Česko, Palestina a (ne)diplomatická pošta
Palestinský velvyslanec Džamál Muhammad Džamál opouští Prahu po pouhých třech měsících od předání pověřovacích listin Miloši Zemanovi.
Rakev s jeho ostatky dopraví letadlo do jordánského Ammánu.
Co lze říci o případu po téměř týdnu už s mírným odstupem, když některé věci už víme (kolik bylo na ambasádě zbraní, že nešlo na 99 procent o atentát) a některé stále ještě ne (proč výbušnina explodovala, či z jaké doby a odkud pocházely samopaly a pistole, nalezené v prostorách velvyslanectví)?
Pro palestinskou stranu je událost PR katastrofou. Z vlastní zkušenosti vím, jak mnohé Palestince štve, že jsou v Evropě i jinde považováni automaticky za podezřelé, ne-li rovnou teroristy. A v Česku, kde je nálada nejen vůči Palestincům, ale obecněji Arabům a muslimům nepřátelská, to platí dvojnásob.
Výzva suchdolských radních, aby se ambasáda přestěhovala pryč z jejich čtvrti kvůli bezpečnosti, je nejspíš jen první z mnoha. Velvyslanec Džamál v říjnu požádal proizraelského jestřába Zemana, aby se pokusil Palestincům více přiblížit. Dopadně to asi naopak.
Nevíme zatím jistě, zda se zbraně a výbušniny dostaly na české území diplomatickou poštou, či jinak. Není samozřejmě vůbec snadné sledovat pohyb každé zbraně a bomby, ale fakt, že v tomto případě unikly, by měla kromě palestinské strany vysvětlit i česká zodpovědná místa.
Nechci být zlomyslný, ale nelze nevidět, že jsme země, kde šéf vojenského zpravodajství sleduje manželku premiéra na pokyn jeho milenky, zatímco z některých ambasád stávají sklady zbraní a střeliva.
Od Palestinců bychom měli vyžadovat omluvu a garanci, že se skladování zbraní a výbušnin nebude opakovat, pokud jde skutečně o věci, které se octly v České republice nelegálně (v každém případě zbraně na ambasádě musejí mít povolení hostitelské země).
Možná by nebylo od věci iniciovat možné změny ve Vídeňské úmluvě, týkající se nedotknutelnosti diplomatické pošty. Zda by nebyl rozumnější umožnit alespoň hrubou kontrolu, která by vyloučila zbraně a výbušniny.
V dnešní době se lze nabourat skoro do každého mailu, odposlouchávat každý telefon a získat údaje téměř ke kterémukoliv bankovnímu účtu, je dosavadní text konvence trochu anachronismem.
V článku 27 dohody se uvádí: Diplomatická pošta nesmí být otevřena ani zadržena. Možná by stálo za to, aby směla být otevřena za přítomnosti zástupce diplomatické mise, které pošta patří. A aby nesměly být prohlíženy písemnosti, samozřejmě.
Samozřejmě bychom se asi divili, kdo a co posílá diplomatickou poštou. Dnes už vlastně jediným spolehlivým kanálem, pod jehož poklop nikdo moc nevidí (Například diplomaté Severní Koreje jsou pověstní tím, že používají a šíří falešné dolary).
Nejspíš ani Česko ale žádné změny iniciovat nebude. Můžeme s jistotou říci, že nenastane situace, kdy zbraň poslaná českou diplomatickou poštou nemůže někde v nepřátelské zemi nebo ve svízelné situaci posloužit k záchraně českých občanů?
Rakev s jeho ostatky dopraví letadlo do jordánského Ammánu.
Co lze říci o případu po téměř týdnu už s mírným odstupem, když některé věci už víme (kolik bylo na ambasádě zbraní, že nešlo na 99 procent o atentát) a některé stále ještě ne (proč výbušnina explodovala, či z jaké doby a odkud pocházely samopaly a pistole, nalezené v prostorách velvyslanectví)?
Pro palestinskou stranu je událost PR katastrofou. Z vlastní zkušenosti vím, jak mnohé Palestince štve, že jsou v Evropě i jinde považováni automaticky za podezřelé, ne-li rovnou teroristy. A v Česku, kde je nálada nejen vůči Palestincům, ale obecněji Arabům a muslimům nepřátelská, to platí dvojnásob.
Výzva suchdolských radních, aby se ambasáda přestěhovala pryč z jejich čtvrti kvůli bezpečnosti, je nejspíš jen první z mnoha. Velvyslanec Džamál v říjnu požádal proizraelského jestřába Zemana, aby se pokusil Palestincům více přiblížit. Dopadně to asi naopak.
Nevíme zatím jistě, zda se zbraně a výbušniny dostaly na české území diplomatickou poštou, či jinak. Není samozřejmě vůbec snadné sledovat pohyb každé zbraně a bomby, ale fakt, že v tomto případě unikly, by měla kromě palestinské strany vysvětlit i česká zodpovědná místa.
Nechci být zlomyslný, ale nelze nevidět, že jsme země, kde šéf vojenského zpravodajství sleduje manželku premiéra na pokyn jeho milenky, zatímco z některých ambasád stávají sklady zbraní a střeliva.
Od Palestinců bychom měli vyžadovat omluvu a garanci, že se skladování zbraní a výbušnin nebude opakovat, pokud jde skutečně o věci, které se octly v České republice nelegálně (v každém případě zbraně na ambasádě musejí mít povolení hostitelské země).
Možná by nebylo od věci iniciovat možné změny ve Vídeňské úmluvě, týkající se nedotknutelnosti diplomatické pošty. Zda by nebyl rozumnější umožnit alespoň hrubou kontrolu, která by vyloučila zbraně a výbušniny.
V dnešní době se lze nabourat skoro do každého mailu, odposlouchávat každý telefon a získat údaje téměř ke kterémukoliv bankovnímu účtu, je dosavadní text konvence trochu anachronismem.
V článku 27 dohody se uvádí: Diplomatická pošta nesmí být otevřena ani zadržena. Možná by stálo za to, aby směla být otevřena za přítomnosti zástupce diplomatické mise, které pošta patří. A aby nesměly být prohlíženy písemnosti, samozřejmě.
Samozřejmě bychom se asi divili, kdo a co posílá diplomatickou poštou. Dnes už vlastně jediným spolehlivým kanálem, pod jehož poklop nikdo moc nevidí (Například diplomaté Severní Koreje jsou pověstní tím, že používají a šíří falešné dolary).
Nejspíš ani Česko ale žádné změny iniciovat nebude. Můžeme s jistotou říci, že nenastane situace, kdy zbraň poslaná českou diplomatickou poštou nemůže někde v nepřátelské zemi nebo ve svízelné situaci posloužit k záchraně českých občanů?