Jakýkoli poradní orgán vlády je, obecně vzato, dobrá věc. Tím spíše v Česku, které kompetencí politiků ani úředníků rozhodně nevyniká. Rozhlédneme-li se kolem sebe, narazíme na země, kterým těsná a efektivní spolupráce politiků a odborníků přináší ovoce, zefektivňuje vládnutí a šetří vzácné zdroje.

Předseda vlády (tehdy ještě ne v demisi) Mirek Topolánek ustavil Národní ekonomickou radu vlády (NERV) v době, kdy už připustil, že krize se nezastaví před hranicemi České republiky. Tato Rada vymyslela sadu opatření, z nichž některá si Topolánkova vláda vybrala k realizaci – a část z nich se nakonec ocitla i ve společném balíčku protikrizových opatření, narychlo vyjednaném mezi vládnoucí ODS a opoziční ČSSD poté, co Poslanecká sněmovna vyslovila jeho vládě nedůvěru.
Designovaný premiér dočasné (úřednické, překlenovací) vlády Jan Fischer nyní uvažuje o rozšíření tohoto poradního orgánu. Máme se radovat?

Problém současného NERVu tkví v samotném zadání úlohy k řešení. Proč? Krize, kterou prožíváme, je bezesporu také ekonomická. Ale je nejen ekonomická a ani ne primárně ekonomická. Jde především o krizi institucionální, o krizi regulace, obecněji o krizi vládnutí. (Blíže k tomu viz můj únorový blog.) Trh je dobrý sluha, ale zlý pán. V posledních dvou desetiletích se utrhl ze řetězu v planetárním měřítku. Začal se vymaňovat z pout národních regulací právě ve fázi, kdy jednotlivé země byly (s problémy a se zpožděními, ale nakonec uspokojivě) schopny jej jakž takž přimět k tomu, aby dobře sloužil občanům vyspělých demokracií. Důsledky známe, dopadají a budou ještě dlouho dopadat na nás na všechny.

Mirek Topolánek si NERV sestavil výlučně z ekonomů. Přitom mnozí z nich byli a jsou velkými apologety minimalizace role státu ve vztahu k tržním subjektům. Už to samo o sobě připomíná příběh barona Prášila, který si pomáhal z močálu tím, že se z něj začal vytahovat vlastníma rukama - za vlastní vlasy… Ekonomové, i kdyby se snažili sebevíc, nemohou sami pomoci tam, kde problémy k řešení přesahují možnosti jejich vlastní disciplíny.

Veřejně deklarovaný úmysl designovaného premiéra Jana Fischera opřít se o experty je sám o sobě chvályhodný. Nicméně aby se setkal s úspěchem, měl by se opřít o kompetentní a sehraný mnohooborový tým, který by si měl v první řadě ujasnit povahu krize, kterou prožíváme, dále možnosti naší země čelit jejím příčinám a důsledkům, a také umět své poznání promítnout do jazyka praktických veřejných politik. Pokud bude takový tým sestavován, jak lze z výroků budoucího premiéra vytušit, metodou „rozšiřování“ současného NERVu, obávám se, že to věci příliš nepomůže.

Vidím i alternativu: začít budovat institucionální základy koncepčního, na dlouhodobé cíle orientovaného vládnutí, opřeného o trvalou a systematickou spolupráci politiků, úředníků, odborníků, případně i zainteresované veřejnosti. Náznaky takového přístupu jsme už v Česku zažili – například ustavením Rady pro sociální a ekonomickou strategii na počátku vlády Miloše Zemana. Nebo napříč politickým spektrem sestavenou a především o odborníky se opírající Bezděkovu komisi, která na začátku tohoto tisíciletí připravovala základy penzijní reformy. Tak by mohl Jan Fischer – sám odborník na slovo vzatý - naznačit i politikům, kteří ihned po volbách do Poslanecké sněmovny převezmou otěže vlády, jak se s výzvami nesporně nejnáročnějšího období našeho polistopadového vývoje vyrovnat s trvalými efekty a ku prospěchu občanů naší země.

Podrobněji k této problematice:
Potůček, M.: Nejen trh. Praha, Sociologické nakladatelství 1997.
Potůček, M. a kol.: Strategické vládnutí a Česká republika. Praha, Grada 2007.
Potůček, M. – Musil, J. – Mašková, M. (eds.): Strategické volby pro českou společnost -teoretická východiska. Praha, Sociologické nakladatelství 2008.
http://www.martinpotucek.cz