Nečasova vláda padnout musí. Po tak zásadním selhání státu, jakým bylo zneužití Vojenského zpravodajství jednou privátní osobou z okolí samotného premiéra, není představitelné, aby se vláda odvážila i nadále vystupovat na scéně českého veřejného a politického života - jako zestárlá subreta v nějaké pokleslé operetě.

Našeho pacienta – vážně nemocný, okopávaný, do kouta odkopávaný a ve svých základních funkcích selhávající český stát - nicméně jen předčasné volby (a žádné jiné řešení si po pádu premiéra Nečase neumím představit) na nohy nepostaví. Ty jen pootevřou prostor pro uskutečnění těch skutečně klíčových změn. Změn, bez nichž se nám brzy po nich na této scéně vyrojí další šmíra.

Za prvé, je nejvyšší čas zahájit práce na novém znění Ústavy České republiky. Dvacet let je dostatečně dlouhá doba na to, abychom byli schopni ji upravit, doplnit a zpřesnit tam, kde třeba.

Za druhé, je třeba schválit dobrý zákon o státní službě, zaručující nestrannost jejího výkonu na politických intervencích, poskytující úředníkům příznivé prostředí pro kvalitní výkon jejich funkcí a kariérní postup založený na výsledcích jejich práce.

Za třetí, posílení strategického řízení včetně jeho oddělení od operativy. Rozhodnutí, jejichž důsledky ovlivňují život lidí na desetiletí, musejí být přijímána na základě zevrubných analýz a prognóz jako veřejné strategie.

Za čtvrté, zásadní rozhodnutí o budoucím směřování země, jako například o podobě důchodového systému, energetické politiky nebo podpory rodin, nemohou být nadále ponechána jen v rukou aktuální vládní garnitury. Musejí se připravovat na bázi širší společenské dohody s účastí opozičních stran, odborníků a představitelů občanské veřejnosti.

Jinak bude na dálnici vedoucí k prosperitě připomínat český stát i po dalších volbách obstarožní dodávku, na kterou se ostatní účastníci silničního provozu dívají s jen stěží zastíranou směsí soucitu a pohrdání.