Je pravdou, že směrem k sociální nestydatosti výrazně nakročila už bývalá vláda Mirka Topolánka. Byla to ona, která zrušila progresivní zdanění příjmů, zvedla nižší sazbu daně z přidané hodnoty, začala přitvrzovat podmínky podpory v nemoci a nezaměstnanosti, „zdanila“ registračními a dalšími poplatky přístup ke zdravotní péči, za který se do té doby nic neplatilo, a různými úlevami podnikatelskému sektoru – včetně dalšího poklesu sazby korporátní daně – zároveň utahovala kohoutky příjmům státního rozpočtu a vytvářela tak uměle situaci, v níž se akutně nedostává zdrojů pro řešení veřejných úkolů.

To však byla, zdá se, pouhá předehra k tomu, co připravuje občanům této země vláda Petra Nečase. Ta je, jak o sobě ostatně sama prohlašuje, vládou rozpočtové odpovědnosti. Podívejme se, jak se toto pojetí vládní odpovědnosti promítne do životních podmínek lidí v právě nastávajícím roce 2011.

Podle připravované malé novely důchodů, reagující na nález Ústavního soudu, budou budoucím statisícům důchodců v rozsáhlém středním pásmu pracovních příjmů ubrány z nově vyměřených důchodů měsíčně stovky, aby tisícům nových důchodců v nejvyšších příjmových kategoriích mohly být přidány měsíčně tisíce. Celkově přece nelze na důchody přidat navíc ani korunu!

Statisícům rodin s příjmy mezi životním minimem a jeho 2,4 násobkem – jedná se přitom především o rodiny s nezaopatřenými dětmi – se hned od ledna sebere sociální příplatek. Mnohé děti i jejich rodiče pošle toto opatření do pásma živoření.

Příspěvek na péči o osobu blízkou, který snižuje stres pečovatelů (většinou žen) související s časově i finančně náročnou péči o osoby, které se už o sebe nemohou postarat samy, klesne v nejrozšířenější první kategorii z původních dvou tisíc na osm set korun.

Všem, kteří pracují ve veřejném sektoru, dala vláda velmi jednoznačně najevo, že jejich příspěvek ke společnému blahu celé společnosti váží méně než například pokračující zvýhodnění podnikatelskému sektoru, kterému i nadále odpouští placení daně z přidané hodnoty při nákupu nových aut. Ubírá miliardy na platech lékařů, sociálních pracovníků, vysokoškolských učitelů, policistů, vojáků, hasičů, kulturních pracovníků a desetitisíce jich posílá rovnou na dlažbu. To způsobí nejen rozvrat rodinných rozpočtů jejich domácností, ale i další omezování veřejných služeb – péče o zdraví, vzdělávání, sociální péči, kulturu, ale i bezpečnost. A další růst už tak vysoké nezaměstnanosti.

A to nemluvím o takzvané povodňové dani, kterou vláda „spravedlivě“ zatížila - snížením slevy na dani z příjmu o dvanáct set ročně - stejně jak lidi s nízkými, tak s vysokými příjmy. Ostatně proč ne, když už tu máme rovnou daň z příjmu, která navíc perverzně klesá těm s příjmy nad šestinásobek průměrného příjmu.

Zpřísnění podpory stavebního spoření, další – kolikáté už – zpřísnění podmínek výplaty podpor v nezaměstnanosti, omezení porodného jen pro rodiny do 2,4 násobku životního minima, výrazný pokles výše rodičovského příspěvku ve čtyřleté variantě, deregulace nájmů atd. atp. ostatně dále dokreslují, z koho hodlá vláda rozpočtové odpovědnosti vytlouci scházející peníze do státní kasy.

S důsledky všech těchto kroků se už setkáváme na vlastní kůži. Nespravedlivě postižení – například lékaři, hasiči, vědci, ale i policisté – ztrácejí trpělivost a vzpouzí se. Je to totiž politika, která definitivně pohřbila nepsaný, ale až do dob Topolánkovy vlády jakžtakž dodržovaný sociální kontrakt: náklady na chod státu budou pokud možno spravedlivě rozděleny tak, aby všichni občané bez rozdílu měli šanci, pokud sami chtějí, vést slušný a lidsky důstojný život.

Politika Nečasovy vlády bezostyšně rozštěpuje společnost na ty dole, kteří nadále nemají mít přístup k základním civilizačním hodnotám, a na ty nahoře, kteří nebudou mít důvod a zájem se vůbec zajímat o to, jak se těm dole vlastně žije. Vláda „rozpočtové odpovědnosti“ je nejen vládou sociální neodpovědnosti, ale stává se i vládou neodpovědnosti politické. Neboť za porušení onoho výše zmíněného sociálního kontraktu se platí definitivní ztrátou důvěry občanů k politické reprezentaci. A odtud je už jen krůček od propasti politické nestability a následného rozvratu.