Málokdo si dokázal před dvěma lety představit, že po Tunisku, Egyptu a Libyi se mohou nepokoje přenést i do Sýrie.

Asadův režim byl nejtvrdší a nejrepresivnější ze všech, tajná policie měla oči všude. Může to být kdekoliv, ale v Sýrii těžko, utopí to v krvi hned v zárodku, říkali i mnozí Arabové.

Sám prezident Bašár Asad v únoru 2011 tvrdil v rozhovoru pro americký deník Wall Street Journal, že v Sýrii žádná revoluce nebude, protože lidé mu věří.

Zmýlil se kolosálně. Za dva a půl roku od jeho výroku je v zemi 100 tisíc mrtvých, zničená města připomínající Berlín roku 1945. Asadova armáda utrpěla velké ztráty (kolem 40 tisíc mužů) a desetitisíce vojáků dezertovaly.

Damašskému vůdci přes to, že má nad opozicí drtivou převahu ve výzbroji, vypadla z rukou velká část země.

Někteří politici a analytici tvrdí, že v Sýrii není žádná dobrá strana. Asad je brutální diktátor, ale proti němu stojí Al-Káida a islamisté, toužící jen vraždit. Někteří jsou toho názoru, že bychom měli podpořit spíše Asada, protože je sekulární vůdce a Al-Káida je pro nás větší nebezpečí.

Muži Al-Káidy a jiní extremisté nepochybně proti Asadovu režimu bojují. Ale nejsou hlavní a reprezentativní složkou rebelie. Experti, kteří mají v Sýrii své zdroje a dlouhodobě se touto věcí zajímají (například Peter Bergen) odhadují počet těch, které lze označit za radikální islamisty, na 10 tisíc. Ze 100 až 150 tisíc mužů, kteří proti Asadovi v Sýrii pozvedli zbraň.

Jejich brutální excesy, jako byla poprava členů Asadových milic natočená kamerou nebo vyřezávání orgánů z těla mrtvého vojáka, mají velkou mediální odezvu.

Tím pak vzniká dojem, že ti, kteří jsou proti režimu, musí být všichni zákonitě fanatici a hrdlořezové, jejichž každé druhé slovo je džihád.

Není na škodu si také připomenout, že protesty v Sýrii začaly stejně jako v Tunisku nebo Egyptě nenásilně. Ale Asad a jeho elita trvala a trvá na tom, že o moc se s nikým dělit nebude. Do demonstrantů se od začátku střílelo, zadržení byli biti a mučeni.

Stačí si připomenout dva příklady za všechny. Karikaturista Alí Farzat si kresbami dělal z diktátora legraci. Vyvlekli ho ráno z jeho bytu, zlomili mu obě ruce a pohodili do příkopu u silnice.

A to ještě dopadl dobře, protože přežil. Mnozí další, kteří nebojovali se zbraní, byli zastřeleni nebo umučeni v početných „vyšetřovacích centrech.“ Písničkář Ibrahím Kašúš, autor populárního protirežimního songu, skončil mrtvý v řece…

Když bylo jasné, že mírová cesta nikam nepovede a jen roste počet mrtvých, opozice se přirozeně radikalizovala.

Loni v prosinci jsem v Praze dělal rozhovor s Čechosyřankou Sandrou Bitarovou. Mladá žena se dostala do vězení jen proto, že sbírala pomoc pro děti v Homsu, ostřelovaném armádou. Viděla a slyšela mučení lidí

Přechod protestů od nenásilných po ozbrojený odpor hájila jako přirozenou reakci.

„My jsme nechtěli násilí, nikdo nechtěl dobrovolně umírat. Nechtěli jsme jít do války, ale oni nebyli ochotní na to slyšet. Jdeš na demonstraci a oni začínají střílet, zabijí tvoje příbuzné. Pak zabijí další. Budeš se na ně jenom dívat? Lidé chodili k nim s květinami a vodou, protože bylo horko. A oni? Stříleli, zabíjeli. Zabíjejí děti, ženy, staré lidi. Nemůžeš se na to jen dívat a čekat, až zemřeš.“

Chaosu samozřejmě využily i skupiny, které se hlásí k Al-Káidě a jejichž nebezpečí není radno snižovat. Jenže rozhodně nereprezentují celou syrskou opozici a všechny, kteří mají půl století trvající nadvlády rodiny Asadů dost.

Ti, kdo se bojí Al-Káidy či islamismu a domnívají se, že bychom kvůli těmto hrozbám měli podporovat režimy jako ten Asadův, jsou naivní, protože výsledkem bude úplný opak. Čím tvrději a represivněji bude takový režim postupovat, tím více se odpor proti němu bude radikalizovat.

Asad říká, že bojuje s terorismem a Al-Káidou. Ale terorista je pro něj každý, kdo si troufne zpochybnit nárok jeho a lidí kolem něj na vládnutí v Sýrii.

Pochybnosti o tom, zda americký útok na Sýrii má smysl, jsou legitimní. Tvrzení, že v Sýrii jde o boj Asada s Al-Káidou a Asadův pád nevyhnutně povede k diktatuře zaslepených islamistů a návratu země do středověku, legitimní není.