.“

Když 5.března zemřel, množily se předpovědi, že jím vybraný nástupce Nicolás Maduro opozičního soupeře a Chávezova kritika Henrique Caprilese v předčasných parlamentních volbách 14. dubna rozdrtí.

Jenže ukázalo se, že i Venezuela je koneckonců normální země. Politicky rozdělená a názorově pestrá , ne stojící v šiku za jedním vůdcem.

Maduro svého soupeře vůbec nerozdrtil. Naopak, vyhrál s náskokem 300 tisíc voličů. 50,6 ku 49,4 procentům. Vlastně to připomíná trochu Českou republiku, rozdělenou volbou mezi Zemanem a Schwarzenbergem. Rozdělením země na dva tábory.

Čili téměř polovina Venezuelanů pro Chávezovu politiku a její pokračování v osobě Madura nehlasovala. Pro ty, kteří se daleko od Venezuely vytvořili obraz Cháveze div ne jako posla nového, spravedlivého světa, by to mělo být vystřízlivění.

Hledejme naše Hugy Cháveze, vyzýval například v Poslanecké sněmovně poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna.

Jenže…Venezuela si může některé velkorysé sociální programy realizovat díky příjmům z ropy, které má podle posledních odhadů skoro nejvíce na světě po Saúdské Arábii.
Fungoval by Chávezův systém i bez toho?

V České republice sotva, protože takzvaný Moravský Kuvajt na jihu Moravy by to se svými skromnými zásobami ropy asi neufinancoval.

A není na místě pro všechny, kteří Cháveze tak idealizují, vzít potaz i názory jeho odpůrců? Ti hovoří o vzestupu kriminality za jeho vlády, o odumírání středních a malých podniků.

O nalévání peněz do jiných zemí ve snaze zvýšit si popularitu ve světě, což bylo jedno z hesel Caprilesovy kampaně, které zřejmě zabíralo.

Nejde o to se do Cháveze lacině strefovat a dělat z něj zloducha. Ale kdo ho dává Cháveze za příklad a touží po politikovi jeho střihu, měl by vědět, že tuto politiku skoro polovinu venezuelských voličů odmítla.

Stává se ostatně, že politik, obdivovaný svými ideologickými souvěrci v zahraničí, doma milován není. Augusto Pinochet byl na rozdíl od Cháveze oslavován konzervativci a pravičáky všeho ražení jako spasitel před komunismem. Ale když v roce 1988 v plebiscitu dostali možnost hlasovat o jeho pokračování ve funkci, poslalo ho pryč šestapadesát procent hlasujících..

Anebo na Blízkém východě. Mnozí Arabové po roce 1991 a válce o Kuvajt obdivovali Saddáma Husajna za to, že se postavil Američanům. Ale nežili v zemi, které vládl. Většina Iráčanů ho totiž nesnášela.

Než se do nějakého zahraničního politika zamilujete, věnujte pozornost také tomu, co říkají ti, kteří ho doma rádi nemají. A proč ho nemají rádi.