Vhánění důchodců do pasti chudoby
Ve svém článku „Vyhánění důchodců z práce“ (MF Dnes, 16. 8., str. 17) zmiňuje Daniel Münich dva škrty, které již od ledna 2013 dopadnou na hlavy českých důchodců: vláda na nich hodlá ušetřit nižší valorizací důchodů a zrušením základní slevy na dani z jejich nedůchodových příjmů.
Jistě: s Münichovým zevrubným rozborem nespravedlivosti a ekonomické neefektivnosti zrušení základní slevy na dani z příjmů pracujících důchodců lze jen souhlasit. Rád bych jej ale doplnil konstatováním, že i snížená valorizace důchodů je také nejen nespravedlivá, ale zrovna tak i ekonomicky neefektivní. Proč?
Doposud byla (kromě růstu reálných mezd) za základ valorizace důchodů brána vždy úplná míra inflace. Dosáhla-li inflace 3 %, důchody byly valorizovány také o 3 %. Vláda nyní prosadila, aby důchody byly valorizovány jen z jedné třetiny. Dosáhne-li tedy inflace 3 %, důchody budou valorizovány jen o 1 %. Toto opatření přenáší na důchodce větší zátěž než na ekonomicky aktivní: ti se totiž mohou na rozdíl od nich s rostoucí inflací lépe vyrovnávat – zvýšeným pracovním úsilím, tlakem na zvýšení mezd u svého zaměstnavatele nebo hledáním dalšího zaměstnání. Nezbývá než konstatovat, že tento počin vlády důchodce diskriminuje. A to neberu do úvahy další břemeno, které na ně dopadá více než na ekonomicky aktivní. Tím je rychlý růst nižší sazby DPH v posledních letech, neboť ve spotřebním koši důchodců jsou více zahrnuty právě položky podléhající této sazbě (potraviny, léky…).
Pokud, jak uvádí Münich, pomůže tato záplata z kapes důchodců během příštích tří let vládě zalepit díru ve státním rozpočtu ve výši až 47,8 miliardy korun, sníží zároveň o stejnou částku jejich kupní sílu. A právě důchodci z povahy věci umisťují skoro všechny své důchodové příjmy na českém trhu a stimulují tím poptávku. To jistě chřadnoucí české ekonomice na vitalitě nepřidá. Vláda sice ušetří, ale ekonomice jako celku to naopak uškodí.
Pokud vezmeme do úvahy i rostoucí ceny nájemného, energií, veřejné dopravy, doplatků za léky atd., vhání taková politika vlády stále více důchodců, kteří se nemohou bránit, do pasti chudoby.
Nabídnuto redakci MFDnes k uveřejnění 16. 8.
Jistě: s Münichovým zevrubným rozborem nespravedlivosti a ekonomické neefektivnosti zrušení základní slevy na dani z příjmů pracujících důchodců lze jen souhlasit. Rád bych jej ale doplnil konstatováním, že i snížená valorizace důchodů je také nejen nespravedlivá, ale zrovna tak i ekonomicky neefektivní. Proč?
Doposud byla (kromě růstu reálných mezd) za základ valorizace důchodů brána vždy úplná míra inflace. Dosáhla-li inflace 3 %, důchody byly valorizovány také o 3 %. Vláda nyní prosadila, aby důchody byly valorizovány jen z jedné třetiny. Dosáhne-li tedy inflace 3 %, důchody budou valorizovány jen o 1 %. Toto opatření přenáší na důchodce větší zátěž než na ekonomicky aktivní: ti se totiž mohou na rozdíl od nich s rostoucí inflací lépe vyrovnávat – zvýšeným pracovním úsilím, tlakem na zvýšení mezd u svého zaměstnavatele nebo hledáním dalšího zaměstnání. Nezbývá než konstatovat, že tento počin vlády důchodce diskriminuje. A to neberu do úvahy další břemeno, které na ně dopadá více než na ekonomicky aktivní. Tím je rychlý růst nižší sazby DPH v posledních letech, neboť ve spotřebním koši důchodců jsou více zahrnuty právě položky podléhající této sazbě (potraviny, léky…).
Pokud, jak uvádí Münich, pomůže tato záplata z kapes důchodců během příštích tří let vládě zalepit díru ve státním rozpočtu ve výši až 47,8 miliardy korun, sníží zároveň o stejnou částku jejich kupní sílu. A právě důchodci z povahy věci umisťují skoro všechny své důchodové příjmy na českém trhu a stimulují tím poptávku. To jistě chřadnoucí české ekonomice na vitalitě nepřidá. Vláda sice ušetří, ale ekonomice jako celku to naopak uškodí.
Pokud vezmeme do úvahy i rostoucí ceny nájemného, energií, veřejné dopravy, doplatků za léky atd., vhání taková politika vlády stále více důchodců, kteří se nemohou bránit, do pasti chudoby.
Nabídnuto redakci MFDnes k uveřejnění 16. 8.