Česká republika se objevuje málokdy ve zpravodajství deníků, televizí nebo webů ve světě.

Nesídlí u nás žádné velké mezinárodní organizace, není tu občanská válka, naše ekonomika nemá potenciál strhnout ke dnu Evropskou unii. Ani naše volby svět moc nezajímají.

Takže když se někde nějaká novinka z Česka objeví, obvykle se jedná o kuriozitu a raritu, která pak ještě dlouho baví sociální sítě a na webech se objevuje v kolonce „nejčtenější“ nebo nejčastěji zobrazované.

Představme si člověka, který žije někde v Evropě nebo i o kus dál, a o Česku ví dejme tomu, že leží v Evropě, byl tam komunismus, Praha je hezké město, je tam dobré pivo, pochází odtamtud Nedvěd či Jágr.

Když mu občas zpravodajství, které sleduje, servíruje novinky z Česka, nejspíše získá pocit, že jde o poněkud ujetý stát s obyvateli snad mimozemského původu, kteří se shodou okolností dostali do střední Evropy.

Podívejme se, které zprávy z Česka v posledních třech letech pořádně zazvonily a měly celosvětový ohlas.


1) Kalendář svlečených kandidátek Věcí veřejných před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Klikalo se o sto šest v zemích vzdálených i blízkých, taková kampaň se hned tak nevidí. A to ještě mnoha cizincům uniklo, že v prádle pózovala i budoucí ministryně obrany a že touto ministryní byla jen něco kolem osmačtyřiceti hodin.

2) Ukradené chilské pero. Skeč, na který se bude vzpomínat ještě dlouho. Stala se internetovým hitem dokonce i mezi Íránci.

3) Atentátníci z Bostonu – bratři Carnajevové – jsou Češi. Za to sice nikdo z Česka nemohl, toto spískali za oceánem. Ale výjimka potvrzuje pravidlo o tom, že když se Česko dostane do zpravodajství, musí to být co nejvíce bizarní a neuvěřitelná historka.

4) Nejistý prezident na akci s korunovačními klenoty. Video mělo podobně jako to z Chile velký úspěch. Lekce pro všechny: český politik se může proslavit po celém světa i doma kousek od baráku, nemusí se trmácet na opačný konec světa a utrácet za letadlo.

5) Pád premiéra kvůli tomu, že ředitelka jeho kabinetu a osoba mu velmi blízká nechala sledovat jeho manželku. Přičemž ji možná podle jedné z verzí podezřívala z nevěry. Jakoby to vypadlo z románu, který napsali společně John le Carré a Rosamunde Pilcher. Svět vzdálený i ten za hranicemi opět zírá, co všechno je možné. I Němci píšou a hovoří o banánové republice, a to o nás povětšinou vědí přece jen o něco více než drtivá většina jiných národů.

Co my víme, podobné zprávy možná prospívají turistickému ruchu. Dost lidí už asi pochopilo, že Česká republika je naprosto unikátní a stojí za to se tam jet podívat.
Jistě se najdou i tací, kteří se těší na pokračování. Co se zase v Česku stane příště? Bez Čechů a jejich kauz jsou zprávy trochu nuda.

Kdyby někdo založil na Facebooku stránku přátel zpráv z České republiky, lajků by se z celého světa možná sešlo dost.